Vánoce v Austrálii nejsou Vánoci pro lidi z Evropy a jiných koutů světa, kde Vánoce slaví v zimě. Tématika je tu zimní, všechno dle Anglie či Ameriky, ale sníh tu není. Je tu léto, takže teploty se tu pohybují mezi 30-37 stupni. Není proto divu, když si lidi jdou o Vánocích zaplavat do bazénu či oceánu.
Austrálie je země bez historie, tudíž bez tradic. Svátky tu jsou prázdné...něco se tu děje, ale "neví se proč". Věřící tu chodí jen ráno 25.12. do kostela, ale to je všechno. Lidi si tu jinak dávají dárky, uvaří si "dobré" jídlo a tráví čas se svou rodinou a přáteli.
25.12. je Vánoční den, který je více vyznamný než 24.12. v Evropě. Je to den, kdy jsou všechny obchody a restaurace zavčené...nikdo nepracuje. Ráno, po probuzení, se ráno rozbalují dárky. Většina dárků je tu i před dětmi prezentována jako od té či oné osoby. Děti tu však věří v Santu Clause, který jim každý rok donese speciální dárek (většinou dražší než jsou ostatní dárky) - je to dárek, který neví, od koho přesně je...je od Santa Clause.
Vánočním obědem bývá většinou mořské plody, ryba, zeleninové saláty, steaky na barbeque nebo studené pečené maso (vepřové, kuřecí) s pečenou a vařenou zeleninou. Záleží vyloženě na rodině, co si zvolí.
Vánoční den jsem strávila s Mattem a jeho rodinou v domě jeho sestry. Před obědem jsme měli nějaké ovoce (meloun, hrozny, třešně a broskve). Na oběd jsme si mohli dát na talíř hromádku salátu s mořskými plody (krabí salát s opravdovým krabím masem a krevetami), avokádového a zeleninového salátu, kuřecí šunku, vepřové či kuřecí maso či vařené velké krevety. Pokecali jsme s rodinou a jeli domů.
Když bych si mohla vybrat, slavím Vánoce v ČR nebo raději vůbec.
24.12.- Christmas Eve v Austrálii
Vánoční svátky, tj. Christmas Eve (24.12.) a Christmas Day (25.12.) jsem strávila s Mattem, jeho rodinou. Pro mě to byl hodně netradiční způsob trávení vánočního období...ba dokonce musím přiznat, že to pro mě Vánoce ani nebyly, ač jsem dostala nějaké dárky. Abych se ale cítila jako o Vánocích, k tomu vůbec nepotřebuji dárky ale vánoční tradice, hřejivou chvilku strávenou s rodinou a dobrou večeři. Hodně věcí z toho jsem letos postrádala. Upekla jsem alespoň perníčky na zobačku, na vánoční stromek a vyrobila tři perníkové stromečky. Mattovi mé perníčky tak chutnaly, že po jedné várce, kterou jsem zprvu pekla v apartmanu jejich rodičů, jsem pekla ještě dvě várky navíc (tudíž dohromady jsem měla perníky z 1,5 kila mouky). Pokoušela jsem se i upéct vánočku, ale ta se mi bohužel moc nepovedla nejspíš díky mouce, která nebyla polohrubá, ale spíše hrubá. Polohrubou mouku tu nejspíš nemají.
24. 12. jsem po poledni jela s Mattem k jeho rodičům a pomáhala jim s přípravou vánoční večeře. Hodně mě překvapilo, že v kuchyni velmi dobře pomáhal i Mattův taťka (Mike). Nedalo mi to a zeptala jsem se mamky (Lyn), zda jí Mike pomáhá každý rok s připravou večeře o Vánocích. Ona mi však řekla, že on pomáhá po celý rok...a záhy se mě zeptala, zda mi Matt nepomáhá (?). Právěže pomáhá, což je pro většinu českých žen zázrak, že se chlap podílí na "ženských pracích". Prý se většina australských chlapů podílí na chodu domácnosti a neexistuje nic jako "ženská práce". A tak Matt stejně jako jeho táta umí vařit, uklízet, žehlit, prát...prý je to normální. Zpět ale k Vánocům...
Po přichystané večeři jsem čekali na další příchozí. Přišly dvě Mattovy kamarádky Elise a Sarah, které jsou považovány za součást rodiny. Ty přichystaly vánoční stůl, který dle mého stylu byl hodně divokých barev, bez jednotného stylu, přeplácaný a musím přiznat, že i hodně kyčovitý. Na stole byly finálně poházené čokoládové mince a bonbony. Na to, že Australani mají domy vybavené stroze a mají rádi krásu jednoduchosti, tak Vánoce slaví opravdu kýčovitě (i když ne zase tak, jako třeba v Americe). Nebylo to o tom, že by odvedly špatnou práci, ale o tom, co za výzdobu Lyn koupila. A myslím si, že hodně barevné Vánoce mívají hlavně kvůli dětem Mattovy sestry. Mé oko trochu trpělo, ale přežilo to :-)
Pak se přišli Mattovi prarodiče a jeho sestra Karen s rodinou (manželem a čtyřmi dětmi). Později se ještě dostavila Mattova teta.
Což mě překvapilo hodně bylo rozbalování dárků před večeří kolem 5 hodiny. Matt si sedl ke stromku a četl dárky pro koho a od koho jsou. Jeho neteř předávala dárky jejich novým majitelům. Dárky se rozdávaly a rozbalovaly jednotlivě po sobě, takže všichni mohli vidět, kdo co dostal. To se mi líbilo. Celkem hodně mě dojalo, když se děti po rozbalení dárků od rodičů a prarodičů sebraly a šli jim jednotlivě poděkovat a objali se s nimi. Bylo to moc pěkné. Já taky dostala poměrně dost dárků...nic jsem neočekávala a ani jsem nic od nikoho nechtěla....ale stalo se. Od rodičů Matta jsem dostala veliký deštník, který jsem měla v plánu si koupit, protože paraplátko, které jsem si dovezla z ČR je na bořky v Brisbane na prdinec. Dále od jeho mamky DVD Ice Age a Flubber pro zlepšení angličtiny a obrovský bílý ručník, od taťky krásnou dárkovou sadu mýdla a malého tělového krému. Od Mattových prarodičů jsem dostala přání k Vánocům a 50 dolarů (jako všichni ostatní). Od tety jsem dostala voňavku a tři čokoládové bonbony. Matt nám věnoval výlet do Syney přes čtyři dny, který nás čeká přesně za měsíc, set spodního prádla...a potápění se žraloky, které jsme si vybraly minulý týden. A od spolubydlícího, se kterým s Mattem sdílíme jeden apartmán, jsem dostala knížku s anglickým slangem.
Po dárcích jsme se vrhli na vánoční večeři, která se skládala ze samostatně připraveného kuřecího, hovězího a vepřového masa, vařené zeleniny (květák se sýrem, brokolice, mrkev, fazulky), pečené brambory a brusinková omáčka nebo kondenzovaná jablka k masu. Člověk si mohl při večeři naložit kolik čeho chtěl. Nebylo to ale jednotné jídlo...bylo to něco, jak se vidí v amerických filmech, že si lidi přes velký stůl - v našem případě stůl o 15ti lidech - posílají mísy s jednotlivými ingrediencemi. U talíře měl každý papírový bonbón, jak mívají Angličani ve zvyku. Uvnitř byla papírová koruna na hlavu, umělohmotná jednoduchá drobná píšťalka a kousek papírku s vtipem a nějakou zajímavostí v angličtině. Nechápu, nač ten zvyk bývá...ale budiž. Po vydatné večeři následoval dezert...vánoční pudink (buchta s teplým pudinkem a vanilkovou zmrzlinou)...a po té ještě byly k zobnutí malá cukroví po domácku dělané Mattovou kamarádkou.
Po večeři jsme ještě nějakou dobu zůstali a pak se rozprchly domů. Byli jsme napráskaní jako vepříci před porážkou. Obzvlášť Matt to přehnal s perníčkama před večeří...div, že se domů nekoulel :-D
24. 12. jsem po poledni jela s Mattem k jeho rodičům a pomáhala jim s přípravou vánoční večeře. Hodně mě překvapilo, že v kuchyni velmi dobře pomáhal i Mattův taťka (Mike). Nedalo mi to a zeptala jsem se mamky (Lyn), zda jí Mike pomáhá každý rok s připravou večeře o Vánocích. Ona mi však řekla, že on pomáhá po celý rok...a záhy se mě zeptala, zda mi Matt nepomáhá (?). Právěže pomáhá, což je pro většinu českých žen zázrak, že se chlap podílí na "ženských pracích". Prý se většina australských chlapů podílí na chodu domácnosti a neexistuje nic jako "ženská práce". A tak Matt stejně jako jeho táta umí vařit, uklízet, žehlit, prát...prý je to normální. Zpět ale k Vánocům...
Po přichystané večeři jsem čekali na další příchozí. Přišly dvě Mattovy kamarádky Elise a Sarah, které jsou považovány za součást rodiny. Ty přichystaly vánoční stůl, který dle mého stylu byl hodně divokých barev, bez jednotného stylu, přeplácaný a musím přiznat, že i hodně kyčovitý. Na stole byly finálně poházené čokoládové mince a bonbony. Na to, že Australani mají domy vybavené stroze a mají rádi krásu jednoduchosti, tak Vánoce slaví opravdu kýčovitě (i když ne zase tak, jako třeba v Americe). Nebylo to o tom, že by odvedly špatnou práci, ale o tom, co za výzdobu Lyn koupila. A myslím si, že hodně barevné Vánoce mívají hlavně kvůli dětem Mattovy sestry. Mé oko trochu trpělo, ale přežilo to :-)
Pak se přišli Mattovi prarodiče a jeho sestra Karen s rodinou (manželem a čtyřmi dětmi). Později se ještě dostavila Mattova teta.
Což mě překvapilo hodně bylo rozbalování dárků před večeří kolem 5 hodiny. Matt si sedl ke stromku a četl dárky pro koho a od koho jsou. Jeho neteř předávala dárky jejich novým majitelům. Dárky se rozdávaly a rozbalovaly jednotlivě po sobě, takže všichni mohli vidět, kdo co dostal. To se mi líbilo. Celkem hodně mě dojalo, když se děti po rozbalení dárků od rodičů a prarodičů sebraly a šli jim jednotlivě poděkovat a objali se s nimi. Bylo to moc pěkné. Já taky dostala poměrně dost dárků...nic jsem neočekávala a ani jsem nic od nikoho nechtěla....ale stalo se. Od rodičů Matta jsem dostala veliký deštník, který jsem měla v plánu si koupit, protože paraplátko, které jsem si dovezla z ČR je na bořky v Brisbane na prdinec. Dále od jeho mamky DVD Ice Age a Flubber pro zlepšení angličtiny a obrovský bílý ručník, od taťky krásnou dárkovou sadu mýdla a malého tělového krému. Od Mattových prarodičů jsem dostala přání k Vánocům a 50 dolarů (jako všichni ostatní). Od tety jsem dostala voňavku a tři čokoládové bonbony. Matt nám věnoval výlet do Syney přes čtyři dny, který nás čeká přesně za měsíc, set spodního prádla...a potápění se žraloky, které jsme si vybraly minulý týden. A od spolubydlícího, se kterým s Mattem sdílíme jeden apartmán, jsem dostala knížku s anglickým slangem.
Po dárcích jsme se vrhli na vánoční večeři, která se skládala ze samostatně připraveného kuřecího, hovězího a vepřového masa, vařené zeleniny (květák se sýrem, brokolice, mrkev, fazulky), pečené brambory a brusinková omáčka nebo kondenzovaná jablka k masu. Člověk si mohl při večeři naložit kolik čeho chtěl. Nebylo to ale jednotné jídlo...bylo to něco, jak se vidí v amerických filmech, že si lidi přes velký stůl - v našem případě stůl o 15ti lidech - posílají mísy s jednotlivými ingrediencemi. U talíře měl každý papírový bonbón, jak mívají Angličani ve zvyku. Uvnitř byla papírová koruna na hlavu, umělohmotná jednoduchá drobná píšťalka a kousek papírku s vtipem a nějakou zajímavostí v angličtině. Nechápu, nač ten zvyk bývá...ale budiž. Po vydatné večeři následoval dezert...vánoční pudink (buchta s teplým pudinkem a vanilkovou zmrzlinou)...a po té ještě byly k zobnutí malá cukroví po domácku dělané Mattovou kamarádkou.
Po večeři jsme ještě nějakou dobu zůstali a pak se rozprchly domů. Byli jsme napráskaní jako vepříci před porážkou. Obzvlášť Matt to přehnal s perníčkama před večeří...div, že se domů nekoulel :-D
Underwater World - Mooloolaba
Dne 18.12.2008 jsem si vybrala společně s Mattem jeden z dárků, který nám věnoval. Bylo to potápění se žralokama.
Asi v 9:30 jsme nasedli do auta a jeli hodinu a půl z centra Brisbane na sever - do Mooloolaby. Je to menší město při pobřeží podobné Byron Bay. Opravdu moc pěkné. Zprvu jsme si prošli pavilon, prohlédly akvária a v 1 hodinu nastoupili na nácvik v potápění. Pan instruktor byl nasoukaný do potápěčského oblečku, v němž mu krásně vynikal kulatý pupek. Byl to však velmi milý pán, který pochopil, že má ve skupině o pěti lidech jednoho cizince. Nebyl až takový problém mu rozumět...jen dvě věci mi musel zopakovat při praktickém nácviku. Po teoretickém povídání nám přiřadili obleky a boty. U mě se pan instruktor napoprvé pěkně seknul. Dal mi do oblek, do kterého když jsem strčila nohy, jsem věděla, že to není zrovna to pravé ořechové. Ale pan instruktor se nevzdával a dvakrát se mě snažil do něj nasoukat. Bez úspěchu. Tak mi přinesl oblek pro velikána nejen do výšky, který mi už padnul lépe. Pak jsem měla pro změnu problém s botama. Původní 11tka obuv měla jednu botu rozbitou, tak mi byla přiřazena 12tka, v níž jsem plavala. Nakonec dobré...nešla jsem se potápět jen ve svých plavkách :-)
Po té následoval praktický nácvik potápění...dýchání s bombou na zádech, co dělat v případě některých nepříjemností a následně procházení se po dně malého akvária. Z praktického nácviku jsme šli ihned do akvária se žraloky. Vůbec netuším, kolik jich tam bylo...velkých asi deset a pak ještě nějací malí.
Když jsem lezla do akvárka v momentě jsem měla v hlavě, že jsou kolem žraloci a zapomněla v tom momentě na to, co jsme se učili o potápění. Zpanikařila jsem. Bylo to ale jen chvilka, kdy mě pan instruktor tahal nohy pod vodu a já se škrábala nahoru. Nic vážného. Jen mi pak instruktor říkal, že se musel smát. Sešli jsme jednotlivě po stupínkách na dno akvária, kde jsme se seřadili. Za mnou ve zdi byla díra, kde se schovali dva malí žraloci (cca 60 cm dlouzí). Když vyplouvali z úkrytu, oba se mi otřeli o vlasy a jeden dokonce o krk.
Pan instruktor nás fotil se žralokama...jednotlivě, v párech...Pak jsme šli v zástupu kus dál od kraje akvária - nad tunel, kde se procházeli lidi a sledovali nás. Kolem nás plavali ať už větší či menší žraloci, tak i snad 3 velcí rejnoci a velké množství menších ryb. Žraloci plavali většinou pomalu, až pak ke konci naší exkurze v jejich říši se dali víc do pohybu. To musím uznat, že jsem měla větší strach. Rozhlížela jsem se kolem sebe, kde všude jsou žraloci či rejnoci. Mnohdy byli skutečně hodně blízko. Že jsme ale byli v klidu, tak jsem ani neměla moc velký strach. Bylo to naprosto úžasné.
Po cca 40 minutách jsme vylézali z akvária. Když jsem přišla s výstupem na řadu já, na schodek si lehl jeden malý žralok. Opatrně jsem našlápla na kraj stupínku, abych mu nic neudělala. Naštěstí se vyplašil a uplaval. Až venku po vyndání regulátoru z úst jsem pocítila, že voda byla slaná :-) Vysoukali jsme se z obleků, dali si 2minutovou sprchu, obdrželi fotky a certifikáty o přežití potápění se žraloky.
Po úžasném zážitku jsme se s Mattem prošli po pobřeží, udělali si pohodový lunch time na trávě s výhledem na oceán a borce, kteří si zabouchli v autě klíčky a snažili se je společně s policajtama dostat ven (marně)...a jeli domů, kde se naložili do vyhřátého bazénu s bublinkami :-)
Když si představím potápět se se žralokama v otevřeném moři nebo oceáně, běhá mi mráz po zádech. Člověk musí kontrolovat spoustu věcí jako je správné dýchání, bezpečně se pohybovat po dně a ještě kontrolovat, co se děje kolem něj. Ve vodě je člověk více nemotorný, takže sledovat, co se děje za něm je prakticky nemožné. Dá se tu narazit na různé výlety na otevřený oceán s potápěním se v relativně bezpečných zónách, kde jsou nádherné útesy, korály, ryby a pokud žraloci, tak ne bílí. Ale jako všechna sranda, i toto stojí nemalé peníze.
Musím přiznat, že toto byl jeden z nejkrásnějších dárků, které jsem kdy dostala. Thank you a lot, Matt!
Asi v 9:30 jsme nasedli do auta a jeli hodinu a půl z centra Brisbane na sever - do Mooloolaby. Je to menší město při pobřeží podobné Byron Bay. Opravdu moc pěkné. Zprvu jsme si prošli pavilon, prohlédly akvária a v 1 hodinu nastoupili na nácvik v potápění. Pan instruktor byl nasoukaný do potápěčského oblečku, v němž mu krásně vynikal kulatý pupek. Byl to však velmi milý pán, který pochopil, že má ve skupině o pěti lidech jednoho cizince. Nebyl až takový problém mu rozumět...jen dvě věci mi musel zopakovat při praktickém nácviku. Po teoretickém povídání nám přiřadili obleky a boty. U mě se pan instruktor napoprvé pěkně seknul. Dal mi do oblek, do kterého když jsem strčila nohy, jsem věděla, že to není zrovna to pravé ořechové. Ale pan instruktor se nevzdával a dvakrát se mě snažil do něj nasoukat. Bez úspěchu. Tak mi přinesl oblek pro velikána nejen do výšky, který mi už padnul lépe. Pak jsem měla pro změnu problém s botama. Původní 11tka obuv měla jednu botu rozbitou, tak mi byla přiřazena 12tka, v níž jsem plavala. Nakonec dobré...nešla jsem se potápět jen ve svých plavkách :-)
Po té následoval praktický nácvik potápění...dýchání s bombou na zádech, co dělat v případě některých nepříjemností a následně procházení se po dně malého akvária. Z praktického nácviku jsme šli ihned do akvária se žraloky. Vůbec netuším, kolik jich tam bylo...velkých asi deset a pak ještě nějací malí.
Když jsem lezla do akvárka v momentě jsem měla v hlavě, že jsou kolem žraloci a zapomněla v tom momentě na to, co jsme se učili o potápění. Zpanikařila jsem. Bylo to ale jen chvilka, kdy mě pan instruktor tahal nohy pod vodu a já se škrábala nahoru. Nic vážného. Jen mi pak instruktor říkal, že se musel smát. Sešli jsme jednotlivě po stupínkách na dno akvária, kde jsme se seřadili. Za mnou ve zdi byla díra, kde se schovali dva malí žraloci (cca 60 cm dlouzí). Když vyplouvali z úkrytu, oba se mi otřeli o vlasy a jeden dokonce o krk.
Pan instruktor nás fotil se žralokama...jednotlivě, v párech...Pak jsme šli v zástupu kus dál od kraje akvária - nad tunel, kde se procházeli lidi a sledovali nás. Kolem nás plavali ať už větší či menší žraloci, tak i snad 3 velcí rejnoci a velké množství menších ryb. Žraloci plavali většinou pomalu, až pak ke konci naší exkurze v jejich říši se dali víc do pohybu. To musím uznat, že jsem měla větší strach. Rozhlížela jsem se kolem sebe, kde všude jsou žraloci či rejnoci. Mnohdy byli skutečně hodně blízko. Že jsme ale byli v klidu, tak jsem ani neměla moc velký strach. Bylo to naprosto úžasné.
Po cca 40 minutách jsme vylézali z akvária. Když jsem přišla s výstupem na řadu já, na schodek si lehl jeden malý žralok. Opatrně jsem našlápla na kraj stupínku, abych mu nic neudělala. Naštěstí se vyplašil a uplaval. Až venku po vyndání regulátoru z úst jsem pocítila, že voda byla slaná :-) Vysoukali jsme se z obleků, dali si 2minutovou sprchu, obdrželi fotky a certifikáty o přežití potápění se žraloky.
Po úžasném zážitku jsme se s Mattem prošli po pobřeží, udělali si pohodový lunch time na trávě s výhledem na oceán a borce, kteří si zabouchli v autě klíčky a snažili se je společně s policajtama dostat ven (marně)...a jeli domů, kde se naložili do vyhřátého bazénu s bublinkami :-)
Když si představím potápět se se žralokama v otevřeném moři nebo oceáně, běhá mi mráz po zádech. Člověk musí kontrolovat spoustu věcí jako je správné dýchání, bezpečně se pohybovat po dně a ještě kontrolovat, co se děje kolem něj. Ve vodě je člověk více nemotorný, takže sledovat, co se děje za něm je prakticky nemožné. Dá se tu narazit na různé výlety na otevřený oceán s potápěním se v relativně bezpečných zónách, kde jsou nádherné útesy, korály, ryby a pokud žraloci, tak ne bílí. Ale jako všechna sranda, i toto stojí nemalé peníze.
Musím přiznat, že toto byl jeden z nejkrásnějších dárků, které jsem kdy dostala. Thank you a lot, Matt!
Seafood oběd
Dne 23. 11. jsem byla pozvaná Mattem na Christmas celebration s jeho kolegy z práce a jeho rodiči.
Oslava se konala v jedné seafood restauraci, kde připravují pochutiny z čerstvého seafood. Sešlo se nás tam 6 u jednoho stolu. Jen co jsem usedla, už mi pan čísník pokládal na klín látkový ubrousek. Chvíli na to se v mé sklenici blýskalo bílé vínko. Prohodila jsem pár slov s ostatními přítomnými a už se nesly obrovské tři mísy se seafood, které bylo většinou vařené nebo syrové. Viděla jsem ty potvory na vlastní oči poprvé a vůbec jsem nevěděla, jak zacházet s náčiním na loupání skořápek. Matt mi ale pomohl...zlatý to človíček. Bez něj by mi trvalo snad celý den, než bych to všechno snědla.
První zážitek byl s oyester (nevím v češtině a hledat se mi to ani nechce). Potvůrka byla sirová a vypadala opravdu odpudivě. Neušetřila jsem se trapasu, kdy mi všichni pochopitelně v angličtině říkali, ať to polknu a nekoušu. Já samozřejmě neznala ani jedno z daných sloves, tak jsem to instinktivně začala kousat. Mno, bylo to nahořklé...tak jsem pochopila, co mi celou dobu všichni říkali. Tak se člověk učí nová slovíčka :-D Další byly na řadě krevety, kraby, (jakýsi) mořský brouk a uzený losos (zbožňuju). Nejlepší z toho všeho byl krabík. Byla jsem s jezením poslední...a ostatní na mě čekali, jak jsem si po té mohla všimnout. On totiž následoval druhý chod. Ten se skládal ze smažené kalamáry, krevety a chipsů (něco jako smažené hranolky), zeleniny. Smažená chobotnice byla fakt delikátní, protože nebyla mastná a hlavně masíčko nebylo gumové, jak bývává. Tím, že byla čerstvá, bylo to jako skutečné maso. Fakt mňamka. Ostatní jsem jen ochutnala, protože smaženému zrovna neholduji. Jako dezert jsem si dala na půl s Mattem Coffee&Donuts, což byly tři kuličky jako Donuts, kopeček úžasné banánové zmrzliny, kávové želé s vanikovým pudinkem a medové sučené hrozny s cukrovou vatičkou.
Oběd byl skvělý a společnost také...velmi přátelská. Než jsme se s rodiči rozloučili, pozvali mě k ním na Christmas Eve a Christmas Day. Takže už vím, kde a s kým budu na Vánoce :-)
Oslava se konala v jedné seafood restauraci, kde připravují pochutiny z čerstvého seafood. Sešlo se nás tam 6 u jednoho stolu. Jen co jsem usedla, už mi pan čísník pokládal na klín látkový ubrousek. Chvíli na to se v mé sklenici blýskalo bílé vínko. Prohodila jsem pár slov s ostatními přítomnými a už se nesly obrovské tři mísy se seafood, které bylo většinou vařené nebo syrové. Viděla jsem ty potvory na vlastní oči poprvé a vůbec jsem nevěděla, jak zacházet s náčiním na loupání skořápek. Matt mi ale pomohl...zlatý to človíček. Bez něj by mi trvalo snad celý den, než bych to všechno snědla.
První zážitek byl s oyester (nevím v češtině a hledat se mi to ani nechce). Potvůrka byla sirová a vypadala opravdu odpudivě. Neušetřila jsem se trapasu, kdy mi všichni pochopitelně v angličtině říkali, ať to polknu a nekoušu. Já samozřejmě neznala ani jedno z daných sloves, tak jsem to instinktivně začala kousat. Mno, bylo to nahořklé...tak jsem pochopila, co mi celou dobu všichni říkali. Tak se člověk učí nová slovíčka :-D Další byly na řadě krevety, kraby, (jakýsi) mořský brouk a uzený losos (zbožňuju). Nejlepší z toho všeho byl krabík. Byla jsem s jezením poslední...a ostatní na mě čekali, jak jsem si po té mohla všimnout. On totiž následoval druhý chod. Ten se skládal ze smažené kalamáry, krevety a chipsů (něco jako smažené hranolky), zeleniny. Smažená chobotnice byla fakt delikátní, protože nebyla mastná a hlavně masíčko nebylo gumové, jak bývává. Tím, že byla čerstvá, bylo to jako skutečné maso. Fakt mňamka. Ostatní jsem jen ochutnala, protože smaženému zrovna neholduji. Jako dezert jsem si dala na půl s Mattem Coffee&Donuts, což byly tři kuličky jako Donuts, kopeček úžasné banánové zmrzliny, kávové želé s vanikovým pudinkem a medové sučené hrozny s cukrovou vatičkou.
Oběd byl skvělý a společnost také...velmi přátelská. Než jsme se s rodiči rozloučili, pozvali mě k ním na Christmas Eve a Christmas Day. Takže už vím, kde a s kým budu na Vánoce :-)
Výlet - Gold Coast
V pátek 22. 11. si mě po práci vyzvedl Matt s tím, že pojedeme na Gold Coast k jeho kamarádovi Mikevi na návštěvu. Tož jsme jeli snad kolem 11 pm a dorazili jsme na místo určení za hodinu. Místem určení byl naprosto luxusní apartmán v residental domě přímo na pláži. Ten večer jsme si dali s jeho kamarádem a jeho přítelkyní Daiquiri jak z čerstvého manga :-P
V sobotu ráno jsme vyrazili na pláž...mno, vyrazili...ušli jsme pár kroků a byly jsme na písku. Apartmán má totiž obrovský balkon s výhledem na otevřený oceán. Nádhera nesmírná. Vlny byly celkem vysoké, ale ne tak dravé jako na Byron Bay. Dalo se i plavat. Ten den se teploty vzduchu pohybovali kolem 35 stupňů, takže písek pálil do chodidel opravdu hodně. Lehli jsme na chvilku na pláž, kde mi Matt četl knihu. Slunce ale pálilo tak, že ač jsme byli natření opalovacím krémem, tak jsme se museli zakrýt ručníkem. Po smytí slané vody jsme si připravili mňamkoidní sandvič s avokádem, rajčetem a kuřecím masem. Jelikož jsem měla ve 4 hodiny směnu, vyrazili jsme přes Surface Paradise do Brisbane.
Tento víkend začalo schoolies. Jedná se o tradiční očekávanou akci studentů, kteří ukončili zdárně své studium na střední škole. Mládežníci se vypraví na týden na Gold Coast, kde utratí nehoráznou sumu peněz a užívají života až nezdravým způsobem. Samozřejmě se přes toto období, které trvá všeobecně dva týdny, zvýší ostraha na Gold Coast. Avšak ani to neeliminuje nezodpovědné chování mládežníků...holduje se alkoholu, drogám, sexu, dopravních nehodám a riskantním akcím. Opravdu dobře se mají v té době hotely a kluby. Student tu za týden utratí v průměru 2500 AUD a ještě si domů může přivést seriózní problém na krku. A úžasní rodiče nejen že jim výlet zaplatí, ale dokonce je i odvezou na místo určení. Otázka zní...koho bych liskala víc. Katastrofa, když ani rodiče nemají rozum!
V sobotu ráno jsme vyrazili na pláž...mno, vyrazili...ušli jsme pár kroků a byly jsme na písku. Apartmán má totiž obrovský balkon s výhledem na otevřený oceán. Nádhera nesmírná. Vlny byly celkem vysoké, ale ne tak dravé jako na Byron Bay. Dalo se i plavat. Ten den se teploty vzduchu pohybovali kolem 35 stupňů, takže písek pálil do chodidel opravdu hodně. Lehli jsme na chvilku na pláž, kde mi Matt četl knihu. Slunce ale pálilo tak, že ač jsme byli natření opalovacím krémem, tak jsme se museli zakrýt ručníkem. Po smytí slané vody jsme si připravili mňamkoidní sandvič s avokádem, rajčetem a kuřecím masem. Jelikož jsem měla ve 4 hodiny směnu, vyrazili jsme přes Surface Paradise do Brisbane.
Tento víkend začalo schoolies. Jedná se o tradiční očekávanou akci studentů, kteří ukončili zdárně své studium na střední škole. Mládežníci se vypraví na týden na Gold Coast, kde utratí nehoráznou sumu peněz a užívají života až nezdravým způsobem. Samozřejmě se přes toto období, které trvá všeobecně dva týdny, zvýší ostraha na Gold Coast. Avšak ani to neeliminuje nezodpovědné chování mládežníků...holduje se alkoholu, drogám, sexu, dopravních nehodám a riskantním akcím. Opravdu dobře se mají v té době hotely a kluby. Student tu za týden utratí v průměru 2500 AUD a ještě si domů může přivést seriózní problém na krku. A úžasní rodiče nejen že jim výlet zaplatí, ale dokonce je i odvezou na místo určení. Otázka zní...koho bych liskala víc. Katastrofa, když ani rodiče nemají rozum!
Můj první výlet - Byron Bay
Byron Bay je jedna z nejkrásnějších a hlavně nejklidnějších plaží blízkou Brisbane. Je od Brisbane vzdálena asi 200 km. Brisbane je město Queenslandu, zatímco Byron Bay New South Walesu. Navíc NSW má o hodinu dopředu posunutý čas.
Na výlet ze dne 13. 11. na 14. 11. mě pozval můj kamarád Matt. Měl 4 dny volno, tak chtěl jet někam za relaxem. Jelikož mě končili prázdniny, tak mi navrhl jet s ním. Vyrazili jsme ve čtvrtek po 9. hodině a na místě jsme byli asi za 2 hodiny. Vzhledem k jinému času ve státech, jsme do Byron Bay jeli prakticky 3 hodiny a do Brisbane pouze 1 hodinu. Cestou tam jsme projížděli město Tweed Heads, které leží na hranici NSW a QLD. Velkou zajímavostí je, že v jednom městě mají tím pádem dva časy (jedna část města má poledne a druhá hodinu po poledni). Jdete-li tam například k doktorovi objednaní na určitý čas, měli byste se ujistit, který čas tam vlastně je...abyste nepřišli o hodinu pozdě nebo dříve. Na hranici kousek od pláže je naznačené, kde končí QLD a kde začíná NSW.
Cestou do Byron Bay trochu pršelo a většinou bylo zamračeno. Čím více jsme se ale blížili cíli, tím bylo počasí lepší...naštěstí.
Po příjezdu jsme se šli projít do městečka koupit si naprosto úžasný sandwich. Já si vybrala s kopou zeleniny a uzeným lososem a černý čajík s mlékem. Svou svačinu jsme si užívali pěkně na pláži při hřejivém sluníčku a vůni oceánu. Po té jsme se šli projít po pláži, kde jsem viděla poprvé jak vypadá písek po návštěvě malého kraba. Dělá si díru do písku a jak odhrabuje písek, tvoří se všude kolem maličké kuličky. Měla jsem to štěstí, že jsem zahlédla i toho krabíka. Není větší jak 1 cm a má pískovou barvu, trošku se zdá až transparentní. Matt říkal, že tam bývají i fialový - o něco větší krabi. Na ty jsme udělali průzkum po večeři, ale žádného jsme nezahlédli....pouze díry od něj...a kuličky stačila voda srovnat se zemí.
Po procházce po pláži jsme se šli vykoupat. Já si naivně sepnula vlasy do culíku před tím, než jsem vlezla do vln. Vlny jsem zažila v Bulharsku snad před 5-6 lety poprvé a naposledy. Osobně si myslím, že nebyly tak silné jako tady v oceánu. Nevím, jak dlouho jsme se brodili ve vlnách, ale přišlo mi to jako celkem dlouhá doba. Zápas s vlnami byl fakt těžký boj! Divím se, že jsem nevypila oceán. Matt se celkem bavil. On ví, co má od které vlny očekávat...já ne. Podle toho to taky vypadalo...věčně podražené nohy nebo pod vodou.
Po těžkém zápase s vlnami jsem si mohla dopřád sprchu bez časového omezení a pak jsme podnikli výlet na nejvýchodnější bod Austrálie. Na břehu je krásný maják. Snažila jsem se jej fotit ve tmě, ale bez stativu to není moc dobré. Když jsem se vraceli k majáku, začínalo celkem hustě pršet...ale moc jsme naštěstí nezmokli. Po náročném dni jsme si dopřáli večeři.
Na večeři jsme zašli do nedaleké restaurace se seafood, kde jsme hned u vchodu uviděli Dalajlámu. Nekecám!!! Měl tam se svými papaláši nějaký meeting. Kdyby člověk nevěděl, že je to někdo slavný, ani by jej nezaregistroval. Večeře byla úžasná a víno, které Matt koupil, snad ještě lepší...australské sladké a přitom jemně kyselé dohromady. Fakt dokonalé! K večeři jsem si dala krevetky s bramborovou kaší. Po večeři jsme se šli projít do města koupit si něco na zub a po pláži hledat fialové krabi.
Nevěřila jsem, že po doušku alkoholu člověk nemá problémy mluvit anglicky...je to tak. Nemám problémy mluvit s Mattem normálně, ptát se ho i na technické věci v angličtině, ale po doušku alkoholu ze mě věty opravdu lítaly.
Večer jsem Mattovi četla knížku pro děti :-) a pak on po mě opakoval jednu kapitolu.
Druhý den jsme vstávali v 8 h queenslandského času. Dali jsme si opět snídani na pláži...opět úžasné sandwiche. Já tentokrát měla s kuřecím masem, zeleninou a brusinkami. Mňamka největší. Ve městě jsem si koupila opalovací krém 30 UV a pár pohlednic. Sbalili jsme si věci z hotelu a vyrazili směr domů. Stavili jsme se kousek od Byron Bay, kde nebylo skoro člověka. Později jsme zjistili jakto...byla tam totiž nudistická pláž. Přešli jsme ji a vybrali si pro zápas s vlnami místo, kde bychom nemuseli být nazí. Vlny byly snad ještě silnější než předešlý den. Cestou zpátky mě Matt upozornil na modrou věc na pláži. Nevím, jak se tomu nadává v češtině, ale v angličtině je to Blue Bottle. Viděla jsem to v encyklopedii na obrázku, ale nikdy ne ve skutečnosti. Je to měchýřek plný vzduchu zbarvený do modra. Na spodní časti to má chapadla, která mají v sobě jed. Matt říkal, že ta chapadla bývají hodně dlouhá. Kdyby se do nich člověk zamotal, nejspíš by si nepomohl. Chapadla nejdou z těla snadno odloupnout, protože mají na sobě háčky, které se zapíchnou do kůže. Viděli jsme tyto potvory cestou z pláže dvě.
Mno a pak jsme frčeli směr Brisbane. Stavili jsme se ještě v jednom městečku, odkud jsme báječně viděli na Gold Coast...mno a pak domů do Brisbane. Byl to nádherný výlet, na kterém vše bylo perfektní - počasí, jídlo, ubytování, pláž...a s Mattem byla zábava po celou dobu. Super.
Na výlet ze dne 13. 11. na 14. 11. mě pozval můj kamarád Matt. Měl 4 dny volno, tak chtěl jet někam za relaxem. Jelikož mě končili prázdniny, tak mi navrhl jet s ním. Vyrazili jsme ve čtvrtek po 9. hodině a na místě jsme byli asi za 2 hodiny. Vzhledem k jinému času ve státech, jsme do Byron Bay jeli prakticky 3 hodiny a do Brisbane pouze 1 hodinu. Cestou tam jsme projížděli město Tweed Heads, které leží na hranici NSW a QLD. Velkou zajímavostí je, že v jednom městě mají tím pádem dva časy (jedna část města má poledne a druhá hodinu po poledni). Jdete-li tam například k doktorovi objednaní na určitý čas, měli byste se ujistit, který čas tam vlastně je...abyste nepřišli o hodinu pozdě nebo dříve. Na hranici kousek od pláže je naznačené, kde končí QLD a kde začíná NSW.
Cestou do Byron Bay trochu pršelo a většinou bylo zamračeno. Čím více jsme se ale blížili cíli, tím bylo počasí lepší...naštěstí.
Po příjezdu jsme se šli projít do městečka koupit si naprosto úžasný sandwich. Já si vybrala s kopou zeleniny a uzeným lososem a černý čajík s mlékem. Svou svačinu jsme si užívali pěkně na pláži při hřejivém sluníčku a vůni oceánu. Po té jsme se šli projít po pláži, kde jsem viděla poprvé jak vypadá písek po návštěvě malého kraba. Dělá si díru do písku a jak odhrabuje písek, tvoří se všude kolem maličké kuličky. Měla jsem to štěstí, že jsem zahlédla i toho krabíka. Není větší jak 1 cm a má pískovou barvu, trošku se zdá až transparentní. Matt říkal, že tam bývají i fialový - o něco větší krabi. Na ty jsme udělali průzkum po večeři, ale žádného jsme nezahlédli....pouze díry od něj...a kuličky stačila voda srovnat se zemí.
Po procházce po pláži jsme se šli vykoupat. Já si naivně sepnula vlasy do culíku před tím, než jsem vlezla do vln. Vlny jsem zažila v Bulharsku snad před 5-6 lety poprvé a naposledy. Osobně si myslím, že nebyly tak silné jako tady v oceánu. Nevím, jak dlouho jsme se brodili ve vlnách, ale přišlo mi to jako celkem dlouhá doba. Zápas s vlnami byl fakt těžký boj! Divím se, že jsem nevypila oceán. Matt se celkem bavil. On ví, co má od které vlny očekávat...já ne. Podle toho to taky vypadalo...věčně podražené nohy nebo pod vodou.
Po těžkém zápase s vlnami jsem si mohla dopřád sprchu bez časového omezení a pak jsme podnikli výlet na nejvýchodnější bod Austrálie. Na břehu je krásný maják. Snažila jsem se jej fotit ve tmě, ale bez stativu to není moc dobré. Když jsem se vraceli k majáku, začínalo celkem hustě pršet...ale moc jsme naštěstí nezmokli. Po náročném dni jsme si dopřáli večeři.
Na večeři jsme zašli do nedaleké restaurace se seafood, kde jsme hned u vchodu uviděli Dalajlámu. Nekecám!!! Měl tam se svými papaláši nějaký meeting. Kdyby člověk nevěděl, že je to někdo slavný, ani by jej nezaregistroval. Večeře byla úžasná a víno, které Matt koupil, snad ještě lepší...australské sladké a přitom jemně kyselé dohromady. Fakt dokonalé! K večeři jsem si dala krevetky s bramborovou kaší. Po večeři jsme se šli projít do města koupit si něco na zub a po pláži hledat fialové krabi.
Nevěřila jsem, že po doušku alkoholu člověk nemá problémy mluvit anglicky...je to tak. Nemám problémy mluvit s Mattem normálně, ptát se ho i na technické věci v angličtině, ale po doušku alkoholu ze mě věty opravdu lítaly.
Večer jsem Mattovi četla knížku pro děti :-) a pak on po mě opakoval jednu kapitolu.
Druhý den jsme vstávali v 8 h queenslandského času. Dali jsme si opět snídani na pláži...opět úžasné sandwiche. Já tentokrát měla s kuřecím masem, zeleninou a brusinkami. Mňamka největší. Ve městě jsem si koupila opalovací krém 30 UV a pár pohlednic. Sbalili jsme si věci z hotelu a vyrazili směr domů. Stavili jsme se kousek od Byron Bay, kde nebylo skoro člověka. Později jsme zjistili jakto...byla tam totiž nudistická pláž. Přešli jsme ji a vybrali si pro zápas s vlnami místo, kde bychom nemuseli být nazí. Vlny byly snad ještě silnější než předešlý den. Cestou zpátky mě Matt upozornil na modrou věc na pláži. Nevím, jak se tomu nadává v češtině, ale v angličtině je to Blue Bottle. Viděla jsem to v encyklopedii na obrázku, ale nikdy ne ve skutečnosti. Je to měchýřek plný vzduchu zbarvený do modra. Na spodní časti to má chapadla, která mají v sobě jed. Matt říkal, že ta chapadla bývají hodně dlouhá. Kdyby se do nich člověk zamotal, nejspíš by si nepomohl. Chapadla nejdou z těla snadno odloupnout, protože mají na sobě háčky, které se zapíchnou do kůže. Viděli jsme tyto potvory cestou z pláže dvě.
Mno a pak jsme frčeli směr Brisbane. Stavili jsme se ještě v jednom městečku, odkud jsme báječně viděli na Gold Coast...mno a pak domů do Brisbane. Byl to nádherný výlet, na kterém vše bylo perfektní - počasí, jídlo, ubytování, pláž...a s Mattem byla zábava po celou dobu. Super.
...jen tak si tiše žiju
Tímto víkendem mi končí prázdniny, které jsem měla 4 týdny. Co jsem během nich dělala?...tož ve zkratce, protože si konkrétní dny nepamatuju.
Než mi začne týden, vím dopředu, kdy budu pracovat v kuchyni restaurace Caxton. Většinou jsou to 3 šichty (v jednom týdnu jsem měla 4). Každé úterý chodívám uklízet na 3 hodiny k Sophii, které se mimochodem tento týden narodila holčička. Ob čtvrtek jezdívám uklízet na 2 hodiny domek mladého tatíka. Mj. u tohoto klienta jsem tento týden uklízela naposledy, protože je to škrťák. Chce uklízení věcí, které zaberou víc času, ale víc peněz mi za to nedá...a není schopen mi dát extra peníze na transport ticket jako ostatní. Ve volném čase se snažím najít další práci, což se mi snad v nejbližší době povede. Dnes jsem byla u svého nového klienta, který si našel můj inzerát na internetu. Po mém uklízení, které zabralo 3 hodiny, se nedal ten byt nazvat uklizeným...viděla bych tam úklid celého bytu tak na 5-6 hodin podle toho, jaký tam byl bordel.
Svůj volný čas vyplňuji především scukama se svými kamarády. Jelikož mí spolužáci nemají prázdniny jako já, a tak trčí ve škole, vídám se se svými australskými kamarády, kteří mají směny nebo si řídí práci, jak sami chtějí. Většinou si povídáme o Austrálii a ČR, rozebíráme slovíčka (obzvlášť Matta baví listovat v mém slovníku a zkoušet vyslovovat česká slova, zda poznám, co to je), čteme knížky pro děti (ať už já jim nebo oni mně), koukáme na cartoons s titulkama v angličtině (s Peteem), ukazují mi zajímavá místa v Brisbane nebo v okolí, sem tam ochutnám co se tu vaří nebo jinde (např. kolumbijská, thajská... kuchyně).
Angličtině jako takové se nemám čas moc věnovat. Myslím tím sednout si s učebkou gramatiky, vyhledávat si slovíčka apod. Ta gramatika by mi celkem bodla, protože kolikrát během konverzace bych se chtěla ujistit, jak se správně tvoří nějaký typ věty a nemám v tu chvíli u sebe nic, z čeho bych to vyčetla. Jinak na učení slovíček je určitě tisíckrát lepší konverzace. Se spolubydlícím si moc nepokecám, tak musím za anglicky mluvící společností ven z baráku.
Mimo to dělávám normální věci - nákup potřebného, vaření, praní oblečení, uklízení... Uklízení společných místností, které sdílím s Japončíkem, jsem zatím ze své strany stopla, protože čekám, až se mladý pán uráčí taky uklidit. V týdnu jsem udělala taktický krok, tak uvidím, zda bude mít zdárný dopad. Navrhla jsem Japončíkovi, že můžu klidně uklízet každý týden sama, když on není schopen...ale že ho to bude stát 10 AUD týdně. Že by měl platit za úklid se mu samozřejmě moc nezdálo, tak mi řekl, že bude uklízet ob týden sám. Popravdě jsem zvědavá... Mohl by se odstěhovat chlapec...moc mě nebaví s ním sdílet tak příjemné bydlení. Občas si dám plaváníčko v bazenu...ale to moc často ne, protože je s tím práce (odkrývání a zakrývání).
Než mi začne týden, vím dopředu, kdy budu pracovat v kuchyni restaurace Caxton. Většinou jsou to 3 šichty (v jednom týdnu jsem měla 4). Každé úterý chodívám uklízet na 3 hodiny k Sophii, které se mimochodem tento týden narodila holčička. Ob čtvrtek jezdívám uklízet na 2 hodiny domek mladého tatíka. Mj. u tohoto klienta jsem tento týden uklízela naposledy, protože je to škrťák. Chce uklízení věcí, které zaberou víc času, ale víc peněz mi za to nedá...a není schopen mi dát extra peníze na transport ticket jako ostatní. Ve volném čase se snažím najít další práci, což se mi snad v nejbližší době povede. Dnes jsem byla u svého nového klienta, který si našel můj inzerát na internetu. Po mém uklízení, které zabralo 3 hodiny, se nedal ten byt nazvat uklizeným...viděla bych tam úklid celého bytu tak na 5-6 hodin podle toho, jaký tam byl bordel.
Svůj volný čas vyplňuji především scukama se svými kamarády. Jelikož mí spolužáci nemají prázdniny jako já, a tak trčí ve škole, vídám se se svými australskými kamarády, kteří mají směny nebo si řídí práci, jak sami chtějí. Většinou si povídáme o Austrálii a ČR, rozebíráme slovíčka (obzvlášť Matta baví listovat v mém slovníku a zkoušet vyslovovat česká slova, zda poznám, co to je), čteme knížky pro děti (ať už já jim nebo oni mně), koukáme na cartoons s titulkama v angličtině (s Peteem), ukazují mi zajímavá místa v Brisbane nebo v okolí, sem tam ochutnám co se tu vaří nebo jinde (např. kolumbijská, thajská... kuchyně).
Angličtině jako takové se nemám čas moc věnovat. Myslím tím sednout si s učebkou gramatiky, vyhledávat si slovíčka apod. Ta gramatika by mi celkem bodla, protože kolikrát během konverzace bych se chtěla ujistit, jak se správně tvoří nějaký typ věty a nemám v tu chvíli u sebe nic, z čeho bych to vyčetla. Jinak na učení slovíček je určitě tisíckrát lepší konverzace. Se spolubydlícím si moc nepokecám, tak musím za anglicky mluvící společností ven z baráku.
Mimo to dělávám normální věci - nákup potřebného, vaření, praní oblečení, uklízení... Uklízení společných místností, které sdílím s Japončíkem, jsem zatím ze své strany stopla, protože čekám, až se mladý pán uráčí taky uklidit. V týdnu jsem udělala taktický krok, tak uvidím, zda bude mít zdárný dopad. Navrhla jsem Japončíkovi, že můžu klidně uklízet každý týden sama, když on není schopen...ale že ho to bude stát 10 AUD týdně. Že by měl platit za úklid se mu samozřejmě moc nezdálo, tak mi řekl, že bude uklízet ob týden sám. Popravdě jsem zvědavá... Mohl by se odstěhovat chlapec...moc mě nebaví s ním sdílet tak příjemné bydlení. Občas si dám plaváníčko v bazenu...ale to moc často ne, protože je s tím práce (odkrývání a zakrývání).
Moji přátelé
Za necelé dva měsíce, co tu jsem, jsem si našla poměrně hodně přátel. Nevím, kteří z nich mi vydrží i po té, co se rozprchneme zpět do svých rodných zemí. Osobně si přeji, abych mi mnozí zůstali, protože jsou to skvělí lidé.
Prvním člověkem, kterého jsem poznala, byla Zuzka z Moravských Budějovic. Je jí 20 let a byla má spolubydlící v mém pokoji v bývalém bydlení v Collingwood Parku. I přes náš věkový rozdíl si celkem dobře rozumíme. Byl to první člověk, se kterým jsem se tu bavila, se kterým jsem projela pár míst v době, než nám začala škola, se kterou jsme společně se v Brisbane začaly zorientovávat. Zuzka přiletěla do Austrálie jeden den přede mnou. Po mně přiletěly do domu v Collingwood Parku a staly se mými spolubydlícími dvě Slovenky - Majka a Betty. Věkové jsou podobně stejně staré jako já. Obě jsou to energické holčiny...dokážeme si ze sebe navzájem dělat srandu a skvěle se bavit. Po Majce a Bettce přiletěli kamarádi - Dan a Romča. Oba jsou jsou z Brna. Musím přiznat, že zábavu a srandu, co jsem zažila s Majkou, Betty, Danem a Zuzkou celkem dost postrádám ve svém novém bydlení...za to nepostrádám bavení se česky, protože raději používám angličtinu, i když mi to dělá problémy.
Ve škole jsem poznala pár opravdu skvělých přátel - ve své odpolední skupině - a to velmi temperamentní Izabelu a pěkného sympaťáka Dannyho z Brazílie. Jsou to lidé v mé věkové kategorii. Dále Felipeho z Kolumbie. Je pravda, že první, co si ke Kolumbii vybavím, je produkce a překupnictví drog. Já však měla možnost seznámit se s naprosto skvělými lidmi z této podivné země. Ze školy znám mnohem, mnohem více lidí, ale tyto považuji za opravdové přátelé. Je tu sice hodně Asiatů, se kterými se zdravím a bavím, ale nejsou to vyloženě lidé, se kterými bych se musela vídat.
Mimo školu mám tu pár místních přátel, se kterými jsem si psala online ještě před tím, než jsem přijela do Austrálie. Bylo jich v té době asi dvojnásobně víc, ale po osobním setkání se to trošku protřídilo. Zůstali mi australští přátelé Scott, Peter, Matt a Julien.
Chtěla bych zmínit specielně Matta. Je to chlapík, kterému je něco přes 30 let, ze kterého srší energie a dobrá nálada. Na něm jde vyloženě vidět, že si život užívá plnými doušky. Je velmi chytrý, protože se věnuje výzkumu, je doktorem se zaměřením na psychickou stránku člověka a dělá nějaké projekty pro univerzitu. Nikdy před tím jsem nepotkala podobného člověka. Je s ním vážně sranda...zajímá se o některá česká slovíčka a ochotně mi pomáhá s angličtinou. Skvělý člověk.
Znám jich přes internet trošku víc, ale už mě nebaví se touto cestou seznamovat. Preferuji seznamování face to face, které je tu mnohem snažší než v ČR, protože jsou lidé přátelštější. Nemají pocit, že když se s Vámi chce někdo bavit, že otravuje nebo se vtírá. Je to tu naprosto přirozené a příjemné. Tímto způsobem se dal se mnou do řeči jeden policeman (Paul) a cestující ve vlaku Laurence. Přitom jsem nedala nejmenší podnět k tomu, že bych se chtěla bavit...protože se chtěli bavit oni. Mimo to jsem tu poznala Kanaďanku Adrienne, která mi nabídla svou pomoc při mém stěhovaní do nového domu. Bydlí kousek od mého nového bydlení. Měla to štěstí, že jí tu její zaměstnavatel chce, tak za ni požádal o prodloužení víz.
V práci jsem poznala holčinu, o které jsem se domnívala, že je z Austrálie a ona je to mezitím Brazilka Emanuela. Po roce v Austrálii mluví opravdu hodně dobře anglicky a má hodně dobrý přízvuk. Má tu zaplacené studium v hospitality na dva roky a odjela do Austrálie taky sama jako já. Je cca stejně stará jako já.
Není problém se tu zkrátka dát do řeči s kýmkoliv a kdykoliv. I když něco hledáte nebo potřebujete pomoc, je velmi vysoká pravděpodobnost, že Vám někdo pomůže nebo poradí bez toho, abyste se dožadovali někde pomoci. Musím říct (ťuk ťuk), že jsem tu zatím poznala jen samé dobré lidi a doufám, že tomu ani jinak nebude. Snažím se být opatrná, protože nepochybuji o tom, že i tady se najdou zlí lidé.
Prvním člověkem, kterého jsem poznala, byla Zuzka z Moravských Budějovic. Je jí 20 let a byla má spolubydlící v mém pokoji v bývalém bydlení v Collingwood Parku. I přes náš věkový rozdíl si celkem dobře rozumíme. Byl to první člověk, se kterým jsem se tu bavila, se kterým jsem projela pár míst v době, než nám začala škola, se kterou jsme společně se v Brisbane začaly zorientovávat. Zuzka přiletěla do Austrálie jeden den přede mnou. Po mně přiletěly do domu v Collingwood Parku a staly se mými spolubydlícími dvě Slovenky - Majka a Betty. Věkové jsou podobně stejně staré jako já. Obě jsou to energické holčiny...dokážeme si ze sebe navzájem dělat srandu a skvěle se bavit. Po Majce a Bettce přiletěli kamarádi - Dan a Romča. Oba jsou jsou z Brna. Musím přiznat, že zábavu a srandu, co jsem zažila s Majkou, Betty, Danem a Zuzkou celkem dost postrádám ve svém novém bydlení...za to nepostrádám bavení se česky, protože raději používám angličtinu, i když mi to dělá problémy.
Ve škole jsem poznala pár opravdu skvělých přátel - ve své odpolední skupině - a to velmi temperamentní Izabelu a pěkného sympaťáka Dannyho z Brazílie. Jsou to lidé v mé věkové kategorii. Dále Felipeho z Kolumbie. Je pravda, že první, co si ke Kolumbii vybavím, je produkce a překupnictví drog. Já však měla možnost seznámit se s naprosto skvělými lidmi z této podivné země. Ze školy znám mnohem, mnohem více lidí, ale tyto považuji za opravdové přátelé. Je tu sice hodně Asiatů, se kterými se zdravím a bavím, ale nejsou to vyloženě lidé, se kterými bych se musela vídat.
Mimo školu mám tu pár místních přátel, se kterými jsem si psala online ještě před tím, než jsem přijela do Austrálie. Bylo jich v té době asi dvojnásobně víc, ale po osobním setkání se to trošku protřídilo. Zůstali mi australští přátelé Scott, Peter, Matt a Julien.
Chtěla bych zmínit specielně Matta. Je to chlapík, kterému je něco přes 30 let, ze kterého srší energie a dobrá nálada. Na něm jde vyloženě vidět, že si život užívá plnými doušky. Je velmi chytrý, protože se věnuje výzkumu, je doktorem se zaměřením na psychickou stránku člověka a dělá nějaké projekty pro univerzitu. Nikdy před tím jsem nepotkala podobného člověka. Je s ním vážně sranda...zajímá se o některá česká slovíčka a ochotně mi pomáhá s angličtinou. Skvělý člověk.
Znám jich přes internet trošku víc, ale už mě nebaví se touto cestou seznamovat. Preferuji seznamování face to face, které je tu mnohem snažší než v ČR, protože jsou lidé přátelštější. Nemají pocit, že když se s Vámi chce někdo bavit, že otravuje nebo se vtírá. Je to tu naprosto přirozené a příjemné. Tímto způsobem se dal se mnou do řeči jeden policeman (Paul) a cestující ve vlaku Laurence. Přitom jsem nedala nejmenší podnět k tomu, že bych se chtěla bavit...protože se chtěli bavit oni. Mimo to jsem tu poznala Kanaďanku Adrienne, která mi nabídla svou pomoc při mém stěhovaní do nového domu. Bydlí kousek od mého nového bydlení. Měla to štěstí, že jí tu její zaměstnavatel chce, tak za ni požádal o prodloužení víz.
V práci jsem poznala holčinu, o které jsem se domnívala, že je z Austrálie a ona je to mezitím Brazilka Emanuela. Po roce v Austrálii mluví opravdu hodně dobře anglicky a má hodně dobrý přízvuk. Má tu zaplacené studium v hospitality na dva roky a odjela do Austrálie taky sama jako já. Je cca stejně stará jako já.
Není problém se tu zkrátka dát do řeči s kýmkoliv a kdykoliv. I když něco hledáte nebo potřebujete pomoc, je velmi vysoká pravděpodobnost, že Vám někdo pomůže nebo poradí bez toho, abyste se dožadovali někde pomoci. Musím říct (ťuk ťuk), že jsem tu zatím poznala jen samé dobré lidi a doufám, že tomu ani jinak nebude. Snažím se být opatrná, protože nepochybuji o tom, že i tady se najdou zlí lidé.
Práce
Najít si tu práci není vůbec snadné. Většinou se to tu dělává tak, že chodíváte po restauracích, fast foodech, supermarketech, hospodách, barech, kdekoliv Vás napadne...a rozdáváte své resumé. Na většině míst se setkáte s přístupem "ozveme se Vám, jakmile budeme někoho potřebovat" a Vaše resumé vyhodí v nejbližší době do koše. Jakmile Vám potenciální zaměstnavatel neřekne, že zrovna někoho budou v nejbližší době potřebovat, tak to není potenciální zaměstnavatel. Jakmile dáte resumé a svitne Vám naděje, že by to tam mohlo klapnout, tak to tak většinou je...až na to, že takových míst tu je opravdu málo. Je to hodně o štěstí a Vaší vytrvalosti.
Já tímto způsobem rozdala asi 30 resumé. Z toho nadějných bylo spočitatelných na prstech jedné ruky. Hned v první restauraci, kde jsem dala resumé, my řekli, že budou někoho potřebovat. Netrvalo dlouho a volali mi, ať přijdu na trial (zkoušku). Je to jedna z prací, kterou momentálně mám už čtvrtým týdnem. Není to nic moc, ale lepší něco nežli nic. Pomáhám v kuchyni hotelové restaurace. Platí celkem slušně, takže si vydělám na nájem, jídlo a ještě něco bokem (ne moc, ale něco přecejen).
Ozval se mi i manažer ze supermarketu IGA, který mám přes ulici. Tam jsem si zkazila interview, čehož jsem si vědoma :-(. Dále se mi ozvali ze společnosti, která Vám dohodí pár domácností, které uklízíte každý týden. Pro výkon této práce potřebovali reference mých bývalých zaměstnavatelů. Dala jsem jim na ně email kontakt a mé bývalé zaměstnavatele požádala o rychlou reakci, že na tom závisí doba mého nástupu do nové práce...že to potřebuji co nejdříve. Bohužel tato práce ztroskotala na tom, že mí bývalí zaměstnavatelé nebyli schopni jim odepsat. Otázky v angličtině, na které chtěli odpovědi, nebyly složité. Prostě smůla :-( Nestačili jim reference v mém resumé...
Jinak jsem si našla přes internet ještě dvě příležitostné prácičky. Je to uklízení domácností. Jedna domácnost je kousíček od mého domu. Je to rodinka o dvou malých dětech (holčičce a klukovi, těhotné mamince a taťkovi). Jsou to hrozně milí a sympatičtí lidé. Paní domu mi plně důvěřuje, o čemž jsem se mohla přesvědčit včera, kdy mě nechala samotnou v domě. Mají na dvou místech poměrně hodně dolarových mincí přímo na očích, peníze za úklid mi včera dala předem, nabídla mi možnost vykoupat se v jejich bazénu a ještě mi půjčila nějaké dětské cartoons. Navíc se v té rodině moc dobře cítím...uklízím pro ně moc ráda, protože z celého domu srší naprostá pohoda a že je ta rodina opravdu šťastná. V této rodině uklízím většinou 3 hodiny každý týden.
Druhá domácnost, co uklízím, je kus od mého domu...je to přes řeku asi 6 zastávek od centra. Za cestu tam i zpět utratím 7 AUD, což mi samozřejmě sníží mou odměnu za práci. Ale já to beru tak, že aspoň něco si vydělám. Uklízím tu 2 hodiny po 14 dnech. Přesně nemám tušení, co je toto za rodinu, ale asi není úplná. Byla jsem tam zatím dvakrát. Je to dům mladého tatínka a malé holčičky. Na lednici jsou i fotky nějaké ženské, ale nemám tušení, jak to s tou rodinou je. Asi je ten chlapík s holčičkou sám...nevím. Každopádně prý ten dům stavěl celý sám...takže šikovný chlapík s poměrně dobrým vkusem.
Odepisovala jsem i na práci ohledně promotion akcí, oni mě pozvali na interview, kde ale zmínili, že požadují plynulou angličtinu...tak to neklaplo. Pak jsem se domlouvala asi měsíc dopředu s jednou ženštinou na focení plavek a prádla, ale ta se mi nakonec taky neozvala, takže nic...je to boj :-(
Jsou tu různé práce a i ty na nejnižší úrovni jsou velmi dobře placené. Minimální mzda se pohybuje kolem 15ti AUD za hodinu. Číšník tu může mít až 25 AUD; kuchaři 35-40 AUD; úklízečky 20-25 AUD; malíři pokojů 30 AUD. Manažeři a ekonomové vydělávají kolem 40-50 AUD...Je tu velká poptávka po zdravotních sestrách a doktorech, po vedoucích pracovnících v hospitality... Člověk si tu zkrátka dobře vydělá jak na živobytí, tak i na něco na spoření. Platy jsou tu asi dvakrát vyšší než u nás, zatímco náklady na život vyšší jen o něco maličko.
Já tímto způsobem rozdala asi 30 resumé. Z toho nadějných bylo spočitatelných na prstech jedné ruky. Hned v první restauraci, kde jsem dala resumé, my řekli, že budou někoho potřebovat. Netrvalo dlouho a volali mi, ať přijdu na trial (zkoušku). Je to jedna z prací, kterou momentálně mám už čtvrtým týdnem. Není to nic moc, ale lepší něco nežli nic. Pomáhám v kuchyni hotelové restaurace. Platí celkem slušně, takže si vydělám na nájem, jídlo a ještě něco bokem (ne moc, ale něco přecejen).
Ozval se mi i manažer ze supermarketu IGA, který mám přes ulici. Tam jsem si zkazila interview, čehož jsem si vědoma :-(. Dále se mi ozvali ze společnosti, která Vám dohodí pár domácností, které uklízíte každý týden. Pro výkon této práce potřebovali reference mých bývalých zaměstnavatelů. Dala jsem jim na ně email kontakt a mé bývalé zaměstnavatele požádala o rychlou reakci, že na tom závisí doba mého nástupu do nové práce...že to potřebuji co nejdříve. Bohužel tato práce ztroskotala na tom, že mí bývalí zaměstnavatelé nebyli schopni jim odepsat. Otázky v angličtině, na které chtěli odpovědi, nebyly složité. Prostě smůla :-( Nestačili jim reference v mém resumé...
Jinak jsem si našla přes internet ještě dvě příležitostné prácičky. Je to uklízení domácností. Jedna domácnost je kousíček od mého domu. Je to rodinka o dvou malých dětech (holčičce a klukovi, těhotné mamince a taťkovi). Jsou to hrozně milí a sympatičtí lidé. Paní domu mi plně důvěřuje, o čemž jsem se mohla přesvědčit včera, kdy mě nechala samotnou v domě. Mají na dvou místech poměrně hodně dolarových mincí přímo na očích, peníze za úklid mi včera dala předem, nabídla mi možnost vykoupat se v jejich bazénu a ještě mi půjčila nějaké dětské cartoons. Navíc se v té rodině moc dobře cítím...uklízím pro ně moc ráda, protože z celého domu srší naprostá pohoda a že je ta rodina opravdu šťastná. V této rodině uklízím většinou 3 hodiny každý týden.
Druhá domácnost, co uklízím, je kus od mého domu...je to přes řeku asi 6 zastávek od centra. Za cestu tam i zpět utratím 7 AUD, což mi samozřejmě sníží mou odměnu za práci. Ale já to beru tak, že aspoň něco si vydělám. Uklízím tu 2 hodiny po 14 dnech. Přesně nemám tušení, co je toto za rodinu, ale asi není úplná. Byla jsem tam zatím dvakrát. Je to dům mladého tatínka a malé holčičky. Na lednici jsou i fotky nějaké ženské, ale nemám tušení, jak to s tou rodinou je. Asi je ten chlapík s holčičkou sám...nevím. Každopádně prý ten dům stavěl celý sám...takže šikovný chlapík s poměrně dobrým vkusem.
Odepisovala jsem i na práci ohledně promotion akcí, oni mě pozvali na interview, kde ale zmínili, že požadují plynulou angličtinu...tak to neklaplo. Pak jsem se domlouvala asi měsíc dopředu s jednou ženštinou na focení plavek a prádla, ale ta se mi nakonec taky neozvala, takže nic...je to boj :-(
Jsou tu různé práce a i ty na nejnižší úrovni jsou velmi dobře placené. Minimální mzda se pohybuje kolem 15ti AUD za hodinu. Číšník tu může mít až 25 AUD; kuchaři 35-40 AUD; úklízečky 20-25 AUD; malíři pokojů 30 AUD. Manažeři a ekonomové vydělávají kolem 40-50 AUD...Je tu velká poptávka po zdravotních sestrách a doktorech, po vedoucích pracovnících v hospitality... Člověk si tu zkrátka dobře vydělá jak na živobytí, tak i na něco na spoření. Platy jsou tu asi dvakrát vyšší než u nás, zatímco náklady na život vyšší jen o něco maličko.
Nákup potravin
První, čeho si asi každý všimne, je pečivo. V množství druhů výběru pečiva supermarkety v Brisbane těžce pokulhávají. Supermarkety sice mají své vlastní pekárny, ale neprodávají kusové pečivo jako jsou rohlíky, loupáky, celozrnné bulky, pletýnky apod. Neseženete tu nic z jmenovaných. Pouze po několika balené bulky na hamburgery, francouzskou bagetu či něco na ten způsob. Dá se tu koupit jak chleba obyčejný, tak toastový. Obyčejný chleba však není typicky evropský. Je vždy krájený na slabé plátky a je spíše dokulata s tmavou kůrkou. Místní lidé většinou volí toastový chleba, který si mohou vybrat od desítky různých výrobců. Jsou tu jak obyčejné toastové chleby za 1 $ a výše, tak i celozrnnné nebo sladké (s rozinkama a skořicí...yummy :-)). Málokde seženete plně cereální chleby jako jsou žitné, slunečnicové apod. Za to si můžete vybrat z obrovského množství sladkého pečiva, které je také baleno po několika kusech. Jsou tu jak muffiny, tak kusy buchet, menší i větší dorty, donuts (typické koláčky v seriálu Simpsons)... Výběr sladkého je opravdu hodně široký. Ceny pečiva v supermarketech jsou podobné jako v ČR. Jen opravdu zdravé pečivo (jako je plně cereální) je asi 2krát dražší než u nás.
Pečivo kusové koupíte v malých pekárnách téměř kdekoliv po městě. Vyrábějí se různé druhy...mnohé jako u nás, a to sladké, slané, cereální... Cenově však jeden kus vychází spíše ke 2 $ za klasicky malé pečivo.
V případě mléčných výrobků tu seženete mléko o objemu 1, 2 a 3 litry. Já osobně tu postrádám kysané výrobky jako jsou kefiry, kysané jogurty, nápoje apod. To tu opravdu nemají! Jogurty klasické tu jsou. Z pro většinu Čechů známých značek jedině Yoplait. Balení jogurtů je však jiné. Sice si tu koupíte malé jogurty samostatné či balené po několika, ale jsou tu i 1kg velké jogurty. Výběr másla je taky značný, jen značná většina jsou margarýny a rostlinná másla s vetším obsahem soli. Dá se tu sehnat klasická sladká smetana a mám dojem, že i kysaná, ale tím si nejsem jistá, protože smetanu nekupuji. Popravdě mám přehled o výrobcích, které tu jím. Cenově mléka a másla vychází jak u nás, jogurty malé jsou značně předražené. Většinou ty nejlevnější výrobky vychází cenově jako u nás, ovšem tu můžete 1 litr mléka koupit i v připočtu za 30 Kč.
Překvapivě - nemile - je tu (jak jsem se od australského kamaráda dozvěděla, tak finálně v celé Austrálii) hodně drahé ovoce a zelenina. Austrálie má sice vlastní produkci a plně si vystačí produkovat jak, pro vlastní obyvatele, tak i pro export. Avšak Austrálie preferuje vývoz nad vlastní spotřebou, takže pro vlastní obyvatele jsou tyto suroviny tak drahé, aby byla po nich malá poptávka a vláda mohla více exportovat.
Tak například jablka v akci stojí 2,4 $ za kilo; brambory nemyté 1,9 $; myté 2,8 $; mrkev cca 1,2 $; hrušky 2,9 $; banány v akci 1,9 $, rajčata kolem 6 $, ananas v akci kolem 3 $; brokolici jsem viděla i přes 6 $ za kilo... Já si tu jedno za čas koupím jablko, banán, hrušku, brambory nebo občas i fazulky. Fazulky jsou tenké dlouhé zelené...výborně chutnají pečené, protože získají slaďoučkou chuť. Dají se koupit jak za 3 $, tak i něco přes 1,5 $, když člověk natrefí na akci. O ostatní zelenině a ovoci moc nevím, protože i to nejzákladnější je tu silně předražené.
V týdnu mě vzal kamarád do obchodu s ovocem a zeleninou, kde mají denně hodně dobré akce i kvalitu zboží. Mohli jste si tam koupit jak zboží jakosti 1, tak i 2 (ale ta se nijak od té první nelišila...nebo jsem to zvlášť nezaregistrovala). Koupila jsem si tam v balení 3 grapefruity za 2 $, 4-5 jablek také za 2 $ a tři kukuřice dohromady za cca 1,5 $. Dal se tam pořídit i malý košíček mandarinek, jablek, nektarinek pod 3 $. Kdyby ten obchod byl poblíž mého domu, tak jím snad asi jen ovoce a zeleninu.
Těstoviny, omáčky k těstovinám, omáčky k rýži tu asi vychází podobně jako u nás.
Pokud chce člověk šetřit na jídle, tak brzy zjistí, že nejí zdravě. Zdravé potraviny jsou totiž poměrně dražší než v ČR (zelenina, ovoce, bio potraviny, pravé cereální výrobky...). Samozřejmě vetší řetězce supermarketů jako je Coles a Woolworths mají vlastní výrobu, jejíž výrobky vyjdou nejlevněji. Kvalitou je to něco podobného jako když si koupíte výrobek od Tesca, Intersparu apod.
Musím přiznat, že o ostatních výrobcích toho moc nevím, protože tu jím hlavně musli, cereální pšeničné sušenky (něco jako lisované cornflakes do tvaru sušenek...jsou pšeničné a vůbec ne sladké), občas nějaké základní ovoce, ze zeleniny mrkev a česnek, koření, těstoviny, rýži, brambory, máslo, čaje.
Jooo, a ještě jsem tu nenarazila na sypané čaje, což je tedy skutečná katastrofa!!!
Pečivo kusové koupíte v malých pekárnách téměř kdekoliv po městě. Vyrábějí se různé druhy...mnohé jako u nás, a to sladké, slané, cereální... Cenově však jeden kus vychází spíše ke 2 $ za klasicky malé pečivo.
V případě mléčných výrobků tu seženete mléko o objemu 1, 2 a 3 litry. Já osobně tu postrádám kysané výrobky jako jsou kefiry, kysané jogurty, nápoje apod. To tu opravdu nemají! Jogurty klasické tu jsou. Z pro většinu Čechů známých značek jedině Yoplait. Balení jogurtů je však jiné. Sice si tu koupíte malé jogurty samostatné či balené po několika, ale jsou tu i 1kg velké jogurty. Výběr másla je taky značný, jen značná většina jsou margarýny a rostlinná másla s vetším obsahem soli. Dá se tu sehnat klasická sladká smetana a mám dojem, že i kysaná, ale tím si nejsem jistá, protože smetanu nekupuji. Popravdě mám přehled o výrobcích, které tu jím. Cenově mléka a másla vychází jak u nás, jogurty malé jsou značně předražené. Většinou ty nejlevnější výrobky vychází cenově jako u nás, ovšem tu můžete 1 litr mléka koupit i v připočtu za 30 Kč.
Překvapivě - nemile - je tu (jak jsem se od australského kamaráda dozvěděla, tak finálně v celé Austrálii) hodně drahé ovoce a zelenina. Austrálie má sice vlastní produkci a plně si vystačí produkovat jak, pro vlastní obyvatele, tak i pro export. Avšak Austrálie preferuje vývoz nad vlastní spotřebou, takže pro vlastní obyvatele jsou tyto suroviny tak drahé, aby byla po nich malá poptávka a vláda mohla více exportovat.
Tak například jablka v akci stojí 2,4 $ za kilo; brambory nemyté 1,9 $; myté 2,8 $; mrkev cca 1,2 $; hrušky 2,9 $; banány v akci 1,9 $, rajčata kolem 6 $, ananas v akci kolem 3 $; brokolici jsem viděla i přes 6 $ za kilo... Já si tu jedno za čas koupím jablko, banán, hrušku, brambory nebo občas i fazulky. Fazulky jsou tenké dlouhé zelené...výborně chutnají pečené, protože získají slaďoučkou chuť. Dají se koupit jak za 3 $, tak i něco přes 1,5 $, když člověk natrefí na akci. O ostatní zelenině a ovoci moc nevím, protože i to nejzákladnější je tu silně předražené.
V týdnu mě vzal kamarád do obchodu s ovocem a zeleninou, kde mají denně hodně dobré akce i kvalitu zboží. Mohli jste si tam koupit jak zboží jakosti 1, tak i 2 (ale ta se nijak od té první nelišila...nebo jsem to zvlášť nezaregistrovala). Koupila jsem si tam v balení 3 grapefruity za 2 $, 4-5 jablek také za 2 $ a tři kukuřice dohromady za cca 1,5 $. Dal se tam pořídit i malý košíček mandarinek, jablek, nektarinek pod 3 $. Kdyby ten obchod byl poblíž mého domu, tak jím snad asi jen ovoce a zeleninu.
Těstoviny, omáčky k těstovinám, omáčky k rýži tu asi vychází podobně jako u nás.
Pokud chce člověk šetřit na jídle, tak brzy zjistí, že nejí zdravě. Zdravé potraviny jsou totiž poměrně dražší než v ČR (zelenina, ovoce, bio potraviny, pravé cereální výrobky...). Samozřejmě vetší řetězce supermarketů jako je Coles a Woolworths mají vlastní výrobu, jejíž výrobky vyjdou nejlevněji. Kvalitou je to něco podobného jako když si koupíte výrobek od Tesca, Intersparu apod.
Musím přiznat, že o ostatních výrobcích toho moc nevím, protože tu jím hlavně musli, cereální pšeničné sušenky (něco jako lisované cornflakes do tvaru sušenek...jsou pšeničné a vůbec ne sladké), občas nějaké základní ovoce, ze zeleniny mrkev a česnek, koření, těstoviny, rýži, brambory, máslo, čaje.
Jooo, a ještě jsem tu nenarazila na sypané čaje, což je tedy skutečná katastrofa!!!
Australská kuchyně
Když se zeptáte místních cizinců (obzvláště Jihoameričanů nebo Asiatů), zda jim chutná australská kuchyně, většinou Vám řeknou, že ne....že je odporná. Osobně ani nevím, co je místní typická kuchyně. Nepodařilo se mi to zatím zjistit.
Vím jen, že Australani mají děsně rádi vegemite. Je to tmavá pomazánka, co smrdí (někomu voní) a i chutí to připomíná sojovou omáčku. Je však v tuhém stavu. Australané si ji mažou na toast s máslem. Mně to tedy moc nechutnalo. Každopádně je to hodně zdravé.
Tradiční - už ne tak zdravé - je fish&chips. Jedná se o smaženou místní mořskou rybu a hranolky. Já osobně jsem tu rybku ochutnala v jiném jídle...je moc dobrá, jemná. Ani nevím, jaké rybě bych ji přirovnala...možná k masu pangasiuse.
Na barbeque se občas objeví i klokaní maso. Překvapivě ne moc Australanů jej ochutnalo. Maso má sytě červenou barvu. Obsahuje nejméně cholesterolu ze všech mas (je i zdravější než kuřecí maso). Aby klokaní maso chutnalo dobře, mělo by být několik dní naložené, protože samo o sobě je hodně tuhé. Osobně bych řekla čím více, tím lépe. Já jsem jej ochutnala zatím dvakrát a to díky kamarádovi, který mě dvakrát pozval na BBQ a on klokaní maso opravdu může.
Jinak jsem viděla své australské kamarády jíst k snídani:
1) toasty se sýrem, zeleninou a tekutým vajíčkem
2) hranolky s kečupem uvnitř dvou toastů
Mnozí mí australští přátelé mají rádi seafood (smažený nebo v omáčce s těstovinami).
Jakmile ještě něco zjistím, dám Vám vědět...
Vím jen, že Australani mají děsně rádi vegemite. Je to tmavá pomazánka, co smrdí (někomu voní) a i chutí to připomíná sojovou omáčku. Je však v tuhém stavu. Australané si ji mažou na toast s máslem. Mně to tedy moc nechutnalo. Každopádně je to hodně zdravé.
Tradiční - už ne tak zdravé - je fish&chips. Jedná se o smaženou místní mořskou rybu a hranolky. Já osobně jsem tu rybku ochutnala v jiném jídle...je moc dobrá, jemná. Ani nevím, jaké rybě bych ji přirovnala...možná k masu pangasiuse.
Na barbeque se občas objeví i klokaní maso. Překvapivě ne moc Australanů jej ochutnalo. Maso má sytě červenou barvu. Obsahuje nejméně cholesterolu ze všech mas (je i zdravější než kuřecí maso). Aby klokaní maso chutnalo dobře, mělo by být několik dní naložené, protože samo o sobě je hodně tuhé. Osobně bych řekla čím více, tím lépe. Já jsem jej ochutnala zatím dvakrát a to díky kamarádovi, který mě dvakrát pozval na BBQ a on klokaní maso opravdu může.
Jinak jsem viděla své australské kamarády jíst k snídani:
1) toasty se sýrem, zeleninou a tekutým vajíčkem
2) hranolky s kečupem uvnitř dvou toastů
Mnozí mí australští přátelé mají rádi seafood (smažený nebo v omáčce s těstovinami).
Jakmile ještě něco zjistím, dám Vám vědět...
Mé nové bydlení
Po měsíci jsem se musela - nemusela, ale že jsem potřebovala pracovat, tak jsem musela - stěhovat. Hledání ubytování v centru bylo o pevných nervech, musím přiznat. Hledala jsem ubytování intenzivně až poslední týden před stěhováním. Dříve to opravdu nemá cenu. Za tu dobu jsem viděla pár hrůzných ubytování za poměrně hříšné peníze. V centru se dá sehnat ubytování za 100 - 200 $ za týden. Hodně záleží na tom, jaké máte požadavky. Když chcete luxus, vlastní pokoj a vše jako v pohádce, dáte 200 $. Pokud se uskromníte s tím, že budete sdílet mnohé prostory s jinými lidmi, volíte levnější variantu. Nevyplatí se ale moc levnou. Určitě to chce nabízené místo vidět...to každopádně. Takže obvoláváte lidi jako vzteklí a domlouváte se na schůzkách.
Bydlím v přízemí velkého domu, který vlastní japonská rodina žijící zde už 14 let. V přízemí domu mám vlastní pokoj ve tvaru čtverce, v němž je vestavěná skříň přes celou jednu stěnu se zrcadlovými dveřmi, stolek se dvěmi židlemi, malý kontejnér, malý sušák a mně délkou vyhovující postel (o krapet delší než moje "psí lehátko" doma). Kuchyň, obývák, koupelnu a místnost s pračkou sdílím s Japončíkem, kterého by mi asi nikdo moc nezáviděl.
Moje nynější ubytování vyjde mnohem levněji než mé minulé. Platím 120 $ za týden + 15 $ za internet na měsíc. Internet je tu mnohem, mnohem, mnohem rychlejší než v bývalých končinách, nemám tu omezení (jen nemůžu stahovat žádné velké soubory...to já ale nedělávám normálně, takže jsem na výsost spokojena). Za dopravu jsem se rozhodla neplatit, tak si to spočítejte. Přitom mám vlastní celkem velký pokojík a ostatní místnosti sdílím jen s jedním Japončíkem. Mno, skoro jej nevídám a když už ano, tak spolu prohodíme jen pár slov. On nerad mluví anglicky, takže si moc nepokecáme...a když už mluví, tak mu jde blbě rozumět, protože má ten svůj úžasný japonský akcent. Chlapec je o rok starší než já. Mám mu celkem za zlé, že neuklízí a neumí se moc chovat. Navrhla jsem jasně, že každý víkend budeme uklízet společné místnosti a budeme se v tom střídat. Co jsem se přistěhovala, uklidila jsemten týden společné místnosti. To samé jsem očekávala od svého spolubydlícího následující víkend. Nic. V neděli jsem mu připomněla, že by měl uklidit. Jj, prý zítra (v pondělí). Mno, milostpán se ale k ničemu nemá už skoro 3 týdny. Vzdala jsem to a kašlu na to. Do uklízení ho nutit nebudu a hrát si na jeho matku taky ne. Uklízím tedy to, co mi vadí a po sobě. Mám ale takový pocit, že jednou vypěním a něco mu řeknu, protože on si neuklízí ani po sobě (sporák, mikrovlnku...o WC nemluvě). Japončík je navíc celkem nechutnej...srká při jídle (a to fakt dost nahlas), každý den chrchle v koupelně... Zmínila jsem se o tom domácí a ta mi řekla, že ví o jeho chování. Že je víc věcí, co dělá špatně a že ho na to upozorní. Pokud se nenapraví, vyrazí ho. Nebyla bych proti, protože by tu se mnou rád bydlel můj dobrý kamarád ze školy.
Jak se v Austrálii bydlí
V centru města jsou většinou výškové budovy, kde se nachází kanceláře a rezidence. Od transportní zóny 1/2 již můžete vidět rodinné domy. Díky svým velikostem dělají z Brisbane jedno z nejrozlehlejších cities v Austrálii.
Rodinnné domy vypadají hodně podobně jako v amerických filmech. U starších domů bývá základem dřevená konstrukce postavená na betonovém podkladu. Jelikož tu mnoho lidí mělo problémy s kůrovcem, přešlo se na železnou konstrukci domu. Tato konstrukce je vyplněna sádrokartonem s nějakou povrchovou úpravou. Fasády domů jsou většinou světlé. Novější domy mívají fasádu místy doplněnou imitací kamene, cihly či nějakým vzorem patrným z bližší vzdálenosti. Bylo mi i řečeno, že lidé téměř každý rok své světlé domy znovu natírají, aby je udrželi poříd pěkně světlé. Osobně si to nemyslím...možná jak kdo.
Domy jsou většinou hodně prostorné, lidé v nich nemívají moc nábytku, takže vypadají velmi vzdušně. Podlahy i nábytek mívají většinou dřevěné. Mnohé rodiny mají nábytek z IKEI a někteří si zakládají na kvalitě nábytku (ostatně jako u nás). Moc se tu nenosí koberce.
Zajímavou věcí je, že v obrazy v interiéru bývají většinou na stěnu přichyceny za suchý zip. Já osobně mám ve zdech pokojíku pár dírek, které tu ale udělali předchozí studenti. Paní domácí mi říkala, že jednou zaslechla rány a ona to nějaká studentka přibíjela kříž s Ježíšem na stěnu. Prý se z toho málem zbláznila, když to viděla.
Nezbytností tu je klimatizase instalovaná přímo v domě nebo fény (v prostorách, které lidé pronajímají zahraničním lidem jako jsou studenti, turisti...). Někteří mají i vlastní swimming pool, protože tu bez něj v létě je k nevydržení. Za zvýšenou spotřebu klimatizace v létě se tu platí samozřejmě více peněz...ale nijak zásadně to člověka nepostihne.
Mě má bývalá domácí radila, ať si hledám ubytování ve městě s klimatizací a bazénem. Ono to však není vůbec snadné najít cenově přijatelné bydlení s těmito věcmi. Pokaždé se musíte v něčem omezit. Já jsem našla bydlení, za které jsem hrozně ráda. Mám jej z centra vzdálený 40 minut pěšky v pracovní den a 30 minut o víkendu. Bydlím v přízemí velkého domu, který vlastní japonská rodina žijící zde už 14 let. V přízemí domu mám vlastní pokoj ve tvaru čtverce, v němž je vestavěná skříň přes celou jednu stěnu se zrcadlovými dveřmi, stolek se dvěmi židlemi, malý kontejnér, sušáček a mně délkou vyhovující postel (o krapet delší než moje "psí lehátko" doma). Kuchyň, obývák, koupelnu a místnost s pračkou sdílím s Japončíkem, kterého by mi asi nikdo moc nezáviděl.
Chlapec je o rok starší než já. Nechce se mu uklízet...začalo to tím, že jsem pořídila čistící prostředky s tím, že se budeme v úklidu střídat každý víkend. Po přistěhování jsem tu uklidila a pak byl na řadě chlapec. V neděli jsem mu připomněla, že by měl uklidit a on že to udělá v pondělí. Neudělal nic a já stagnovala... Domácí si taky všimli, že tu moc nedodržuje pravidla. Pevně doufám, že jej časem vykopnou, protože by tu chtěl bydlet jeden můj kamarád. Navíc je celkem nechutnej...srká při jídle (a to fakt dost nahlas), každý den chrchle v koupelně (nj, kuřák)...a nechce se mu mluvit anglicky, tak se spolu ani moc nebavíme...takže jako kdybych tu byla sama.
Můj nejhorší sen
Právě jsem se probudila z nejhoršího snu, co jsem tu kdy měla. Tak mě to rozhodilo, že o tom musím napsat...zdálo se mi, že jsem jela najednou domů do ČR. Vůbec nevím, kdo mě poslal zpět domů. Letěla jsem sama letadýlkem s českou průvodkyní, která mi ještě vyčetla "To si ani nevyfotíte Dubai?" Naprosto nechápu, jak jsme to letěli, protože let do Austrálie s Korean Air byl přes Rusko :-D Cestu letadlem jsem si celkem užívala, ale jen co jsem překročila práh, protože jsme letěli i poměrně nízko k zemi. Jen co jsem se však překročila práh našeho bytu v Brně, uvědomila jsem si, že se někde stala chyba. Byla zrovna sobota po poledni...Takže představa, něco někde řešit v souvislosti, proč jsem se vlastně ocitla v ČR, byla nemyslitelná. Lítala jsem po bytě a nadávala jako špaček, jak se mohlo stát, že jsem odletěla....že jsem chtěla v Austrálii zůstat déle a víza mám "až" do konce dubna.
Pak jsem se naštěstí probudila a uvědomila si, že to byl JEN sen. Ufff...spadl mi taaakový šutrák ze srdce.
Pak jsem se naštěstí probudila a uvědomila si, že to byl JEN sen. Ufff...spadl mi taaakový šutrák ze srdce.
Pár zajímavostí
- jezdí se tu jako v UK po levé straně...dezorientace jako sviňa, takže jsem zprvu koukala všemi možnými směry. Když jdete po chodníku, taky tu změnu vnímáte, protože lidi v Austrálii jsou naučeni chodívat po levé straně také.
- mašiny na nákup jízdenek MHD jsou nejen na mince, ale i na bankovky. Nezáleží na tom, jakou stranou bankovku do automatu vložíte. Jen neberou hodnoty vyšší jak 50 dolarů.
- 100 dolarovou bankovku když Australan vidí, vnímá ji jako Češi 5000 českou bankovku.
- ve všech obchodech vám pokladní zboží namarkují a ještě samy od sebe skládají do tašek podle druhu zboží (drogerie, mražené výrobky, pečivo...). Zřídka kde se lze setkat i s přístroji, kde si namarkujete sami své zboží. Tyto pokladny jsou sledované kamerami a ještě jste pod dohledem jedné zaměstnankyně supermarketu.
- lidi tu na sobě nosí všechno možné. Není to tu sice jako v Anglii, ale lidí bez vkusu a stylu oblékání je tu poměrně dost.
- když si tu dáváte s Australanem jídlo (v restauraci, fast foodu, kavárně, na soukromém BBQ), nikdy neuslyšíte, že by si přáli dobrou chuť. To mi tu docela hodně chybí...začíst jíst bez nějakého slova.
- pokud jde žena na scuka s mužem, měla by být připravena na vysokou pravděpodobnost, že za sebe bude sama platit. Lepší je, když s tím počítá, než aby se později setkala s trapasem, že nemá ve své peněžence dostatek peněz na svou útratu v restauraci (jídlo v restauracích je tu opravdu drahé). Pouze když má muž o ženu opravdový zájem nebo je mu s ní dobře, zaplatí útratu za oba. Ale to by předtím měla být žena i přesto iniciativní a mít se k placení...muž ji pak může zarazit a zaplatit sám.
- čtvrtek v každém týdnu je velký den, kdy jsou až do 21 hodin otevřeny všechny obchody (i sebemenší). Jinak se na většině míst ve městě zavírá už v 17:30 nebo místy i v 17:00.
- když hodně svítí sluníčko, lidi tu nosí deštníky. Nechci vidět léto...to bude deštníková mánie.
- ulice v centru jsou pojmenovány po slavných mužích a ženách. Jedním směrem jsou ulice pojmenované ženskými jmény (Adelaide st, Queen st, Roma st...) a kolmo na ně jsou vedou ulice nazvané mužskými jmény (King st, George st...).
- obsluha za pokladnou v obchodech Vám nákup rovnají samy do igelitových sáčků podle druhu (zvlášť věci do lednice, drogerii, pečivo...)
- v Brisbane (jako v jiných městech Queenslandu) je vládou sledována spotřeba vody. Doporučuje se sprchovat max. 4-5 minut. Jakmile má domácnost příliš vysokou spotřebu, platí penále. Většinou však v místech, kde se platí vysoké nájemné, speciálně v centru Brisbane, Vám není sledována spotřeba vody.
- veřejné toalety jsou po celém Brisbane zdarmo a hlavně jsou v udržovaném stavu a většinou i vybavené nezbytnými toaletními potřebami.
- budu doplňovat podle toho, na co si vzpomenu...
- mašiny na nákup jízdenek MHD jsou nejen na mince, ale i na bankovky. Nezáleží na tom, jakou stranou bankovku do automatu vložíte. Jen neberou hodnoty vyšší jak 50 dolarů.
- 100 dolarovou bankovku když Australan vidí, vnímá ji jako Češi 5000 českou bankovku.
- ve všech obchodech vám pokladní zboží namarkují a ještě samy od sebe skládají do tašek podle druhu zboží (drogerie, mražené výrobky, pečivo...). Zřídka kde se lze setkat i s přístroji, kde si namarkujete sami své zboží. Tyto pokladny jsou sledované kamerami a ještě jste pod dohledem jedné zaměstnankyně supermarketu.
- lidi tu na sobě nosí všechno možné. Není to tu sice jako v Anglii, ale lidí bez vkusu a stylu oblékání je tu poměrně dost.
- když si tu dáváte s Australanem jídlo (v restauraci, fast foodu, kavárně, na soukromém BBQ), nikdy neuslyšíte, že by si přáli dobrou chuť. To mi tu docela hodně chybí...začíst jíst bez nějakého slova.
- pokud jde žena na scuka s mužem, měla by být připravena na vysokou pravděpodobnost, že za sebe bude sama platit. Lepší je, když s tím počítá, než aby se později setkala s trapasem, že nemá ve své peněžence dostatek peněz na svou útratu v restauraci (jídlo v restauracích je tu opravdu drahé). Pouze když má muž o ženu opravdový zájem nebo je mu s ní dobře, zaplatí útratu za oba. Ale to by předtím měla být žena i přesto iniciativní a mít se k placení...muž ji pak může zarazit a zaplatit sám.
- čtvrtek v každém týdnu je velký den, kdy jsou až do 21 hodin otevřeny všechny obchody (i sebemenší). Jinak se na většině míst ve městě zavírá už v 17:30 nebo místy i v 17:00.
- když hodně svítí sluníčko, lidi tu nosí deštníky. Nechci vidět léto...to bude deštníková mánie.
- ulice v centru jsou pojmenovány po slavných mužích a ženách. Jedním směrem jsou ulice pojmenované ženskými jmény (Adelaide st, Queen st, Roma st...) a kolmo na ně jsou vedou ulice nazvané mužskými jmény (King st, George st...).
- obsluha za pokladnou v obchodech Vám nákup rovnají samy do igelitových sáčků podle druhu (zvlášť věci do lednice, drogerii, pečivo...)
- v Brisbane (jako v jiných městech Queenslandu) je vládou sledována spotřeba vody. Doporučuje se sprchovat max. 4-5 minut. Jakmile má domácnost příliš vysokou spotřebu, platí penále. Většinou však v místech, kde se platí vysoké nájemné, speciálně v centru Brisbane, Vám není sledována spotřeba vody.
- veřejné toalety jsou po celém Brisbane zdarmo a hlavně jsou v udržovaném stavu a většinou i vybavené nezbytnými toaletními potřebami.
- budu doplňovat podle toho, na co si vzpomenu...
Buď in...
...měj kam složit hlavu.
Na doporučení agentury jsem si domluvila ubytování u dvou ženských v Collingwood Parku. Jedna byla Australanka a druhá Češka, co se do Austrálie odstěhovala před 10ti lety. Doporučeno mi to bylo pro to, že je to ověřené, spolehlivé a krásné ubytování za přijatelnou cenu. Mno, tak o tom bych trošku polemizovala.
Doporučené ubytování bylo opravdu krásné, nové, ALE...dost daleko od centra Brisbane. Nájemné dělalo 125 $ za týden. Jenomže si k tomu člověk musí připočítat lístek MHD, tj. 40 $ na týden + skutečnost, že cesta do města mu zabere při nejlepším jen hodinu jízdy vlakem a busem. Co musíte ještě připočítat k nákladům na bydlení, ať v domě zůstanete pouze pár dní nebo celý týden, jsou náklady na nákup některých věcí, které požadují paní domácí. Musíte koupit jar na nádobí, kapesníky, toaletní papíry, mýdlo na ruce a tablety na filtrování vody na pití. Všechny věci, co nakoupíte musí být podle požadavků domácích (přesně od nějaké značky). Nemáte šanci ani jednu z věcí spotřebovat za měsíc, natož za pár dní. Jenže než vstoupíte do domu, musíte to všechno domácím odevzdat. Řekla bych to takto...pěkná vychcanost! Dále se nebyla možnost si najít práci, protože poslední bus domů jel v 6:50 pm. Když máte školu do 2:45 pm a musíte stihnout vlak v 6 pm, abyste stihli poslední bus, kolik vlastně máte času na práci? Jestli 3 hodiny, tak to je moc. Kdo Vás zaměstná na necelé 3 hodiny denně? Tak asi tak...
Paní domácí měly některá omezení...logicky. Pár z nich však byla proti zdravému rozumu jako například nebýt na verandě či v bazenu po 9 pm, i když jste byli potichu. Dále jsme měli vyhrazené určité hodiny na internet. Prostory jsem sdílela po čase s pěti dalšími studenty (z Brna, Moravských Budějovic, Bratislavy). Mějte dohromady 4 hodiny na internet s tolika lidmi, když rychlost připojení byla naprosto šííílená. Co šílená? K zbláznění! ...na stole si trůnilo staré PC s připojením na internet přes modem. Spojení bylo pomalé, PC bylo pomalé...dvojnásobná šílenost. Po čase jsem přišli na to, že sousedi mají nezaheslované wireless připojení. Ač signál byl slabý a dosažitelný jen na určitých místech (zvláště na verandě, kde jsme nemohli bývat po 9 pm), byl lepší volbou než staré PC a jeho připojení přes modem. Jméno Mc´hardy jsme všichni skloňovali ve všech pádech, protože to byla naše záchrana. Ke konci mého pobytu v domě však náš soused asi odjížděl na delší cesty pryč, protože jsme nemohli jeho signál chytit. A to jsme ho nejvíc potřebovali kvůli hledání ubytování. Nakonec jsme se obešli i bez něj a teď všichni už bydlíme jinde.
Jinak paní domácí byly zprvu velmi příjemné, zajímaly se, jak se máme, jaký jsme měli den apod. Čím víc se však blížil termín našeho stěhování, tím více byli nepříjemné. Opravdu jsem byla ráda, když jsem od nich odjížděla, i přestože se tak rozbila parta naprosto úžasných čecho-slovenských přátel.
Pokud se budete chystat do Brisbane, doporučuji zaplatit si v centru ubytování v backpackers hostelu na týden či dva. Není to sice nic moc luxus, ale máte možnost bydlet hned v centru a o to více možností můžete mít...brzkým hledáním lepšího a levnějšího ubytování počínaje a prací konče. Když si totiž sečtu a podtrhnu, co jsem platila nepříjemným paním domácím v Collingwood Parku, tak to vyjde stejně, jako kdybych bydlela přímo v centru centrovatým...jen bych nezabila minimálně 2 hodiny denně cestováním (o víkendu to zabralo klidně i 3 hodiny) a mohla bych dříve začít s hledáním práce. Co už, stalo se. Každopádně nikomu nedoporučuji bydlení u těch dvou ženských, které mají dvě tváře...
Na doporučení agentury jsem si domluvila ubytování u dvou ženských v Collingwood Parku. Jedna byla Australanka a druhá Češka, co se do Austrálie odstěhovala před 10ti lety. Doporučeno mi to bylo pro to, že je to ověřené, spolehlivé a krásné ubytování za přijatelnou cenu. Mno, tak o tom bych trošku polemizovala.
Doporučené ubytování bylo opravdu krásné, nové, ALE...dost daleko od centra Brisbane. Nájemné dělalo 125 $ za týden. Jenomže si k tomu člověk musí připočítat lístek MHD, tj. 40 $ na týden + skutečnost, že cesta do města mu zabere při nejlepším jen hodinu jízdy vlakem a busem. Co musíte ještě připočítat k nákladům na bydlení, ať v domě zůstanete pouze pár dní nebo celý týden, jsou náklady na nákup některých věcí, které požadují paní domácí. Musíte koupit jar na nádobí, kapesníky, toaletní papíry, mýdlo na ruce a tablety na filtrování vody na pití. Všechny věci, co nakoupíte musí být podle požadavků domácích (přesně od nějaké značky). Nemáte šanci ani jednu z věcí spotřebovat za měsíc, natož za pár dní. Jenže než vstoupíte do domu, musíte to všechno domácím odevzdat. Řekla bych to takto...pěkná vychcanost! Dále se nebyla možnost si najít práci, protože poslední bus domů jel v 6:50 pm. Když máte školu do 2:45 pm a musíte stihnout vlak v 6 pm, abyste stihli poslední bus, kolik vlastně máte času na práci? Jestli 3 hodiny, tak to je moc. Kdo Vás zaměstná na necelé 3 hodiny denně? Tak asi tak...
Paní domácí měly některá omezení...logicky. Pár z nich však byla proti zdravému rozumu jako například nebýt na verandě či v bazenu po 9 pm, i když jste byli potichu. Dále jsme měli vyhrazené určité hodiny na internet. Prostory jsem sdílela po čase s pěti dalšími studenty (z Brna, Moravských Budějovic, Bratislavy). Mějte dohromady 4 hodiny na internet s tolika lidmi, když rychlost připojení byla naprosto šííílená. Co šílená? K zbláznění! ...na stole si trůnilo staré PC s připojením na internet přes modem. Spojení bylo pomalé, PC bylo pomalé...dvojnásobná šílenost. Po čase jsem přišli na to, že sousedi mají nezaheslované wireless připojení. Ač signál byl slabý a dosažitelný jen na určitých místech (zvláště na verandě, kde jsme nemohli bývat po 9 pm), byl lepší volbou než staré PC a jeho připojení přes modem. Jméno Mc´hardy jsme všichni skloňovali ve všech pádech, protože to byla naše záchrana. Ke konci mého pobytu v domě však náš soused asi odjížděl na delší cesty pryč, protože jsme nemohli jeho signál chytit. A to jsme ho nejvíc potřebovali kvůli hledání ubytování. Nakonec jsme se obešli i bez něj a teď všichni už bydlíme jinde.
Jinak paní domácí byly zprvu velmi příjemné, zajímaly se, jak se máme, jaký jsme měli den apod. Čím víc se však blížil termín našeho stěhování, tím více byli nepříjemné. Opravdu jsem byla ráda, když jsem od nich odjížděla, i přestože se tak rozbila parta naprosto úžasných čecho-slovenských přátel.
Pokud se budete chystat do Brisbane, doporučuji zaplatit si v centru ubytování v backpackers hostelu na týden či dva. Není to sice nic moc luxus, ale máte možnost bydlet hned v centru a o to více možností můžete mít...brzkým hledáním lepšího a levnějšího ubytování počínaje a prací konče. Když si totiž sečtu a podtrhnu, co jsem platila nepříjemným paním domácím v Collingwood Parku, tak to vyjde stejně, jako kdybych bydlela přímo v centru centrovatým...jen bych nezabila minimálně 2 hodiny denně cestováním (o víkendu to zabralo klidně i 3 hodiny) a mohla bych dříve začít s hledáním práce. Co už, stalo se. Každopádně nikomu nedoporučuji bydlení u těch dvou ženských, které mají dvě tváře...
Viva International College
Podle mého názoru studium angličtiny v jazykové škole v zahraničí má efektivnější dopad na studenta. To, co se naučí ve škole, může ihned používat v praxi, což je to nejlepší, v čem je výhoda jazykovky v zahraničí. Ovšem když se řekne zahraniční jazyková škola, neznamená to automaticky, že je kvalitní.
Já si vybrala Viva College, protože tato škola měla velmi zajímavou cenovou nabídku "zaplať 7 týdnů a dostaneš 2 týdny zdarma". Jelikož jsem si celý pobyt i studium v Austrálii platila sama a nemohla jsem si dovolit moc utrácet, byla jsem za tuto nabídku vděčná. Nevím, zda bych to udělala znovu po zkušenostech, které nyní se školou mám.
Studium je víceméně v pohodě až na komunikaci s vedoucími pracovníky. Moje agentura mě však neinformovala dostatečně o průběhu výuky na dané škole. Nejspíš nedostala dostatečné informace od školy nebo se sama neinformovala. Zkrátka a dobře jsem si předplatila 8 týdnů Intensive general english course a FCE kurz proloženo prázdninami na práci. To, že člověk musí odstudovat 12 týdnů general english, aby mohl postoupit do vyššího levelu snáze (mít modul test nad 75 %), to už mi nikdo neřekl...stejně tak, pokud chce jít někdo o level výše, musí napsat test na min. 90 %. Pro mě připadá v úvahu druhá možnost...těžce studovat a doufat, že udělám test nad 90 %, včetně.
Proč potřebuji o level výše? Jelikož na FCE kurz může jen student, který se nachází v levelu upper-intermediate a já jsem jen intermediate, musím o stupeň výš. Jenže kdo kdy měl 90 % úspěšnosti z AJ testu. Já ne. Moje poslední score bylo 81 %. Můj učitel mi řekl, jak je to úžasný výsledek po čtyřech týdnech angličtiny. Mno, to sice může být, ale není to dostatek k tomu, abych mohla jít na FCE. Takže musím na sobě těžce máknout, jinak nechci vidět, co bude následovat...
Docela dost mě překvapilo, že paní koordinátorka vinu svalila na naši agenturu, že udělala chybu v mém plánování studia. To, že ten plán škola schválila je však mnohem větší chyba. Tak se poperte o to, kdo je více vinen. Osobně si myslím, že škola...ale to ona jen tak nepřizná. Co už...stalo se.
Jinak se školou nejsem moc spokojená jako s celkem. Člověk si nemůže změnit učitele, pokud s ním není spokojený. Moje kamarádka měla hodně dlouho problémy s nekvalifikovaným učitelem. Kdybych jej měla já, tak koordinátorka Viva College má co dělat s tím, aby se něco dělo. Fakt že jo. Člověk neplatí pár desítek tisíc korun českých proto, aby měl učitele, který neví, co a jak probírat v hodině angličtiny. Já naštěstí dostala úžasného učitele, který je jen o 2 roky starší než já. Možná právě proto lépe rozumí studentům a snaží se je přátelsky motivovat. Na co si však stěžovat musím je pomalost internetu na škole. Na to, že je to v centru města, se občas stává, že člověk čeká na načtení stránky 30 minut a po té stále zírá na bílou obrazovku. Není to tak pokaždé, ale už se mi to stalo asi 3krat.
Takže pokud máte přecejen více peněz na studium angličtiny, volte ACE.
Já si vybrala Viva College, protože tato škola měla velmi zajímavou cenovou nabídku "zaplať 7 týdnů a dostaneš 2 týdny zdarma". Jelikož jsem si celý pobyt i studium v Austrálii platila sama a nemohla jsem si dovolit moc utrácet, byla jsem za tuto nabídku vděčná. Nevím, zda bych to udělala znovu po zkušenostech, které nyní se školou mám.
Studium je víceméně v pohodě až na komunikaci s vedoucími pracovníky. Moje agentura mě však neinformovala dostatečně o průběhu výuky na dané škole. Nejspíš nedostala dostatečné informace od školy nebo se sama neinformovala. Zkrátka a dobře jsem si předplatila 8 týdnů Intensive general english course a FCE kurz proloženo prázdninami na práci. To, že člověk musí odstudovat 12 týdnů general english, aby mohl postoupit do vyššího levelu snáze (mít modul test nad 75 %), to už mi nikdo neřekl...stejně tak, pokud chce jít někdo o level výše, musí napsat test na min. 90 %. Pro mě připadá v úvahu druhá možnost...těžce studovat a doufat, že udělám test nad 90 %, včetně.
Proč potřebuji o level výše? Jelikož na FCE kurz může jen student, který se nachází v levelu upper-intermediate a já jsem jen intermediate, musím o stupeň výš. Jenže kdo kdy měl 90 % úspěšnosti z AJ testu. Já ne. Moje poslední score bylo 81 %. Můj učitel mi řekl, jak je to úžasný výsledek po čtyřech týdnech angličtiny. Mno, to sice může být, ale není to dostatek k tomu, abych mohla jít na FCE. Takže musím na sobě těžce máknout, jinak nechci vidět, co bude následovat...
Docela dost mě překvapilo, že paní koordinátorka vinu svalila na naši agenturu, že udělala chybu v mém plánování studia. To, že ten plán škola schválila je však mnohem větší chyba. Tak se poperte o to, kdo je více vinen. Osobně si myslím, že škola...ale to ona jen tak nepřizná. Co už...stalo se.
Jinak se školou nejsem moc spokojená jako s celkem. Člověk si nemůže změnit učitele, pokud s ním není spokojený. Moje kamarádka měla hodně dlouho problémy s nekvalifikovaným učitelem. Kdybych jej měla já, tak koordinátorka Viva College má co dělat s tím, aby se něco dělo. Fakt že jo. Člověk neplatí pár desítek tisíc korun českých proto, aby měl učitele, který neví, co a jak probírat v hodině angličtiny. Já naštěstí dostala úžasného učitele, který je jen o 2 roky starší než já. Možná právě proto lépe rozumí studentům a snaží se je přátelsky motivovat. Na co si však stěžovat musím je pomalost internetu na škole. Na to, že je to v centru města, se občas stává, že člověk čeká na načtení stránky 30 minut a po té stále zírá na bílou obrazovku. Není to tak pokaždé, ale už se mi to stalo asi 3krat.
Takže pokud máte přecejen více peněz na studium angličtiny, volte ACE.
Brisbane na první pohled
Máte-li v kapse pár desítek tisíc, jeďte do Austrálie. Osobně můžu doporučit Brisbane. Proč?
Brisbane je hlavní město Queenslandu a má téměř 1,9 mil. obyvatel na 5900 km2 (pozn.: Praha má 1,2 mil. obyvatel na téměř 500 km2). Tato čísla vypovídají o mnohém. Brisbane je téměř 12krát větší než Praha, za to obyvatel tolikanásobně nemá. Všimnete si toho hned, jakmile projedete pár čtvrtí a centrem města. Jak už tak bývá, v centru města je v pracovní dny poměrně hodně rušno, naopak v ostatních čtvrtích to tolik nežije. Naopak o víkendu je centrum vylidněné jako o víkendu Brno. Brisbane je rozlohou tak velké město, protože většina obyvatel vlastní rodinný domek. Od centra, jehož fotografie ukazují hlavně vysoké budovy (apartmany, nebytové prostory), se rozprostírají všemi směry rodinné domy.
V centru města je poměrně hodně zeleně. Najdete tu jak rozsáhlou Botanic Garden přímo na břehu řeky, tak i menší parky, kde si můžete vychutnat svůj oběd. Roste tu nepřeberné množství voňavých keřů a stromů s velmi zajímavými květy. Já osobně mám Brisbane za "voňavé město".
Pokud Vás přepadne hlad, nemáte problém si vybrat místo, kde se najíte. Narazíte jak na fast foody různých typů (od naprosto nezdravých až ke zdravějším variantám) - Mc´Donalds, KFC, Subway, Hungry Jack, tak i na restaurace různých cenových relací. Fast foody jsou nejlevnější, ale víte jak to je u nás... V restauraci se pro změnu nenajíte pod 10 $. Další, avšak ne zrovna populární variantou, je koupit si něco v obchodě - Coles, Woolworths, IGA Supa... První dva jsou nejlevnější na hodně druhů potravin. IGA je drahá podle toho, kde se nachází (ve městě je až dvakrát dražší než ostatní).
Určitě tu máte kde utratit peníze: v obchodech s oblečením, se suvenýry, za služby (kadeřnictví, masáže, nehtové salony,...). Pokud jedete do Brisbane jen na prázdniny a chcete si město prohlídnout, je dobré koupit si týdenní nebo měsíční jízdenku. Kolik peněz za ni vypláznete záleží na zónách, ve kterých se chcete pohybovat. V rámci Brisbane je asi 8 zón, ze kterých je první zóna (centrum) nejdražší. Nemusíte tu řešit jízdné pro vlaky, busy nebo ferry, protože je jednotné jízdné pro včechny tři druhy MHD.
LIDÉ
Typického Australana tu poznáte okamžitě...světlý typ muže (světlá až lehce narůžovělá pleť, světlé vlasy, obočí, řasy...), většinou štíhlá postava. Australské ženy jsou drobnější postavy, mnohé dokonce macatější. Kromě Australanů tu na každém kroku narazíte na Asiaty. Jsou všude...úplně všude...Korejci, Japonci, Číňani, Tajwanci. Většinou jedou do Austrálie na pár měsíců za studiem a pak za prací. Mají jiný systém víz, který jim umožňuje jet do Austrálie, aniž by tu měli zaplacený nějakou školu či kurz. Mohou si tu pracovat až rok naprosto neomezeně. Co vím, tak Australani nemají Asiaty většinou moc v lásce. Naprosto ale nepochopím, proč jim dovolují mít taková víza. Mimo jiné tu uvidíte mnoho lidí z Jižní Ameriky - z Brazílie, Kolumbie...Mexica, Chile, Ekvadoru... Značná většina tu je ale Australanů a Asiatů.
Co mě hodně šokovalo, je móda Australanek. Mnohdy je to šílenost největší...prý ale Anglii nemohou konkurovat. Mno, mě stačí, co tu kolikrát vidím. Některé mladé ženy se oblékají jako staré panny. Některé -náctileté holčiny se oblékají, jako by jim bylo 10 let. Některé businessmanky si k obleku vezmou bílé tenisky (rozumím, že se v práci přezují, ALE kdo je nutí nosit k černému obleku bílé tenisky?!). Mnohé Asiatky se zkrátka oblékají znatelně lépe než místní Australanky.
Brisbane je hlavní město Queenslandu a má téměř 1,9 mil. obyvatel na 5900 km2 (pozn.: Praha má 1,2 mil. obyvatel na téměř 500 km2). Tato čísla vypovídají o mnohém. Brisbane je téměř 12krát větší než Praha, za to obyvatel tolikanásobně nemá. Všimnete si toho hned, jakmile projedete pár čtvrtí a centrem města. Jak už tak bývá, v centru města je v pracovní dny poměrně hodně rušno, naopak v ostatních čtvrtích to tolik nežije. Naopak o víkendu je centrum vylidněné jako o víkendu Brno. Brisbane je rozlohou tak velké město, protože většina obyvatel vlastní rodinný domek. Od centra, jehož fotografie ukazují hlavně vysoké budovy (apartmany, nebytové prostory), se rozprostírají všemi směry rodinné domy.
V centru města je poměrně hodně zeleně. Najdete tu jak rozsáhlou Botanic Garden přímo na břehu řeky, tak i menší parky, kde si můžete vychutnat svůj oběd. Roste tu nepřeberné množství voňavých keřů a stromů s velmi zajímavými květy. Já osobně mám Brisbane za "voňavé město".
Pokud Vás přepadne hlad, nemáte problém si vybrat místo, kde se najíte. Narazíte jak na fast foody různých typů (od naprosto nezdravých až ke zdravějším variantám) - Mc´Donalds, KFC, Subway, Hungry Jack, tak i na restaurace různých cenových relací. Fast foody jsou nejlevnější, ale víte jak to je u nás... V restauraci se pro změnu nenajíte pod 10 $. Další, avšak ne zrovna populární variantou, je koupit si něco v obchodě - Coles, Woolworths, IGA Supa... První dva jsou nejlevnější na hodně druhů potravin. IGA je drahá podle toho, kde se nachází (ve městě je až dvakrát dražší než ostatní).
Určitě tu máte kde utratit peníze: v obchodech s oblečením, se suvenýry, za služby (kadeřnictví, masáže, nehtové salony,...). Pokud jedete do Brisbane jen na prázdniny a chcete si město prohlídnout, je dobré koupit si týdenní nebo měsíční jízdenku. Kolik peněz za ni vypláznete záleží na zónách, ve kterých se chcete pohybovat. V rámci Brisbane je asi 8 zón, ze kterých je první zóna (centrum) nejdražší. Nemusíte tu řešit jízdné pro vlaky, busy nebo ferry, protože je jednotné jízdné pro včechny tři druhy MHD.
LIDÉ
Typického Australana tu poznáte okamžitě...světlý typ muže (světlá až lehce narůžovělá pleť, světlé vlasy, obočí, řasy...), většinou štíhlá postava. Australské ženy jsou drobnější postavy, mnohé dokonce macatější. Kromě Australanů tu na každém kroku narazíte na Asiaty. Jsou všude...úplně všude...Korejci, Japonci, Číňani, Tajwanci. Většinou jedou do Austrálie na pár měsíců za studiem a pak za prací. Mají jiný systém víz, který jim umožňuje jet do Austrálie, aniž by tu měli zaplacený nějakou školu či kurz. Mohou si tu pracovat až rok naprosto neomezeně. Co vím, tak Australani nemají Asiaty většinou moc v lásce. Naprosto ale nepochopím, proč jim dovolují mít taková víza. Mimo jiné tu uvidíte mnoho lidí z Jižní Ameriky - z Brazílie, Kolumbie...Mexica, Chile, Ekvadoru... Značná většina tu je ale Australanů a Asiatů.
Co mě hodně šokovalo, je móda Australanek. Mnohdy je to šílenost největší...prý ale Anglii nemohou konkurovat. Mno, mě stačí, co tu kolikrát vidím. Některé mladé ženy se oblékají jako staré panny. Některé -náctileté holčiny se oblékají, jako by jim bylo 10 let. Některé businessmanky si k obleku vezmou bílé tenisky (rozumím, že se v práci přezují, ALE kdo je nutí nosit k černému obleku bílé tenisky?!). Mnohé Asiatky se zkrátka oblékají znatelně lépe než místní Australanky.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)