Dne 23. 11. jsem byla pozvaná Mattem na Christmas celebration s jeho kolegy z práce a jeho rodiči.
Oslava se konala v jedné seafood restauraci, kde připravují pochutiny z čerstvého seafood. Sešlo se nás tam 6 u jednoho stolu. Jen co jsem usedla, už mi pan čísník pokládal na klín látkový ubrousek. Chvíli na to se v mé sklenici blýskalo bílé vínko. Prohodila jsem pár slov s ostatními přítomnými a už se nesly obrovské tři mísy se seafood, které bylo většinou vařené nebo syrové. Viděla jsem ty potvory na vlastní oči poprvé a vůbec jsem nevěděla, jak zacházet s náčiním na loupání skořápek. Matt mi ale pomohl...zlatý to človíček. Bez něj by mi trvalo snad celý den, než bych to všechno snědla.
První zážitek byl s oyester (nevím v češtině a hledat se mi to ani nechce). Potvůrka byla sirová a vypadala opravdu odpudivě. Neušetřila jsem se trapasu, kdy mi všichni pochopitelně v angličtině říkali, ať to polknu a nekoušu. Já samozřejmě neznala ani jedno z daných sloves, tak jsem to instinktivně začala kousat. Mno, bylo to nahořklé...tak jsem pochopila, co mi celou dobu všichni říkali. Tak se člověk učí nová slovíčka :-D Další byly na řadě krevety, kraby, (jakýsi) mořský brouk a uzený losos (zbožňuju). Nejlepší z toho všeho byl krabík. Byla jsem s jezením poslední...a ostatní na mě čekali, jak jsem si po té mohla všimnout. On totiž následoval druhý chod. Ten se skládal ze smažené kalamáry, krevety a chipsů (něco jako smažené hranolky), zeleniny. Smažená chobotnice byla fakt delikátní, protože nebyla mastná a hlavně masíčko nebylo gumové, jak bývává. Tím, že byla čerstvá, bylo to jako skutečné maso. Fakt mňamka. Ostatní jsem jen ochutnala, protože smaženému zrovna neholduji. Jako dezert jsem si dala na půl s Mattem Coffee&Donuts, což byly tři kuličky jako Donuts, kopeček úžasné banánové zmrzliny, kávové želé s vanikovým pudinkem a medové sučené hrozny s cukrovou vatičkou.
Oběd byl skvělý a společnost také...velmi přátelská. Než jsme se s rodiči rozloučili, pozvali mě k ním na Christmas Eve a Christmas Day. Takže už vím, kde a s kým budu na Vánoce :-)
Výlet - Gold Coast
V pátek 22. 11. si mě po práci vyzvedl Matt s tím, že pojedeme na Gold Coast k jeho kamarádovi Mikevi na návštěvu. Tož jsme jeli snad kolem 11 pm a dorazili jsme na místo určení za hodinu. Místem určení byl naprosto luxusní apartmán v residental domě přímo na pláži. Ten večer jsme si dali s jeho kamarádem a jeho přítelkyní Daiquiri jak z čerstvého manga :-P
V sobotu ráno jsme vyrazili na pláž...mno, vyrazili...ušli jsme pár kroků a byly jsme na písku. Apartmán má totiž obrovský balkon s výhledem na otevřený oceán. Nádhera nesmírná. Vlny byly celkem vysoké, ale ne tak dravé jako na Byron Bay. Dalo se i plavat. Ten den se teploty vzduchu pohybovali kolem 35 stupňů, takže písek pálil do chodidel opravdu hodně. Lehli jsme na chvilku na pláž, kde mi Matt četl knihu. Slunce ale pálilo tak, že ač jsme byli natření opalovacím krémem, tak jsme se museli zakrýt ručníkem. Po smytí slané vody jsme si připravili mňamkoidní sandvič s avokádem, rajčetem a kuřecím masem. Jelikož jsem měla ve 4 hodiny směnu, vyrazili jsme přes Surface Paradise do Brisbane.
Tento víkend začalo schoolies. Jedná se o tradiční očekávanou akci studentů, kteří ukončili zdárně své studium na střední škole. Mládežníci se vypraví na týden na Gold Coast, kde utratí nehoráznou sumu peněz a užívají života až nezdravým způsobem. Samozřejmě se přes toto období, které trvá všeobecně dva týdny, zvýší ostraha na Gold Coast. Avšak ani to neeliminuje nezodpovědné chování mládežníků...holduje se alkoholu, drogám, sexu, dopravních nehodám a riskantním akcím. Opravdu dobře se mají v té době hotely a kluby. Student tu za týden utratí v průměru 2500 AUD a ještě si domů může přivést seriózní problém na krku. A úžasní rodiče nejen že jim výlet zaplatí, ale dokonce je i odvezou na místo určení. Otázka zní...koho bych liskala víc. Katastrofa, když ani rodiče nemají rozum!
V sobotu ráno jsme vyrazili na pláž...mno, vyrazili...ušli jsme pár kroků a byly jsme na písku. Apartmán má totiž obrovský balkon s výhledem na otevřený oceán. Nádhera nesmírná. Vlny byly celkem vysoké, ale ne tak dravé jako na Byron Bay. Dalo se i plavat. Ten den se teploty vzduchu pohybovali kolem 35 stupňů, takže písek pálil do chodidel opravdu hodně. Lehli jsme na chvilku na pláž, kde mi Matt četl knihu. Slunce ale pálilo tak, že ač jsme byli natření opalovacím krémem, tak jsme se museli zakrýt ručníkem. Po smytí slané vody jsme si připravili mňamkoidní sandvič s avokádem, rajčetem a kuřecím masem. Jelikož jsem měla ve 4 hodiny směnu, vyrazili jsme přes Surface Paradise do Brisbane.
Tento víkend začalo schoolies. Jedná se o tradiční očekávanou akci studentů, kteří ukončili zdárně své studium na střední škole. Mládežníci se vypraví na týden na Gold Coast, kde utratí nehoráznou sumu peněz a užívají života až nezdravým způsobem. Samozřejmě se přes toto období, které trvá všeobecně dva týdny, zvýší ostraha na Gold Coast. Avšak ani to neeliminuje nezodpovědné chování mládežníků...holduje se alkoholu, drogám, sexu, dopravních nehodám a riskantním akcím. Opravdu dobře se mají v té době hotely a kluby. Student tu za týden utratí v průměru 2500 AUD a ještě si domů může přivést seriózní problém na krku. A úžasní rodiče nejen že jim výlet zaplatí, ale dokonce je i odvezou na místo určení. Otázka zní...koho bych liskala víc. Katastrofa, když ani rodiče nemají rozum!
Můj první výlet - Byron Bay
Byron Bay je jedna z nejkrásnějších a hlavně nejklidnějších plaží blízkou Brisbane. Je od Brisbane vzdálena asi 200 km. Brisbane je město Queenslandu, zatímco Byron Bay New South Walesu. Navíc NSW má o hodinu dopředu posunutý čas.
Na výlet ze dne 13. 11. na 14. 11. mě pozval můj kamarád Matt. Měl 4 dny volno, tak chtěl jet někam za relaxem. Jelikož mě končili prázdniny, tak mi navrhl jet s ním. Vyrazili jsme ve čtvrtek po 9. hodině a na místě jsme byli asi za 2 hodiny. Vzhledem k jinému času ve státech, jsme do Byron Bay jeli prakticky 3 hodiny a do Brisbane pouze 1 hodinu. Cestou tam jsme projížděli město Tweed Heads, které leží na hranici NSW a QLD. Velkou zajímavostí je, že v jednom městě mají tím pádem dva časy (jedna část města má poledne a druhá hodinu po poledni). Jdete-li tam například k doktorovi objednaní na určitý čas, měli byste se ujistit, který čas tam vlastně je...abyste nepřišli o hodinu pozdě nebo dříve. Na hranici kousek od pláže je naznačené, kde končí QLD a kde začíná NSW.
Cestou do Byron Bay trochu pršelo a většinou bylo zamračeno. Čím více jsme se ale blížili cíli, tím bylo počasí lepší...naštěstí.
Po příjezdu jsme se šli projít do městečka koupit si naprosto úžasný sandwich. Já si vybrala s kopou zeleniny a uzeným lososem a černý čajík s mlékem. Svou svačinu jsme si užívali pěkně na pláži při hřejivém sluníčku a vůni oceánu. Po té jsme se šli projít po pláži, kde jsem viděla poprvé jak vypadá písek po návštěvě malého kraba. Dělá si díru do písku a jak odhrabuje písek, tvoří se všude kolem maličké kuličky. Měla jsem to štěstí, že jsem zahlédla i toho krabíka. Není větší jak 1 cm a má pískovou barvu, trošku se zdá až transparentní. Matt říkal, že tam bývají i fialový - o něco větší krabi. Na ty jsme udělali průzkum po večeři, ale žádného jsme nezahlédli....pouze díry od něj...a kuličky stačila voda srovnat se zemí.
Po procházce po pláži jsme se šli vykoupat. Já si naivně sepnula vlasy do culíku před tím, než jsem vlezla do vln. Vlny jsem zažila v Bulharsku snad před 5-6 lety poprvé a naposledy. Osobně si myslím, že nebyly tak silné jako tady v oceánu. Nevím, jak dlouho jsme se brodili ve vlnách, ale přišlo mi to jako celkem dlouhá doba. Zápas s vlnami byl fakt těžký boj! Divím se, že jsem nevypila oceán. Matt se celkem bavil. On ví, co má od které vlny očekávat...já ne. Podle toho to taky vypadalo...věčně podražené nohy nebo pod vodou.
Po těžkém zápase s vlnami jsem si mohla dopřád sprchu bez časového omezení a pak jsme podnikli výlet na nejvýchodnější bod Austrálie. Na břehu je krásný maják. Snažila jsem se jej fotit ve tmě, ale bez stativu to není moc dobré. Když jsem se vraceli k majáku, začínalo celkem hustě pršet...ale moc jsme naštěstí nezmokli. Po náročném dni jsme si dopřáli večeři.
Na večeři jsme zašli do nedaleké restaurace se seafood, kde jsme hned u vchodu uviděli Dalajlámu. Nekecám!!! Měl tam se svými papaláši nějaký meeting. Kdyby člověk nevěděl, že je to někdo slavný, ani by jej nezaregistroval. Večeře byla úžasná a víno, které Matt koupil, snad ještě lepší...australské sladké a přitom jemně kyselé dohromady. Fakt dokonalé! K večeři jsem si dala krevetky s bramborovou kaší. Po večeři jsme se šli projít do města koupit si něco na zub a po pláži hledat fialové krabi.
Nevěřila jsem, že po doušku alkoholu člověk nemá problémy mluvit anglicky...je to tak. Nemám problémy mluvit s Mattem normálně, ptát se ho i na technické věci v angličtině, ale po doušku alkoholu ze mě věty opravdu lítaly.
Večer jsem Mattovi četla knížku pro děti :-) a pak on po mě opakoval jednu kapitolu.
Druhý den jsme vstávali v 8 h queenslandského času. Dali jsme si opět snídani na pláži...opět úžasné sandwiche. Já tentokrát měla s kuřecím masem, zeleninou a brusinkami. Mňamka největší. Ve městě jsem si koupila opalovací krém 30 UV a pár pohlednic. Sbalili jsme si věci z hotelu a vyrazili směr domů. Stavili jsme se kousek od Byron Bay, kde nebylo skoro člověka. Později jsme zjistili jakto...byla tam totiž nudistická pláž. Přešli jsme ji a vybrali si pro zápas s vlnami místo, kde bychom nemuseli být nazí. Vlny byly snad ještě silnější než předešlý den. Cestou zpátky mě Matt upozornil na modrou věc na pláži. Nevím, jak se tomu nadává v češtině, ale v angličtině je to Blue Bottle. Viděla jsem to v encyklopedii na obrázku, ale nikdy ne ve skutečnosti. Je to měchýřek plný vzduchu zbarvený do modra. Na spodní časti to má chapadla, která mají v sobě jed. Matt říkal, že ta chapadla bývají hodně dlouhá. Kdyby se do nich člověk zamotal, nejspíš by si nepomohl. Chapadla nejdou z těla snadno odloupnout, protože mají na sobě háčky, které se zapíchnou do kůže. Viděli jsme tyto potvory cestou z pláže dvě.
Mno a pak jsme frčeli směr Brisbane. Stavili jsme se ještě v jednom městečku, odkud jsme báječně viděli na Gold Coast...mno a pak domů do Brisbane. Byl to nádherný výlet, na kterém vše bylo perfektní - počasí, jídlo, ubytování, pláž...a s Mattem byla zábava po celou dobu. Super.
Na výlet ze dne 13. 11. na 14. 11. mě pozval můj kamarád Matt. Měl 4 dny volno, tak chtěl jet někam za relaxem. Jelikož mě končili prázdniny, tak mi navrhl jet s ním. Vyrazili jsme ve čtvrtek po 9. hodině a na místě jsme byli asi za 2 hodiny. Vzhledem k jinému času ve státech, jsme do Byron Bay jeli prakticky 3 hodiny a do Brisbane pouze 1 hodinu. Cestou tam jsme projížděli město Tweed Heads, které leží na hranici NSW a QLD. Velkou zajímavostí je, že v jednom městě mají tím pádem dva časy (jedna část města má poledne a druhá hodinu po poledni). Jdete-li tam například k doktorovi objednaní na určitý čas, měli byste se ujistit, který čas tam vlastně je...abyste nepřišli o hodinu pozdě nebo dříve. Na hranici kousek od pláže je naznačené, kde končí QLD a kde začíná NSW.
Cestou do Byron Bay trochu pršelo a většinou bylo zamračeno. Čím více jsme se ale blížili cíli, tím bylo počasí lepší...naštěstí.
Po příjezdu jsme se šli projít do městečka koupit si naprosto úžasný sandwich. Já si vybrala s kopou zeleniny a uzeným lososem a černý čajík s mlékem. Svou svačinu jsme si užívali pěkně na pláži při hřejivém sluníčku a vůni oceánu. Po té jsme se šli projít po pláži, kde jsem viděla poprvé jak vypadá písek po návštěvě malého kraba. Dělá si díru do písku a jak odhrabuje písek, tvoří se všude kolem maličké kuličky. Měla jsem to štěstí, že jsem zahlédla i toho krabíka. Není větší jak 1 cm a má pískovou barvu, trošku se zdá až transparentní. Matt říkal, že tam bývají i fialový - o něco větší krabi. Na ty jsme udělali průzkum po večeři, ale žádného jsme nezahlédli....pouze díry od něj...a kuličky stačila voda srovnat se zemí.
Po procházce po pláži jsme se šli vykoupat. Já si naivně sepnula vlasy do culíku před tím, než jsem vlezla do vln. Vlny jsem zažila v Bulharsku snad před 5-6 lety poprvé a naposledy. Osobně si myslím, že nebyly tak silné jako tady v oceánu. Nevím, jak dlouho jsme se brodili ve vlnách, ale přišlo mi to jako celkem dlouhá doba. Zápas s vlnami byl fakt těžký boj! Divím se, že jsem nevypila oceán. Matt se celkem bavil. On ví, co má od které vlny očekávat...já ne. Podle toho to taky vypadalo...věčně podražené nohy nebo pod vodou.
Po těžkém zápase s vlnami jsem si mohla dopřád sprchu bez časového omezení a pak jsme podnikli výlet na nejvýchodnější bod Austrálie. Na břehu je krásný maják. Snažila jsem se jej fotit ve tmě, ale bez stativu to není moc dobré. Když jsem se vraceli k majáku, začínalo celkem hustě pršet...ale moc jsme naštěstí nezmokli. Po náročném dni jsme si dopřáli večeři.
Na večeři jsme zašli do nedaleké restaurace se seafood, kde jsme hned u vchodu uviděli Dalajlámu. Nekecám!!! Měl tam se svými papaláši nějaký meeting. Kdyby člověk nevěděl, že je to někdo slavný, ani by jej nezaregistroval. Večeře byla úžasná a víno, které Matt koupil, snad ještě lepší...australské sladké a přitom jemně kyselé dohromady. Fakt dokonalé! K večeři jsem si dala krevetky s bramborovou kaší. Po večeři jsme se šli projít do města koupit si něco na zub a po pláži hledat fialové krabi.
Nevěřila jsem, že po doušku alkoholu člověk nemá problémy mluvit anglicky...je to tak. Nemám problémy mluvit s Mattem normálně, ptát se ho i na technické věci v angličtině, ale po doušku alkoholu ze mě věty opravdu lítaly.
Večer jsem Mattovi četla knížku pro děti :-) a pak on po mě opakoval jednu kapitolu.
Druhý den jsme vstávali v 8 h queenslandského času. Dali jsme si opět snídani na pláži...opět úžasné sandwiche. Já tentokrát měla s kuřecím masem, zeleninou a brusinkami. Mňamka největší. Ve městě jsem si koupila opalovací krém 30 UV a pár pohlednic. Sbalili jsme si věci z hotelu a vyrazili směr domů. Stavili jsme se kousek od Byron Bay, kde nebylo skoro člověka. Později jsme zjistili jakto...byla tam totiž nudistická pláž. Přešli jsme ji a vybrali si pro zápas s vlnami místo, kde bychom nemuseli být nazí. Vlny byly snad ještě silnější než předešlý den. Cestou zpátky mě Matt upozornil na modrou věc na pláži. Nevím, jak se tomu nadává v češtině, ale v angličtině je to Blue Bottle. Viděla jsem to v encyklopedii na obrázku, ale nikdy ne ve skutečnosti. Je to měchýřek plný vzduchu zbarvený do modra. Na spodní časti to má chapadla, která mají v sobě jed. Matt říkal, že ta chapadla bývají hodně dlouhá. Kdyby se do nich člověk zamotal, nejspíš by si nepomohl. Chapadla nejdou z těla snadno odloupnout, protože mají na sobě háčky, které se zapíchnou do kůže. Viděli jsme tyto potvory cestou z pláže dvě.
Mno a pak jsme frčeli směr Brisbane. Stavili jsme se ještě v jednom městečku, odkud jsme báječně viděli na Gold Coast...mno a pak domů do Brisbane. Byl to nádherný výlet, na kterém vše bylo perfektní - počasí, jídlo, ubytování, pláž...a s Mattem byla zábava po celou dobu. Super.
...jen tak si tiše žiju
Tímto víkendem mi končí prázdniny, které jsem měla 4 týdny. Co jsem během nich dělala?...tož ve zkratce, protože si konkrétní dny nepamatuju.
Než mi začne týden, vím dopředu, kdy budu pracovat v kuchyni restaurace Caxton. Většinou jsou to 3 šichty (v jednom týdnu jsem měla 4). Každé úterý chodívám uklízet na 3 hodiny k Sophii, které se mimochodem tento týden narodila holčička. Ob čtvrtek jezdívám uklízet na 2 hodiny domek mladého tatíka. Mj. u tohoto klienta jsem tento týden uklízela naposledy, protože je to škrťák. Chce uklízení věcí, které zaberou víc času, ale víc peněz mi za to nedá...a není schopen mi dát extra peníze na transport ticket jako ostatní. Ve volném čase se snažím najít další práci, což se mi snad v nejbližší době povede. Dnes jsem byla u svého nového klienta, který si našel můj inzerát na internetu. Po mém uklízení, které zabralo 3 hodiny, se nedal ten byt nazvat uklizeným...viděla bych tam úklid celého bytu tak na 5-6 hodin podle toho, jaký tam byl bordel.
Svůj volný čas vyplňuji především scukama se svými kamarády. Jelikož mí spolužáci nemají prázdniny jako já, a tak trčí ve škole, vídám se se svými australskými kamarády, kteří mají směny nebo si řídí práci, jak sami chtějí. Většinou si povídáme o Austrálii a ČR, rozebíráme slovíčka (obzvlášť Matta baví listovat v mém slovníku a zkoušet vyslovovat česká slova, zda poznám, co to je), čteme knížky pro děti (ať už já jim nebo oni mně), koukáme na cartoons s titulkama v angličtině (s Peteem), ukazují mi zajímavá místa v Brisbane nebo v okolí, sem tam ochutnám co se tu vaří nebo jinde (např. kolumbijská, thajská... kuchyně).
Angličtině jako takové se nemám čas moc věnovat. Myslím tím sednout si s učebkou gramatiky, vyhledávat si slovíčka apod. Ta gramatika by mi celkem bodla, protože kolikrát během konverzace bych se chtěla ujistit, jak se správně tvoří nějaký typ věty a nemám v tu chvíli u sebe nic, z čeho bych to vyčetla. Jinak na učení slovíček je určitě tisíckrát lepší konverzace. Se spolubydlícím si moc nepokecám, tak musím za anglicky mluvící společností ven z baráku.
Mimo to dělávám normální věci - nákup potřebného, vaření, praní oblečení, uklízení... Uklízení společných místností, které sdílím s Japončíkem, jsem zatím ze své strany stopla, protože čekám, až se mladý pán uráčí taky uklidit. V týdnu jsem udělala taktický krok, tak uvidím, zda bude mít zdárný dopad. Navrhla jsem Japončíkovi, že můžu klidně uklízet každý týden sama, když on není schopen...ale že ho to bude stát 10 AUD týdně. Že by měl platit za úklid se mu samozřejmě moc nezdálo, tak mi řekl, že bude uklízet ob týden sám. Popravdě jsem zvědavá... Mohl by se odstěhovat chlapec...moc mě nebaví s ním sdílet tak příjemné bydlení. Občas si dám plaváníčko v bazenu...ale to moc často ne, protože je s tím práce (odkrývání a zakrývání).
Než mi začne týden, vím dopředu, kdy budu pracovat v kuchyni restaurace Caxton. Většinou jsou to 3 šichty (v jednom týdnu jsem měla 4). Každé úterý chodívám uklízet na 3 hodiny k Sophii, které se mimochodem tento týden narodila holčička. Ob čtvrtek jezdívám uklízet na 2 hodiny domek mladého tatíka. Mj. u tohoto klienta jsem tento týden uklízela naposledy, protože je to škrťák. Chce uklízení věcí, které zaberou víc času, ale víc peněz mi za to nedá...a není schopen mi dát extra peníze na transport ticket jako ostatní. Ve volném čase se snažím najít další práci, což se mi snad v nejbližší době povede. Dnes jsem byla u svého nového klienta, který si našel můj inzerát na internetu. Po mém uklízení, které zabralo 3 hodiny, se nedal ten byt nazvat uklizeným...viděla bych tam úklid celého bytu tak na 5-6 hodin podle toho, jaký tam byl bordel.
Svůj volný čas vyplňuji především scukama se svými kamarády. Jelikož mí spolužáci nemají prázdniny jako já, a tak trčí ve škole, vídám se se svými australskými kamarády, kteří mají směny nebo si řídí práci, jak sami chtějí. Většinou si povídáme o Austrálii a ČR, rozebíráme slovíčka (obzvlášť Matta baví listovat v mém slovníku a zkoušet vyslovovat česká slova, zda poznám, co to je), čteme knížky pro děti (ať už já jim nebo oni mně), koukáme na cartoons s titulkama v angličtině (s Peteem), ukazují mi zajímavá místa v Brisbane nebo v okolí, sem tam ochutnám co se tu vaří nebo jinde (např. kolumbijská, thajská... kuchyně).
Angličtině jako takové se nemám čas moc věnovat. Myslím tím sednout si s učebkou gramatiky, vyhledávat si slovíčka apod. Ta gramatika by mi celkem bodla, protože kolikrát během konverzace bych se chtěla ujistit, jak se správně tvoří nějaký typ věty a nemám v tu chvíli u sebe nic, z čeho bych to vyčetla. Jinak na učení slovíček je určitě tisíckrát lepší konverzace. Se spolubydlícím si moc nepokecám, tak musím za anglicky mluvící společností ven z baráku.
Mimo to dělávám normální věci - nákup potřebného, vaření, praní oblečení, uklízení... Uklízení společných místností, které sdílím s Japončíkem, jsem zatím ze své strany stopla, protože čekám, až se mladý pán uráčí taky uklidit. V týdnu jsem udělala taktický krok, tak uvidím, zda bude mít zdárný dopad. Navrhla jsem Japončíkovi, že můžu klidně uklízet každý týden sama, když on není schopen...ale že ho to bude stát 10 AUD týdně. Že by měl platit za úklid se mu samozřejmě moc nezdálo, tak mi řekl, že bude uklízet ob týden sám. Popravdě jsem zvědavá... Mohl by se odstěhovat chlapec...moc mě nebaví s ním sdílet tak příjemné bydlení. Občas si dám plaváníčko v bazenu...ale to moc často ne, protože je s tím práce (odkrývání a zakrývání).
Moji přátelé
Za necelé dva měsíce, co tu jsem, jsem si našla poměrně hodně přátel. Nevím, kteří z nich mi vydrží i po té, co se rozprchneme zpět do svých rodných zemí. Osobně si přeji, abych mi mnozí zůstali, protože jsou to skvělí lidé.
Prvním člověkem, kterého jsem poznala, byla Zuzka z Moravských Budějovic. Je jí 20 let a byla má spolubydlící v mém pokoji v bývalém bydlení v Collingwood Parku. I přes náš věkový rozdíl si celkem dobře rozumíme. Byl to první člověk, se kterým jsem se tu bavila, se kterým jsem projela pár míst v době, než nám začala škola, se kterou jsme společně se v Brisbane začaly zorientovávat. Zuzka přiletěla do Austrálie jeden den přede mnou. Po mně přiletěly do domu v Collingwood Parku a staly se mými spolubydlícími dvě Slovenky - Majka a Betty. Věkové jsou podobně stejně staré jako já. Obě jsou to energické holčiny...dokážeme si ze sebe navzájem dělat srandu a skvěle se bavit. Po Majce a Bettce přiletěli kamarádi - Dan a Romča. Oba jsou jsou z Brna. Musím přiznat, že zábavu a srandu, co jsem zažila s Majkou, Betty, Danem a Zuzkou celkem dost postrádám ve svém novém bydlení...za to nepostrádám bavení se česky, protože raději používám angličtinu, i když mi to dělá problémy.
Ve škole jsem poznala pár opravdu skvělých přátel - ve své odpolední skupině - a to velmi temperamentní Izabelu a pěkného sympaťáka Dannyho z Brazílie. Jsou to lidé v mé věkové kategorii. Dále Felipeho z Kolumbie. Je pravda, že první, co si ke Kolumbii vybavím, je produkce a překupnictví drog. Já však měla možnost seznámit se s naprosto skvělými lidmi z této podivné země. Ze školy znám mnohem, mnohem více lidí, ale tyto považuji za opravdové přátelé. Je tu sice hodně Asiatů, se kterými se zdravím a bavím, ale nejsou to vyloženě lidé, se kterými bych se musela vídat.
Mimo školu mám tu pár místních přátel, se kterými jsem si psala online ještě před tím, než jsem přijela do Austrálie. Bylo jich v té době asi dvojnásobně víc, ale po osobním setkání se to trošku protřídilo. Zůstali mi australští přátelé Scott, Peter, Matt a Julien.
Chtěla bych zmínit specielně Matta. Je to chlapík, kterému je něco přes 30 let, ze kterého srší energie a dobrá nálada. Na něm jde vyloženě vidět, že si život užívá plnými doušky. Je velmi chytrý, protože se věnuje výzkumu, je doktorem se zaměřením na psychickou stránku člověka a dělá nějaké projekty pro univerzitu. Nikdy před tím jsem nepotkala podobného člověka. Je s ním vážně sranda...zajímá se o některá česká slovíčka a ochotně mi pomáhá s angličtinou. Skvělý člověk.
Znám jich přes internet trošku víc, ale už mě nebaví se touto cestou seznamovat. Preferuji seznamování face to face, které je tu mnohem snažší než v ČR, protože jsou lidé přátelštější. Nemají pocit, že když se s Vámi chce někdo bavit, že otravuje nebo se vtírá. Je to tu naprosto přirozené a příjemné. Tímto způsobem se dal se mnou do řeči jeden policeman (Paul) a cestující ve vlaku Laurence. Přitom jsem nedala nejmenší podnět k tomu, že bych se chtěla bavit...protože se chtěli bavit oni. Mimo to jsem tu poznala Kanaďanku Adrienne, která mi nabídla svou pomoc při mém stěhovaní do nového domu. Bydlí kousek od mého nového bydlení. Měla to štěstí, že jí tu její zaměstnavatel chce, tak za ni požádal o prodloužení víz.
V práci jsem poznala holčinu, o které jsem se domnívala, že je z Austrálie a ona je to mezitím Brazilka Emanuela. Po roce v Austrálii mluví opravdu hodně dobře anglicky a má hodně dobrý přízvuk. Má tu zaplacené studium v hospitality na dva roky a odjela do Austrálie taky sama jako já. Je cca stejně stará jako já.
Není problém se tu zkrátka dát do řeči s kýmkoliv a kdykoliv. I když něco hledáte nebo potřebujete pomoc, je velmi vysoká pravděpodobnost, že Vám někdo pomůže nebo poradí bez toho, abyste se dožadovali někde pomoci. Musím říct (ťuk ťuk), že jsem tu zatím poznala jen samé dobré lidi a doufám, že tomu ani jinak nebude. Snažím se být opatrná, protože nepochybuji o tom, že i tady se najdou zlí lidé.
Prvním člověkem, kterého jsem poznala, byla Zuzka z Moravských Budějovic. Je jí 20 let a byla má spolubydlící v mém pokoji v bývalém bydlení v Collingwood Parku. I přes náš věkový rozdíl si celkem dobře rozumíme. Byl to první člověk, se kterým jsem se tu bavila, se kterým jsem projela pár míst v době, než nám začala škola, se kterou jsme společně se v Brisbane začaly zorientovávat. Zuzka přiletěla do Austrálie jeden den přede mnou. Po mně přiletěly do domu v Collingwood Parku a staly se mými spolubydlícími dvě Slovenky - Majka a Betty. Věkové jsou podobně stejně staré jako já. Obě jsou to energické holčiny...dokážeme si ze sebe navzájem dělat srandu a skvěle se bavit. Po Majce a Bettce přiletěli kamarádi - Dan a Romča. Oba jsou jsou z Brna. Musím přiznat, že zábavu a srandu, co jsem zažila s Majkou, Betty, Danem a Zuzkou celkem dost postrádám ve svém novém bydlení...za to nepostrádám bavení se česky, protože raději používám angličtinu, i když mi to dělá problémy.
Ve škole jsem poznala pár opravdu skvělých přátel - ve své odpolední skupině - a to velmi temperamentní Izabelu a pěkného sympaťáka Dannyho z Brazílie. Jsou to lidé v mé věkové kategorii. Dále Felipeho z Kolumbie. Je pravda, že první, co si ke Kolumbii vybavím, je produkce a překupnictví drog. Já však měla možnost seznámit se s naprosto skvělými lidmi z této podivné země. Ze školy znám mnohem, mnohem více lidí, ale tyto považuji za opravdové přátelé. Je tu sice hodně Asiatů, se kterými se zdravím a bavím, ale nejsou to vyloženě lidé, se kterými bych se musela vídat.
Mimo školu mám tu pár místních přátel, se kterými jsem si psala online ještě před tím, než jsem přijela do Austrálie. Bylo jich v té době asi dvojnásobně víc, ale po osobním setkání se to trošku protřídilo. Zůstali mi australští přátelé Scott, Peter, Matt a Julien.
Chtěla bych zmínit specielně Matta. Je to chlapík, kterému je něco přes 30 let, ze kterého srší energie a dobrá nálada. Na něm jde vyloženě vidět, že si život užívá plnými doušky. Je velmi chytrý, protože se věnuje výzkumu, je doktorem se zaměřením na psychickou stránku člověka a dělá nějaké projekty pro univerzitu. Nikdy před tím jsem nepotkala podobného člověka. Je s ním vážně sranda...zajímá se o některá česká slovíčka a ochotně mi pomáhá s angličtinou. Skvělý člověk.
Znám jich přes internet trošku víc, ale už mě nebaví se touto cestou seznamovat. Preferuji seznamování face to face, které je tu mnohem snažší než v ČR, protože jsou lidé přátelštější. Nemají pocit, že když se s Vámi chce někdo bavit, že otravuje nebo se vtírá. Je to tu naprosto přirozené a příjemné. Tímto způsobem se dal se mnou do řeči jeden policeman (Paul) a cestující ve vlaku Laurence. Přitom jsem nedala nejmenší podnět k tomu, že bych se chtěla bavit...protože se chtěli bavit oni. Mimo to jsem tu poznala Kanaďanku Adrienne, která mi nabídla svou pomoc při mém stěhovaní do nového domu. Bydlí kousek od mého nového bydlení. Měla to štěstí, že jí tu její zaměstnavatel chce, tak za ni požádal o prodloužení víz.
V práci jsem poznala holčinu, o které jsem se domnívala, že je z Austrálie a ona je to mezitím Brazilka Emanuela. Po roce v Austrálii mluví opravdu hodně dobře anglicky a má hodně dobrý přízvuk. Má tu zaplacené studium v hospitality na dva roky a odjela do Austrálie taky sama jako já. Je cca stejně stará jako já.
Není problém se tu zkrátka dát do řeči s kýmkoliv a kdykoliv. I když něco hledáte nebo potřebujete pomoc, je velmi vysoká pravděpodobnost, že Vám někdo pomůže nebo poradí bez toho, abyste se dožadovali někde pomoci. Musím říct (ťuk ťuk), že jsem tu zatím poznala jen samé dobré lidi a doufám, že tomu ani jinak nebude. Snažím se být opatrná, protože nepochybuji o tom, že i tady se najdou zlí lidé.
Práce
Najít si tu práci není vůbec snadné. Většinou se to tu dělává tak, že chodíváte po restauracích, fast foodech, supermarketech, hospodách, barech, kdekoliv Vás napadne...a rozdáváte své resumé. Na většině míst se setkáte s přístupem "ozveme se Vám, jakmile budeme někoho potřebovat" a Vaše resumé vyhodí v nejbližší době do koše. Jakmile Vám potenciální zaměstnavatel neřekne, že zrovna někoho budou v nejbližší době potřebovat, tak to není potenciální zaměstnavatel. Jakmile dáte resumé a svitne Vám naděje, že by to tam mohlo klapnout, tak to tak většinou je...až na to, že takových míst tu je opravdu málo. Je to hodně o štěstí a Vaší vytrvalosti.
Já tímto způsobem rozdala asi 30 resumé. Z toho nadějných bylo spočitatelných na prstech jedné ruky. Hned v první restauraci, kde jsem dala resumé, my řekli, že budou někoho potřebovat. Netrvalo dlouho a volali mi, ať přijdu na trial (zkoušku). Je to jedna z prací, kterou momentálně mám už čtvrtým týdnem. Není to nic moc, ale lepší něco nežli nic. Pomáhám v kuchyni hotelové restaurace. Platí celkem slušně, takže si vydělám na nájem, jídlo a ještě něco bokem (ne moc, ale něco přecejen).
Ozval se mi i manažer ze supermarketu IGA, který mám přes ulici. Tam jsem si zkazila interview, čehož jsem si vědoma :-(. Dále se mi ozvali ze společnosti, která Vám dohodí pár domácností, které uklízíte každý týden. Pro výkon této práce potřebovali reference mých bývalých zaměstnavatelů. Dala jsem jim na ně email kontakt a mé bývalé zaměstnavatele požádala o rychlou reakci, že na tom závisí doba mého nástupu do nové práce...že to potřebuji co nejdříve. Bohužel tato práce ztroskotala na tom, že mí bývalí zaměstnavatelé nebyli schopni jim odepsat. Otázky v angličtině, na které chtěli odpovědi, nebyly složité. Prostě smůla :-( Nestačili jim reference v mém resumé...
Jinak jsem si našla přes internet ještě dvě příležitostné prácičky. Je to uklízení domácností. Jedna domácnost je kousíček od mého domu. Je to rodinka o dvou malých dětech (holčičce a klukovi, těhotné mamince a taťkovi). Jsou to hrozně milí a sympatičtí lidé. Paní domu mi plně důvěřuje, o čemž jsem se mohla přesvědčit včera, kdy mě nechala samotnou v domě. Mají na dvou místech poměrně hodně dolarových mincí přímo na očích, peníze za úklid mi včera dala předem, nabídla mi možnost vykoupat se v jejich bazénu a ještě mi půjčila nějaké dětské cartoons. Navíc se v té rodině moc dobře cítím...uklízím pro ně moc ráda, protože z celého domu srší naprostá pohoda a že je ta rodina opravdu šťastná. V této rodině uklízím většinou 3 hodiny každý týden.
Druhá domácnost, co uklízím, je kus od mého domu...je to přes řeku asi 6 zastávek od centra. Za cestu tam i zpět utratím 7 AUD, což mi samozřejmě sníží mou odměnu za práci. Ale já to beru tak, že aspoň něco si vydělám. Uklízím tu 2 hodiny po 14 dnech. Přesně nemám tušení, co je toto za rodinu, ale asi není úplná. Byla jsem tam zatím dvakrát. Je to dům mladého tatínka a malé holčičky. Na lednici jsou i fotky nějaké ženské, ale nemám tušení, jak to s tou rodinou je. Asi je ten chlapík s holčičkou sám...nevím. Každopádně prý ten dům stavěl celý sám...takže šikovný chlapík s poměrně dobrým vkusem.
Odepisovala jsem i na práci ohledně promotion akcí, oni mě pozvali na interview, kde ale zmínili, že požadují plynulou angličtinu...tak to neklaplo. Pak jsem se domlouvala asi měsíc dopředu s jednou ženštinou na focení plavek a prádla, ale ta se mi nakonec taky neozvala, takže nic...je to boj :-(
Jsou tu různé práce a i ty na nejnižší úrovni jsou velmi dobře placené. Minimální mzda se pohybuje kolem 15ti AUD za hodinu. Číšník tu může mít až 25 AUD; kuchaři 35-40 AUD; úklízečky 20-25 AUD; malíři pokojů 30 AUD. Manažeři a ekonomové vydělávají kolem 40-50 AUD...Je tu velká poptávka po zdravotních sestrách a doktorech, po vedoucích pracovnících v hospitality... Člověk si tu zkrátka dobře vydělá jak na živobytí, tak i na něco na spoření. Platy jsou tu asi dvakrát vyšší než u nás, zatímco náklady na život vyšší jen o něco maličko.
Já tímto způsobem rozdala asi 30 resumé. Z toho nadějných bylo spočitatelných na prstech jedné ruky. Hned v první restauraci, kde jsem dala resumé, my řekli, že budou někoho potřebovat. Netrvalo dlouho a volali mi, ať přijdu na trial (zkoušku). Je to jedna z prací, kterou momentálně mám už čtvrtým týdnem. Není to nic moc, ale lepší něco nežli nic. Pomáhám v kuchyni hotelové restaurace. Platí celkem slušně, takže si vydělám na nájem, jídlo a ještě něco bokem (ne moc, ale něco přecejen).
Ozval se mi i manažer ze supermarketu IGA, který mám přes ulici. Tam jsem si zkazila interview, čehož jsem si vědoma :-(. Dále se mi ozvali ze společnosti, která Vám dohodí pár domácností, které uklízíte každý týden. Pro výkon této práce potřebovali reference mých bývalých zaměstnavatelů. Dala jsem jim na ně email kontakt a mé bývalé zaměstnavatele požádala o rychlou reakci, že na tom závisí doba mého nástupu do nové práce...že to potřebuji co nejdříve. Bohužel tato práce ztroskotala na tom, že mí bývalí zaměstnavatelé nebyli schopni jim odepsat. Otázky v angličtině, na které chtěli odpovědi, nebyly složité. Prostě smůla :-( Nestačili jim reference v mém resumé...
Jinak jsem si našla přes internet ještě dvě příležitostné prácičky. Je to uklízení domácností. Jedna domácnost je kousíček od mého domu. Je to rodinka o dvou malých dětech (holčičce a klukovi, těhotné mamince a taťkovi). Jsou to hrozně milí a sympatičtí lidé. Paní domu mi plně důvěřuje, o čemž jsem se mohla přesvědčit včera, kdy mě nechala samotnou v domě. Mají na dvou místech poměrně hodně dolarových mincí přímo na očích, peníze za úklid mi včera dala předem, nabídla mi možnost vykoupat se v jejich bazénu a ještě mi půjčila nějaké dětské cartoons. Navíc se v té rodině moc dobře cítím...uklízím pro ně moc ráda, protože z celého domu srší naprostá pohoda a že je ta rodina opravdu šťastná. V této rodině uklízím většinou 3 hodiny každý týden.
Druhá domácnost, co uklízím, je kus od mého domu...je to přes řeku asi 6 zastávek od centra. Za cestu tam i zpět utratím 7 AUD, což mi samozřejmě sníží mou odměnu za práci. Ale já to beru tak, že aspoň něco si vydělám. Uklízím tu 2 hodiny po 14 dnech. Přesně nemám tušení, co je toto za rodinu, ale asi není úplná. Byla jsem tam zatím dvakrát. Je to dům mladého tatínka a malé holčičky. Na lednici jsou i fotky nějaké ženské, ale nemám tušení, jak to s tou rodinou je. Asi je ten chlapík s holčičkou sám...nevím. Každopádně prý ten dům stavěl celý sám...takže šikovný chlapík s poměrně dobrým vkusem.
Odepisovala jsem i na práci ohledně promotion akcí, oni mě pozvali na interview, kde ale zmínili, že požadují plynulou angličtinu...tak to neklaplo. Pak jsem se domlouvala asi měsíc dopředu s jednou ženštinou na focení plavek a prádla, ale ta se mi nakonec taky neozvala, takže nic...je to boj :-(
Jsou tu různé práce a i ty na nejnižší úrovni jsou velmi dobře placené. Minimální mzda se pohybuje kolem 15ti AUD za hodinu. Číšník tu může mít až 25 AUD; kuchaři 35-40 AUD; úklízečky 20-25 AUD; malíři pokojů 30 AUD. Manažeři a ekonomové vydělávají kolem 40-50 AUD...Je tu velká poptávka po zdravotních sestrách a doktorech, po vedoucích pracovnících v hospitality... Člověk si tu zkrátka dobře vydělá jak na živobytí, tak i na něco na spoření. Platy jsou tu asi dvakrát vyšší než u nás, zatímco náklady na život vyšší jen o něco maličko.
Nákup potravin
První, čeho si asi každý všimne, je pečivo. V množství druhů výběru pečiva supermarkety v Brisbane těžce pokulhávají. Supermarkety sice mají své vlastní pekárny, ale neprodávají kusové pečivo jako jsou rohlíky, loupáky, celozrnné bulky, pletýnky apod. Neseženete tu nic z jmenovaných. Pouze po několika balené bulky na hamburgery, francouzskou bagetu či něco na ten způsob. Dá se tu koupit jak chleba obyčejný, tak toastový. Obyčejný chleba však není typicky evropský. Je vždy krájený na slabé plátky a je spíše dokulata s tmavou kůrkou. Místní lidé většinou volí toastový chleba, který si mohou vybrat od desítky různých výrobců. Jsou tu jak obyčejné toastové chleby za 1 $ a výše, tak i celozrnnné nebo sladké (s rozinkama a skořicí...yummy :-)). Málokde seženete plně cereální chleby jako jsou žitné, slunečnicové apod. Za to si můžete vybrat z obrovského množství sladkého pečiva, které je také baleno po několika kusech. Jsou tu jak muffiny, tak kusy buchet, menší i větší dorty, donuts (typické koláčky v seriálu Simpsons)... Výběr sladkého je opravdu hodně široký. Ceny pečiva v supermarketech jsou podobné jako v ČR. Jen opravdu zdravé pečivo (jako je plně cereální) je asi 2krát dražší než u nás.
Pečivo kusové koupíte v malých pekárnách téměř kdekoliv po městě. Vyrábějí se různé druhy...mnohé jako u nás, a to sladké, slané, cereální... Cenově však jeden kus vychází spíše ke 2 $ za klasicky malé pečivo.
V případě mléčných výrobků tu seženete mléko o objemu 1, 2 a 3 litry. Já osobně tu postrádám kysané výrobky jako jsou kefiry, kysané jogurty, nápoje apod. To tu opravdu nemají! Jogurty klasické tu jsou. Z pro většinu Čechů známých značek jedině Yoplait. Balení jogurtů je však jiné. Sice si tu koupíte malé jogurty samostatné či balené po několika, ale jsou tu i 1kg velké jogurty. Výběr másla je taky značný, jen značná většina jsou margarýny a rostlinná másla s vetším obsahem soli. Dá se tu sehnat klasická sladká smetana a mám dojem, že i kysaná, ale tím si nejsem jistá, protože smetanu nekupuji. Popravdě mám přehled o výrobcích, které tu jím. Cenově mléka a másla vychází jak u nás, jogurty malé jsou značně předražené. Většinou ty nejlevnější výrobky vychází cenově jako u nás, ovšem tu můžete 1 litr mléka koupit i v připočtu za 30 Kč.
Překvapivě - nemile - je tu (jak jsem se od australského kamaráda dozvěděla, tak finálně v celé Austrálii) hodně drahé ovoce a zelenina. Austrálie má sice vlastní produkci a plně si vystačí produkovat jak, pro vlastní obyvatele, tak i pro export. Avšak Austrálie preferuje vývoz nad vlastní spotřebou, takže pro vlastní obyvatele jsou tyto suroviny tak drahé, aby byla po nich malá poptávka a vláda mohla více exportovat.
Tak například jablka v akci stojí 2,4 $ za kilo; brambory nemyté 1,9 $; myté 2,8 $; mrkev cca 1,2 $; hrušky 2,9 $; banány v akci 1,9 $, rajčata kolem 6 $, ananas v akci kolem 3 $; brokolici jsem viděla i přes 6 $ za kilo... Já si tu jedno za čas koupím jablko, banán, hrušku, brambory nebo občas i fazulky. Fazulky jsou tenké dlouhé zelené...výborně chutnají pečené, protože získají slaďoučkou chuť. Dají se koupit jak za 3 $, tak i něco přes 1,5 $, když člověk natrefí na akci. O ostatní zelenině a ovoci moc nevím, protože i to nejzákladnější je tu silně předražené.
V týdnu mě vzal kamarád do obchodu s ovocem a zeleninou, kde mají denně hodně dobré akce i kvalitu zboží. Mohli jste si tam koupit jak zboží jakosti 1, tak i 2 (ale ta se nijak od té první nelišila...nebo jsem to zvlášť nezaregistrovala). Koupila jsem si tam v balení 3 grapefruity za 2 $, 4-5 jablek také za 2 $ a tři kukuřice dohromady za cca 1,5 $. Dal se tam pořídit i malý košíček mandarinek, jablek, nektarinek pod 3 $. Kdyby ten obchod byl poblíž mého domu, tak jím snad asi jen ovoce a zeleninu.
Těstoviny, omáčky k těstovinám, omáčky k rýži tu asi vychází podobně jako u nás.
Pokud chce člověk šetřit na jídle, tak brzy zjistí, že nejí zdravě. Zdravé potraviny jsou totiž poměrně dražší než v ČR (zelenina, ovoce, bio potraviny, pravé cereální výrobky...). Samozřejmě vetší řetězce supermarketů jako je Coles a Woolworths mají vlastní výrobu, jejíž výrobky vyjdou nejlevněji. Kvalitou je to něco podobného jako když si koupíte výrobek od Tesca, Intersparu apod.
Musím přiznat, že o ostatních výrobcích toho moc nevím, protože tu jím hlavně musli, cereální pšeničné sušenky (něco jako lisované cornflakes do tvaru sušenek...jsou pšeničné a vůbec ne sladké), občas nějaké základní ovoce, ze zeleniny mrkev a česnek, koření, těstoviny, rýži, brambory, máslo, čaje.
Jooo, a ještě jsem tu nenarazila na sypané čaje, což je tedy skutečná katastrofa!!!
Pečivo kusové koupíte v malých pekárnách téměř kdekoliv po městě. Vyrábějí se různé druhy...mnohé jako u nás, a to sladké, slané, cereální... Cenově však jeden kus vychází spíše ke 2 $ za klasicky malé pečivo.
V případě mléčných výrobků tu seženete mléko o objemu 1, 2 a 3 litry. Já osobně tu postrádám kysané výrobky jako jsou kefiry, kysané jogurty, nápoje apod. To tu opravdu nemají! Jogurty klasické tu jsou. Z pro většinu Čechů známých značek jedině Yoplait. Balení jogurtů je však jiné. Sice si tu koupíte malé jogurty samostatné či balené po několika, ale jsou tu i 1kg velké jogurty. Výběr másla je taky značný, jen značná většina jsou margarýny a rostlinná másla s vetším obsahem soli. Dá se tu sehnat klasická sladká smetana a mám dojem, že i kysaná, ale tím si nejsem jistá, protože smetanu nekupuji. Popravdě mám přehled o výrobcích, které tu jím. Cenově mléka a másla vychází jak u nás, jogurty malé jsou značně předražené. Většinou ty nejlevnější výrobky vychází cenově jako u nás, ovšem tu můžete 1 litr mléka koupit i v připočtu za 30 Kč.
Překvapivě - nemile - je tu (jak jsem se od australského kamaráda dozvěděla, tak finálně v celé Austrálii) hodně drahé ovoce a zelenina. Austrálie má sice vlastní produkci a plně si vystačí produkovat jak, pro vlastní obyvatele, tak i pro export. Avšak Austrálie preferuje vývoz nad vlastní spotřebou, takže pro vlastní obyvatele jsou tyto suroviny tak drahé, aby byla po nich malá poptávka a vláda mohla více exportovat.
Tak například jablka v akci stojí 2,4 $ za kilo; brambory nemyté 1,9 $; myté 2,8 $; mrkev cca 1,2 $; hrušky 2,9 $; banány v akci 1,9 $, rajčata kolem 6 $, ananas v akci kolem 3 $; brokolici jsem viděla i přes 6 $ za kilo... Já si tu jedno za čas koupím jablko, banán, hrušku, brambory nebo občas i fazulky. Fazulky jsou tenké dlouhé zelené...výborně chutnají pečené, protože získají slaďoučkou chuť. Dají se koupit jak za 3 $, tak i něco přes 1,5 $, když člověk natrefí na akci. O ostatní zelenině a ovoci moc nevím, protože i to nejzákladnější je tu silně předražené.
V týdnu mě vzal kamarád do obchodu s ovocem a zeleninou, kde mají denně hodně dobré akce i kvalitu zboží. Mohli jste si tam koupit jak zboží jakosti 1, tak i 2 (ale ta se nijak od té první nelišila...nebo jsem to zvlášť nezaregistrovala). Koupila jsem si tam v balení 3 grapefruity za 2 $, 4-5 jablek také za 2 $ a tři kukuřice dohromady za cca 1,5 $. Dal se tam pořídit i malý košíček mandarinek, jablek, nektarinek pod 3 $. Kdyby ten obchod byl poblíž mého domu, tak jím snad asi jen ovoce a zeleninu.
Těstoviny, omáčky k těstovinám, omáčky k rýži tu asi vychází podobně jako u nás.
Pokud chce člověk šetřit na jídle, tak brzy zjistí, že nejí zdravě. Zdravé potraviny jsou totiž poměrně dražší než v ČR (zelenina, ovoce, bio potraviny, pravé cereální výrobky...). Samozřejmě vetší řetězce supermarketů jako je Coles a Woolworths mají vlastní výrobu, jejíž výrobky vyjdou nejlevněji. Kvalitou je to něco podobného jako když si koupíte výrobek od Tesca, Intersparu apod.
Musím přiznat, že o ostatních výrobcích toho moc nevím, protože tu jím hlavně musli, cereální pšeničné sušenky (něco jako lisované cornflakes do tvaru sušenek...jsou pšeničné a vůbec ne sladké), občas nějaké základní ovoce, ze zeleniny mrkev a česnek, koření, těstoviny, rýži, brambory, máslo, čaje.
Jooo, a ještě jsem tu nenarazila na sypané čaje, což je tedy skutečná katastrofa!!!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)