Snad "Ten Nahoře" chtěl nebo snad já, že se mi letos poštěstilo se podívat do Čech dvakrát...a to na jaře a v zimě. Dle svých zkušeností mohu tvrdit, když se všechno kazí a člověk žijící v zahraničí má dojem, že se mu hroutí celý svět, nikde mu nebude lépe než tam, kde jej táhne srdce...tam, kde vyrůstal a kde o něj někdo má péči. Mně se dostalo toho pocitu právě tam, kde jsem vyrůstala.
Nejkrásnější vánoční dárek, který jsem dostala byly Vánoce strávené s mými nejbližšími - sestřičkou, mamíkem a prarodiči. Vánoce, které jsem si vysnila a o které jsem si napsala "Ježíškovi" se naplnili. Ačkoliv jsem nikdy neprahla po dárcích (nemluvě o mém dětství), letos mi o ně šlo naprosto minimálně. Dárkem mi byla chvíle lásky, pohody a odpočinku s nejbližšími...
Kdyby se mě ptala má nadřízená po návratu z dovolené, zda jsem si dostatečně přes svátky odpočinula, odpověděla bych ano. Snad se mě nezeptá, zda jsem připravena zpět do práce. "Ano, ale..." Už před dovolenou jsem věděla a po dovolené vím ještě lépe. Jsem si až na dovolené plně uvědomila to, co mi každý říkal ohledně práce. Sice jsem jim věřila, ale plně jsem to neakceptovala. A snad i tomu dovolená slouží...člověk se zastaví a uvědomí si, na čem opravdu záleží. Na práci určitě ne, pokud člověk nehledá ve svém profesionálním životě útočistě.
Co jsem si také uvědomila je skutečnost, že každý má svůj život. V jedné chytré knížce je psáno, neříkej ostatním o svých problémech, protože je to opravdu nezajímá. OK, možná zajímá to ty nejbližší, ale povrchně. Mohou Ti říct svůj názor na věc, ale to je vše...nemohou Ti pomoci, nemohou věci pro Tebe a za Tebe vyřešit. Na neštěstí jejich názor nemusí být ten správný. Proto je snad i lepší poslouchat své vlastní srdce a intuice. Každý žijeme svůj vlastní život a jen my víme, co je pro nás nejlepší...a pokud to nevíme, život sám nás povede tou správnou cestou. Musíme jen naslouchat znamením v podobě lekcí, která nám dává.
Ačkoliv mi bylo a je x-krát připomínáno, že patřím tam, kde je můj domov, já si to nemyslím. Nejsem připravena na návrat domů...nechci se vracet, protože není ten správný čas. Pravdou sice je, že doma mám svou nejbližší rodinu a přátelé. Jenomže každý z nich má svůj vlastní život a nikdo z nich mi v ničem nepomůže. Psychickou oporu, kterou v nich mám, mohu mít i v zahraničí, poněvadž není hmotná.
Zajímavé, co všechno si člověk může uvědomit během dovolené, kterou nemá naplánovanou od začátku až do konce. Má dovolená mi dala více než v co jsem mohla věřit. Ať už se stane v roce 2012, jsem si jista, že vše bude "just alright".