V centru města jsou většinou výškové budovy, kde se nachází kanceláře a rezidence. Od transportní zóny 1/2 již můžete vidět rodinné domy. Díky svým velikostem dělají z Brisbane jedno z nejrozlehlejších cities v Austrálii.
Rodinnné domy vypadají hodně podobně jako v amerických filmech. U starších domů bývá základem dřevená konstrukce postavená na betonovém podkladu. Jelikož tu mnoho lidí mělo problémy s kůrovcem, přešlo se na železnou konstrukci domu. Tato konstrukce je vyplněna sádrokartonem s nějakou povrchovou úpravou. Fasády domů jsou většinou světlé. Novější domy mívají fasádu místy doplněnou imitací kamene, cihly či nějakým vzorem patrným z bližší vzdálenosti. Bylo mi i řečeno, že lidé téměř každý rok své světlé domy znovu natírají, aby je udrželi poříd pěkně světlé. Osobně si to nemyslím...možná jak kdo.
Domy jsou většinou hodně prostorné, lidé v nich nemívají moc nábytku, takže vypadají velmi vzdušně. Podlahy i nábytek mívají většinou dřevěné. Mnohé rodiny mají nábytek z IKEI a někteří si zakládají na kvalitě nábytku (ostatně jako u nás). Moc se tu nenosí koberce.
Zajímavou věcí je, že v obrazy v interiéru bývají většinou na stěnu přichyceny za suchý zip. Já osobně mám ve zdech pokojíku pár dírek, které tu ale udělali předchozí studenti. Paní domácí mi říkala, že jednou zaslechla rány a ona to nějaká studentka přibíjela kříž s Ježíšem na stěnu. Prý se z toho málem zbláznila, když to viděla.
Nezbytností tu je klimatizase instalovaná přímo v domě nebo fény (v prostorách, které lidé pronajímají zahraničním lidem jako jsou studenti, turisti...). Někteří mají i vlastní swimming pool, protože tu bez něj v létě je k nevydržení. Za zvýšenou spotřebu klimatizace v létě se tu platí samozřejmě více peněz...ale nijak zásadně to člověka nepostihne.
Mě má bývalá domácí radila, ať si hledám ubytování ve městě s klimatizací a bazénem. Ono to však není vůbec snadné najít cenově přijatelné bydlení s těmito věcmi. Pokaždé se musíte v něčem omezit. Já jsem našla bydlení, za které jsem hrozně ráda. Mám jej z centra vzdálený 40 minut pěšky v pracovní den a 30 minut o víkendu. Bydlím v přízemí velkého domu, který vlastní japonská rodina žijící zde už 14 let. V přízemí domu mám vlastní pokoj ve tvaru čtverce, v němž je vestavěná skříň přes celou jednu stěnu se zrcadlovými dveřmi, stolek se dvěmi židlemi, malý kontejnér, sušáček a mně délkou vyhovující postel (o krapet delší než moje "psí lehátko" doma). Kuchyň, obývák, koupelnu a místnost s pračkou sdílím s Japončíkem, kterého by mi asi nikdo moc nezáviděl.
Chlapec je o rok starší než já. Nechce se mu uklízet...začalo to tím, že jsem pořídila čistící prostředky s tím, že se budeme v úklidu střídat každý víkend. Po přistěhování jsem tu uklidila a pak byl na řadě chlapec. V neděli jsem mu připomněla, že by měl uklidit a on že to udělá v pondělí. Neudělal nic a já stagnovala... Domácí si taky všimli, že tu moc nedodržuje pravidla. Pevně doufám, že jej časem vykopnou, protože by tu chtěl bydlet jeden můj kamarád. Navíc je celkem nechutnej...srká při jídle (a to fakt dost nahlas), každý den chrchle v koupelně (nj, kuřák)...a nechce se mu mluvit anglicky, tak se spolu ani moc nebavíme...takže jako kdybych tu byla sama.
Žádné komentáře:
Okomentovat