Merry Christmas

Vánoce v Austrálii nejsou Vánoci pro lidi z Evropy a jiných koutů světa, kde Vánoce slaví v zimě. Tématika je tu zimní, všechno dle Anglie či Ameriky, ale sníh tu není. Je tu léto, takže teploty se tu pohybují mezi 30-37 stupni. Není proto divu, když si lidi jdou o Vánocích zaplavat do bazénu či oceánu.
Austrálie je země bez historie, tudíž bez tradic. Svátky tu jsou prázdné...něco se tu děje, ale "neví se proč". Věřící tu chodí jen ráno 25.12. do kostela, ale to je všechno. Lidi si tu jinak dávají dárky, uvaří si "dobré" jídlo a tráví čas se svou rodinou a přáteli.
25.12. je Vánoční den, který je více vyznamný než 24.12. v Evropě. Je to den, kdy jsou všechny obchody a restaurace zavčené...nikdo nepracuje. Ráno, po probuzení, se ráno rozbalují dárky. Většina dárků je tu i před dětmi prezentována jako od té či oné osoby. Děti tu však věří v Santu Clause, který jim každý rok donese speciální dárek (většinou dražší než jsou ostatní dárky) - je to dárek, který neví, od koho přesně je...je od Santa Clause.
Vánočním obědem bývá většinou mořské plody, ryba, zeleninové saláty, steaky na barbeque nebo studené pečené maso (vepřové, kuřecí) s pečenou a vařenou zeleninou. Záleží vyloženě na rodině, co si zvolí.

Vánoční den jsem strávila s Mattem a jeho rodinou v domě jeho sestry. Před obědem jsme měli nějaké ovoce (meloun, hrozny, třešně a broskve). Na oběd jsme si mohli dát na talíř hromádku salátu s mořskými plody (krabí salát s opravdovým krabím masem a krevetami), avokádového a zeleninového salátu, kuřecí šunku, vepřové či kuřecí maso či vařené velké krevety. Pokecali jsme s rodinou a jeli domů.

Když bych si mohla vybrat, slavím Vánoce v ČR nebo raději vůbec.

24.12.- Christmas Eve v Austrálii

Vánoční svátky, tj. Christmas Eve (24.12.) a Christmas Day (25.12.) jsem strávila s Mattem, jeho rodinou. Pro mě to byl hodně netradiční způsob trávení vánočního období...ba dokonce musím přiznat, že to pro mě Vánoce ani nebyly, ač jsem dostala nějaké dárky. Abych se ale cítila jako o Vánocích, k tomu vůbec nepotřebuji dárky ale vánoční tradice, hřejivou chvilku strávenou s rodinou a dobrou večeři. Hodně věcí z toho jsem letos postrádala. Upekla jsem alespoň perníčky na zobačku, na vánoční stromek a vyrobila tři perníkové stromečky. Mattovi mé perníčky tak chutnaly, že po jedné várce, kterou jsem zprvu pekla v apartmanu jejich rodičů, jsem pekla ještě dvě várky navíc (tudíž dohromady jsem měla perníky z 1,5 kila mouky). Pokoušela jsem se i upéct vánočku, ale ta se mi bohužel moc nepovedla nejspíš díky mouce, která nebyla polohrubá, ale spíše hrubá. Polohrubou mouku tu nejspíš nemají.

24. 12. jsem po poledni jela s Mattem k jeho rodičům a pomáhala jim s přípravou vánoční večeře. Hodně mě překvapilo, že v kuchyni velmi dobře pomáhal i Mattův taťka (Mike). Nedalo mi to a zeptala jsem se mamky (Lyn), zda jí Mike pomáhá každý rok s připravou večeře o Vánocích. Ona mi však řekla, že on pomáhá po celý rok...a záhy se mě zeptala, zda mi Matt nepomáhá (?). Právěže pomáhá, což je pro většinu českých žen zázrak, že se chlap podílí na "ženských pracích". Prý se většina australských chlapů podílí na chodu domácnosti a neexistuje nic jako "ženská práce". A tak Matt stejně jako jeho táta umí vařit, uklízet, žehlit, prát...prý je to normální. Zpět ale k Vánocům...

Po přichystané večeři jsem čekali na další příchozí. Přišly dvě Mattovy kamarádky Elise a Sarah, které jsou považovány za součást rodiny. Ty přichystaly vánoční stůl, který dle mého stylu byl hodně divokých barev, bez jednotného stylu, přeplácaný a musím přiznat, že i hodně kyčovitý. Na stole byly finálně poházené čokoládové mince a bonbony. Na to, že Australani mají domy vybavené stroze a mají rádi krásu jednoduchosti, tak Vánoce slaví opravdu kýčovitě (i když ne zase tak, jako třeba v Americe). Nebylo to o tom, že by odvedly špatnou práci, ale o tom, co za výzdobu Lyn koupila. A myslím si, že hodně barevné Vánoce mívají hlavně kvůli dětem Mattovy sestry. Mé oko trochu trpělo, ale přežilo to :-)

Pak se přišli Mattovi prarodiče a jeho sestra Karen s rodinou (manželem a čtyřmi dětmi). Později se ještě dostavila Mattova teta.
Což mě překvapilo hodně bylo rozbalování dárků před večeří kolem 5 hodiny. Matt si sedl ke stromku a četl dárky pro koho a od koho jsou. Jeho neteř předávala dárky jejich novým majitelům. Dárky se rozdávaly a rozbalovaly jednotlivě po sobě, takže všichni mohli vidět, kdo co dostal. To se mi líbilo. Celkem hodně mě dojalo, když se děti po rozbalení dárků od rodičů a prarodičů sebraly a šli jim jednotlivě poděkovat a objali se s nimi. Bylo to moc pěkné. Já taky dostala poměrně dost dárků...nic jsem neočekávala a ani jsem nic od nikoho nechtěla....ale stalo se. Od rodičů Matta jsem dostala veliký deštník, který jsem měla v plánu si koupit, protože paraplátko, které jsem si dovezla z ČR je na bořky v Brisbane na prdinec. Dále od jeho mamky DVD Ice Age a Flubber pro zlepšení angličtiny a obrovský bílý ručník, od taťky krásnou dárkovou sadu mýdla a malého tělového krému. Od Mattových prarodičů jsem dostala přání k Vánocům a 50 dolarů (jako všichni ostatní). Od tety jsem dostala voňavku a tři čokoládové bonbony. Matt nám věnoval výlet do Syney přes čtyři dny, který nás čeká přesně za měsíc, set spodního prádla...a potápění se žraloky, které jsme si vybraly minulý týden. A od spolubydlícího, se kterým s Mattem sdílíme jeden apartmán, jsem dostala knížku s anglickým slangem.

Po dárcích jsme se vrhli na vánoční večeři, která se skládala ze samostatně připraveného kuřecího, hovězího a vepřového masa, vařené zeleniny (květák se sýrem, brokolice, mrkev, fazulky), pečené brambory a brusinková omáčka nebo kondenzovaná jablka k masu. Člověk si mohl při večeři naložit kolik čeho chtěl. Nebylo to ale jednotné jídlo...bylo to něco, jak se vidí v amerických filmech, že si lidi přes velký stůl - v našem případě stůl o 15ti lidech - posílají mísy s jednotlivými ingrediencemi. U talíře měl každý papírový bonbón, jak mívají Angličani ve zvyku. Uvnitř byla papírová koruna na hlavu, umělohmotná jednoduchá drobná píšťalka a kousek papírku s vtipem a nějakou zajímavostí v angličtině. Nechápu, nač ten zvyk bývá...ale budiž. Po vydatné večeři následoval dezert...vánoční pudink (buchta s teplým pudinkem a vanilkovou zmrzlinou)...a po té ještě byly k zobnutí malá cukroví po domácku dělané Mattovou kamarádkou.

Po večeři jsme ještě nějakou dobu zůstali a pak se rozprchly domů. Byli jsme napráskaní jako vepříci před porážkou. Obzvlášť Matt to přehnal s perníčkama před večeří...div, že se domů nekoulel :-D

Underwater World - Mooloolaba

Dne 18.12.2008 jsem si vybrala společně s Mattem jeden z dárků, který nám věnoval. Bylo to potápění se žralokama.

Asi v 9:30 jsme nasedli do auta a jeli hodinu a půl z centra Brisbane na sever - do Mooloolaby. Je to menší město při pobřeží podobné Byron Bay. Opravdu moc pěkné. Zprvu jsme si prošli pavilon, prohlédly akvária a v 1 hodinu nastoupili na nácvik v potápění. Pan instruktor byl nasoukaný do potápěčského oblečku, v němž mu krásně vynikal kulatý pupek. Byl to však velmi milý pán, který pochopil, že má ve skupině o pěti lidech jednoho cizince. Nebyl až takový problém mu rozumět...jen dvě věci mi musel zopakovat při praktickém nácviku. Po teoretickém povídání nám přiřadili obleky a boty. U mě se pan instruktor napoprvé pěkně seknul. Dal mi do oblek, do kterého když jsem strčila nohy, jsem věděla, že to není zrovna to pravé ořechové. Ale pan instruktor se nevzdával a dvakrát se mě snažil do něj nasoukat. Bez úspěchu. Tak mi přinesl oblek pro velikána nejen do výšky, který mi už padnul lépe. Pak jsem měla pro změnu problém s botama. Původní 11tka obuv měla jednu botu rozbitou, tak mi byla přiřazena 12tka, v níž jsem plavala. Nakonec dobré...nešla jsem se potápět jen ve svých plavkách :-)

Po té následoval praktický nácvik potápění...dýchání s bombou na zádech, co dělat v případě některých nepříjemností a následně procházení se po dně malého akvária. Z praktického nácviku jsme šli ihned do akvária se žraloky. Vůbec netuším, kolik jich tam bylo...velkých asi deset a pak ještě nějací malí.
Když jsem lezla do akvárka v momentě jsem měla v hlavě, že jsou kolem žraloci a zapomněla v tom momentě na to, co jsme se učili o potápění. Zpanikařila jsem. Bylo to ale jen chvilka, kdy mě pan instruktor tahal nohy pod vodu a já se škrábala nahoru. Nic vážného. Jen mi pak instruktor říkal, že se musel smát. Sešli jsme jednotlivě po stupínkách na dno akvária, kde jsme se seřadili. Za mnou ve zdi byla díra, kde se schovali dva malí žraloci (cca 60 cm dlouzí). Když vyplouvali z úkrytu, oba se mi otřeli o vlasy a jeden dokonce o krk.
Pan instruktor nás fotil se žralokama...jednotlivě, v párech...Pak jsme šli v zástupu kus dál od kraje akvária - nad tunel, kde se procházeli lidi a sledovali nás. Kolem nás plavali ať už větší či menší žraloci, tak i snad 3 velcí rejnoci a velké množství menších ryb. Žraloci plavali většinou pomalu, až pak ke konci naší exkurze v jejich říši se dali víc do pohybu. To musím uznat, že jsem měla větší strach. Rozhlížela jsem se kolem sebe, kde všude jsou žraloci či rejnoci. Mnohdy byli skutečně hodně blízko. Že jsme ale byli v klidu, tak jsem ani neměla moc velký strach. Bylo to naprosto úžasné.

Po cca 40 minutách jsme vylézali z akvária. Když jsem přišla s výstupem na řadu já, na schodek si lehl jeden malý žralok. Opatrně jsem našlápla na kraj stupínku, abych mu nic neudělala. Naštěstí se vyplašil a uplaval. Až venku po vyndání regulátoru z úst jsem pocítila, že voda byla slaná :-) Vysoukali jsme se z obleků, dali si 2minutovou sprchu, obdrželi fotky a certifikáty o přežití potápění se žraloky.
Po úžasném zážitku jsme se s Mattem prošli po pobřeží, udělali si pohodový lunch time na trávě s výhledem na oceán a borce, kteří si zabouchli v autě klíčky a snažili se je společně s policajtama dostat ven (marně)...a jeli domů, kde se naložili do vyhřátého bazénu s bublinkami :-)

Když si představím potápět se se žralokama v otevřeném moři nebo oceáně, běhá mi mráz po zádech. Člověk musí kontrolovat spoustu věcí jako je správné dýchání, bezpečně se pohybovat po dně a ještě kontrolovat, co se děje kolem něj. Ve vodě je člověk více nemotorný, takže sledovat, co se děje za něm je prakticky nemožné. Dá se tu narazit na různé výlety na otevřený oceán s potápěním se v relativně bezpečných zónách, kde jsou nádherné útesy, korály, ryby a pokud žraloci, tak ne bílí. Ale jako všechna sranda, i toto stojí nemalé peníze.

Musím přiznat, že toto byl jeden z nejkrásnějších dárků, které jsem kdy dostala. Thank you a lot, Matt!