Mé nové bydlení

Po měsíci jsem se musela - nemusela, ale že jsem potřebovala pracovat, tak jsem musela - stěhovat. Hledání ubytování v centru bylo o pevných nervech, musím přiznat. Hledala jsem ubytování intenzivně až poslední týden před stěhováním. Dříve to opravdu nemá cenu. Za tu dobu jsem viděla pár hrůzných ubytování za poměrně hříšné peníze. V centru se dá sehnat ubytování za 100 - 200 $ za týden. Hodně záleží na tom, jaké máte požadavky. Když chcete luxus, vlastní pokoj a vše jako v pohádce, dáte 200 $. Pokud se uskromníte s tím, že budete sdílet mnohé prostory s jinými lidmi, volíte levnější variantu. Nevyplatí se ale moc levnou. Určitě to chce nabízené místo vidět...to každopádně. Takže obvoláváte lidi jako vzteklí a domlouváte se na schůzkách.

Já se musela stěhovat ve středu do 10 am a své ubytování jsem si našla ve čtvrtek týdne předešlého. Mé bývalé paní domácí mi radily, ať si hledám ubytování ve městě s klimatizací a bazénem. Ono to však není vůbec snadné najít cenově přijatelné bydlení s těmito věcmi. Pokaždé se musíte v něčem omezit. Já jsem našla bydlení, za které jsem hrozně ráda. Bydlím hodně blízko městu- pouze 2 zastávky vlakem. Zprvu jsem jezdívala do města vlakem, ale v poslední době využívám své nožky, protože doprava je tu šíleně drahá. Oproti minulému ubytování, které bylo od centra asi 25-30 km a platila jsem 40 $ za týden, teď bydlím od centra vyloženě pár kilometrů a měla bych platit 20 $ na týden? Ani omylem. Cesta do města pěšky mi v pracovní den zabere 40 minut a o víkendu 30 minut. Mno, vlakem by to bylo rychlejší...cca 10 minut na zastávku pěšky a pak 6 minut na hlavní nádraží. Já ale dám přednost pohybu před utrácení peněz za pár zastávek cesty vlakem.
Bydlím v přízemí velkého domu, který vlastní japonská rodina žijící zde už 14 let. V přízemí domu mám vlastní pokoj ve tvaru čtverce, v němž je vestavěná skříň přes celou jednu stěnu se zrcadlovými dveřmi, stolek se dvěmi židlemi, malý kontejnér, malý sušák a mně délkou vyhovující postel (o krapet delší než moje "psí lehátko" doma). Kuchyň, obývák, koupelnu a místnost s pračkou sdílím s Japončíkem, kterého by mi asi nikdo moc nezáviděl.

Moje nynější ubytování vyjde mnohem levněji než mé minulé. Platím 120 $ za týden + 15 $ za internet na měsíc. Internet je tu mnohem, mnohem, mnohem rychlejší než v bývalých končinách, nemám tu omezení (jen nemůžu stahovat žádné velké soubory...to já ale nedělávám normálně, takže jsem na výsost spokojena). Za dopravu jsem se rozhodla neplatit, tak si to spočítejte. Přitom mám vlastní celkem velký pokojík a ostatní místnosti sdílím jen s jedním Japončíkem. Mno, skoro jej nevídám a když už ano, tak spolu prohodíme jen pár slov. On nerad mluví anglicky, takže si moc nepokecáme...a když už mluví, tak mu jde blbě rozumět, protože má ten svůj úžasný japonský akcent. Chlapec je o rok starší než já. Mám mu celkem za zlé, že neuklízí a neumí se moc chovat. Navrhla jsem jasně, že každý víkend budeme uklízet společné místnosti a budeme se v tom střídat. Co jsem se přistěhovala, uklidila jsemten týden společné místnosti. To samé jsem očekávala od svého spolubydlícího následující víkend. Nic. V neděli jsem mu připomněla, že by měl uklidit. Jj, prý zítra (v pondělí). Mno, milostpán se ale k ničemu nemá už skoro 3 týdny. Vzdala jsem to a kašlu na to. Do uklízení ho nutit nebudu a hrát si na jeho matku taky ne. Uklízím tedy to, co mi vadí a po sobě. Mám ale takový pocit, že jednou vypěním a něco mu řeknu, protože on si neuklízí ani po sobě (sporák, mikrovlnku...o WC nemluvě). Japončík je navíc celkem nechutnej...srká při jídle (a to fakt dost nahlas), každý den chrchle v koupelně... Zmínila jsem se o tom domácí a ta mi řekla, že ví o jeho chování. Že je víc věcí, co dělá špatně a že ho na to upozorní. Pokud se nenapraví, vyrazí ho. Nebyla bych proti, protože by tu se mnou rád bydlel můj dobrý kamarád ze školy.