Na výletě v Sydney alá Pretty woman :-)

Jak sám nadpis naznačuje, byla jsem s Mattym na exkurzi v Sydney, a to na tři dny (24.-27.1.). Vyrazili jsme v sobotu brzy ráno na letiště, odkud nám letělo letadlo v 7:05am. Let byl příjemný, ač to nebyl luxus jako s Korean Air. Seděla jsem u okýnka, takže jsem mohla sledovat křídlo letadla a měnící se krajinu pod nohama. Mno, ono je lepší křídlo letadla nesledovat, protože to vypadá celkem křehce - poskládané s tenkých plechů a kde nic tu nic. Dostali jsme snídani, která mi opravdu sedla - muslicko, mléko, malá sladká bagetka a drink. V Sydney jsme byli za hodinu, ale kvůli posunu času o hodinu dopředu, jsme hlásili čas přistání 9:35am. Zatímco v Brisbane bylo v tu dobu zamračeno a teplota kolem 28 stupňů, v Sydney bylo 34 a v taxi jsme slyšeli předpověď počasí na 40 stupňů. A to se taky kolem poledne skutečně stalo. 40 stupňů jsem zažila na vlastní kůži a do toho ještě vlhkost vzduchu...úmorné vedro, které unavuje už když člověk jen dýchá.












My jsme ale vyrazili po ubytování se na pokoji *****hotelu Shangri-la na procházku do jedné z nejstarších čtvrtí Sydney - Rocks, kolem slavného Habour Bridge a Opera House. Prošli jsme letmo i tržnici, kde se dalo koupit pomalu cokoliv od různých cetek a kýčovitostí po skutečně pěkné věci. Kousek od Opera House jsme zahlédli Alborgiance hrající na typicky jejich hudební nástroj. Do toho hrála jakási taneční hudba, ne-li rovnou trance music...opravdu hodně vydařené. Prošli jsme kolem botanické zahrady, kterou jsme nenavštívili s tím, že si ji projdeme další den. Po příchodu na hotel jsme se šli osvěžit do hotelového bazénu a pak zašli na večeři do italské restaurace. V sobotu bylo všude narváno, že i před hospodami byly šílené fronty. Po večeři (já ravioli se špenátem a Matty lasagne) jsme se vrátili na hotel a shlédli nový film "My best friend's girl".








V neděli jsme vyrazili na trh v Rocks, kde jsem pořídila pár drobnůstek pro mé nejbližší lidičky v ČR. Obídek jsme si dali v nedaleké palačinkové restauraci (mňam, mňam). Chtěli jsme toho pochodit více, ale já jsem byla diskvalifikována. Nehorázně moc mě bolely záda. Na chvilku jsme sedli v parku na lavičku a sledovali, co se dělo kolem nás. Bohužel mi to nepomohlo...tak jsme se vrátili na náš překrásný hotel. Abych se rozhýbala, tak jsme zašli do hotelové posilovny (velmi, ale opravdu velmi dobře vybavena novými přístroji) a pak si zaplavat. Stavili jsme se na lehkou večeři opět v palačinkárně a po návratu na pokoj úúúžasnou horkou koupel, po které mi Matty záda řádně promasíroval. Neděle se měla ve znamení naprosto relaxačního dne. A proč ne? Jistě se do Sydney ještě někdy podíváme, tak jsme to nechtěli hrotit, když mi zdraví trochu vypovědělo službu.










26.1. všichni Australané slaví Den objevení Austrálie, ke kterému došlo v roce 1776. Od rána byla obloha poměrně hodně zamračená a teplota se držela na nějakých 25 stupňů. Vyrazili jsme po poledni do města s tím, že se podíváme na proplouvání lodí pod Habour Bridge. Děje se to každý rok jako symbol připlutí kapitána Cooka k břehu Austrálie. Tolik lodí, co jsme viděli, jsem ještě nikdy neviděla. Plavili se po řece jak dopravní lodě (ferry), výletní lodě, jednotlivci vlastnící loď, tak i loď historická... Bylo to opravdu famózní...břehy řeky byly obsypané lidmi a po městě bylo několik stanovišť, kde vystupovali různí zpěváci. Na večer se měl konat na některých místech ohňostroj a na Harbour Bridge byla světelná tabule, která se měla k večeru rozzážit se zprávou Australanům. Bohužel kolem 4té hodiny začalo hustě pršet. Mimo to má záda po chvíli začala zase bolet, tak jsme tu procházku začínajícím deštěm ukončili. Zašli jsme si zaplavat, dali si na hotelu horkou koupel a koukali na oslavy v televizi. Já si pak dělala nějaké úkoly do školy...zatímco venku nepřestával hustý déšť.



Sydney je jistě nádherné město, ač jsem z něj viděla snad jen jedno procento. Je to nehorázně obrovské město s nějakou historií, protože je jedno z nejstarších měst v Austrálii. Život v Sydney je oproti Brisbane stresový a spíše o prestiži, protože náklady na život jsou mnohem vyšší. Starý malý byt či malý domeček ve městě člověk pořídí od 1 mil. AUD výše. Domky jsou to opravdu staré, nehezké...ale mají vysokou cenu díky své poloze a že jsou v Sydney. Nové krásné byty se prodávají za 1,7 mil. AUD. Jídlo, oblečení, služby jsou tu opravdu hodně drahé... Ale ovoce je v Sydney chutnější než na mnoha místech v Brisbane (např. banány v Brisbane jsou suché bez chuti, zatímco v Sydney jsou takové, co chutnají jako u nás v ČR...sladké a šťavnaté). Ale kvůli lepšímu ovoci bych tam nebydlela... Sydney je město hlavně pro snoby a lidi, co je nebolí utrácet více, než musí.


Jelikož Matt před výletem do Sydney koupil kameru, tak jsme zajímavosti z našeho pobytu zdokumentovávali na ni a na foťák samozřejmě... :-)

Camping na Double Island Point

Ze dne 1.1. na 2.1. jsme se s Mattym a jeho rodinou vyrazili směrem na sever za jeho sestrou Karen s rodinou. Jeli jsme s Brisbane do Noosa Heads, kde jsme si chvilku počkali na ferry, které nás s autkem převezlo na druhý břeh řeky za 6 dolarů. Na druhém břehu na nás čekala Karen, která nás vzala od Teewah po pláži truckem od Mitsubishi po pláži až k místu, kde její rodinka campovala. Jízda po pláži nebyla žádný luxus...ač je Karen dobrá řidička auta s pohonem na všechny kola a v jízdě po písku, houpalo to s námi na všechny strany. Písek na pláži byl hodně zvoraný od jiných aut a nezpevněný vodou (jako např. po dešti). Ač jsme byli připásáni, museli jsme se držet madly nad okny, protože jsme lítali ze strany na stranu. Matt na zadních sedadlech s rodiči šťouchali jako kuličky a já se držela dál od okna a stropu auta, abych z jízdy neotupěla z ran do hlavy. Trošku to odnesla má kolena, kterými jsem se taky zapírala o palubní desku. Každopádně to byl bezva zážitek. Jen nevím, zda by tu jízdu má sestřička přežila bez újmy. Už i já jsem měla co dělat, abych se udržela v pohodě...takže jsem se kolem sebe moc nerozhlížela, nemluvila a koncentrovala se na rozhovor ostatních a cestu před námi. Jakmile jsme dojeli na místo určené - plácek na pláži s dvěma karavany, dvěma stany a jedním rozsáhlím přístřeškem nad posezením - bylo už dobře. Místo ke campování mělo ještě jeden stan se sprchou a toaletou...perfektně vybavené. Konečně pevná půda pod nohama. Kolem plácku lítaly čtyři Karenina dítka, pod přístřeškem si vegetil její manžel a přátelé (manželský pár), se kterými společně campovali. Tož jsme si vybalili věci z auta, převlékli se do plavek a šli do oceánu zvlažit těla. Voda byla HODNĚ slaná. Teplota vzduchu byla kolem 37 stupňů...hrozné teplo, které se poměrně dosti lišilo od stejné teploty vzduchu v Brisbane. Slunce bylo hodně ostré, vzduch se téměř nehnul a teplo bylo tak nesnesitelné, že nás unavovalo. V oceánu jsme zvlažili těla jen po kolena a nechali se ošplouchávat vlnami, protože pláž není sítěmi chráněna před žraloky. Ti se podél pláže proháněli celkem často, ač já jsem nezahlédla ani jednu ploutev. Karen ale ano...několikrát. Tož jsme si netroufli jít dále do oceánu. Z břehu jsme však zahlédli delfíny. A kde jsou delfíni, tam nejsou v daném okamžiku žraloci... :-) Po malém snacku (já - jablko, banán a zmrzlinu; ostatní - párek a toast) jsme si dali chvilku odpočinku pod přístřeškem a pak vyrazili ve dvou autech přes bush na nejklidnější místečko, které jsem zatím viděla. Nejklidnější a naprosto úžasné místečko, o kterém mnozí lidé jen sní navštívit. Byla to laguna...na mapě se nachází pod Rainbow Beach. Je to místečko, kde je mělká voda, nádherně prohřátá. Toto místečko pláž oblopuje z větší části. Dno oceánu je jen písčité, tvořené různými odstíny písku. Bylo zde jen pár drobných rybiček, protože je místo chráněno sítěmi, které drží velké ryby - obzlášť žraloky daleko od laguny). Amazing!!! Ve vodě jsme si lebedili skoro 2 hodiny. Já jsem jednu chvíli z vody pár metrů od pláže sledovala místo obsypané hejnem ptáků než mě napadlo je vyplašit...kdy celé hejno vyletělo do vzduchu. Pak jsem si půjčila lehátko známých Karen a zavěsila se do řetězu plavidel, které řidil Matt. Řetěz se skládal z nafukovacího člunu, kde trůnila Mattova mamča. Za člun byly zavěšena prkna dětí, která se jich držela na druhém konci jako klíšťata. Přivěsila jsem se tedy ze strany ke člunu. Celý tento řetězec o šesti lidech táhl Matt na projížďku po launě. Kdybych vlastnila profesionální foťák a měla čas si to místo tam projít, získala bych z toho místa opravdu nádherné snímky. Bohužel jsme neměli foťák v laguně s sebou, takže žádnou fotku nemám...ale určitě bude, protože se tam s Mattem určitě minimálně ještě jednou někdy pojedeme zrelaxovat. Po plavání nám Karen dopřála projížďku po místní buši, ktera mi pripomínala par zaberu z filmu Krokodýl Dundee, i když ten film byl natáčen na severu Austrálie. V buši to opravdu žilo...cvrlikako, co bylo živé. Neviděla jsem tam živého nic, ale věřím tomu, že vylézt z auta a udělat pár kroků z cesty, nestačila bych se divit, co se v buši všechno skrývá. Musím přiznat, že z lesů v Austrálii mám hodně velký respekt. Tož jsme to všechno pozorovali hlavně z povzdálí...z auta. Z laguny jsme projeli pár chvostů, klasickou buš až jsme narazili dokonce na deštové les (či prales...ani už nevím, jak to v češtině přesně je nazýváno) a navštívili malé letovisko kousek od pláže. Cesta byla písčitá stejně jako pláž. Většinu cesty jsme se drkotali za dvěma trucky, kteří měli asi bobky z jízdy po písku či co. Asi po hodině jsme dojeli na místo, kde jsme campovali. Dali jsme si malý snack a čekali na večeři, která byla mňamkoidní...vařené brambory, mrkev, žampiony s cibulí a jehněčí maso. Poprvé jsem ochutnala červené sladké brambory :-) Pak jsem dostala od Matta opečené marshmallow. Před ulehnutím ke spánku jsem si vyfotila malého krabíka (byl velký něco málo přes půl dlaně). Karen mi jej chtěla dát na dlaň, ale já si netroufla...byl sice malý, ale hrozně živý...Trošku jsme pokecali s ostatními a šli spát. Přes noc pršelo, což šlo ráno trochu znát. Od rána bylo zamračeno. Teplota vzduchu se pohybovala kolem 26-27 stupňů, což byla celkem příjemná změna, ale...bylo hrozné dusno, ve kterém se člověk okamžitě spotil. Navíc většinou nepříjemně poprchávalo. Plánované koupání v laguně jsme kvůli počasí museli zrušit. Navíc ač jsme spali poměrně hodně hodin, tak jsme byli nevyspaní...já se během noci budila, protože nafukovací matrace je nafukovací matrace. Přes den jsme tedy nic moc nedělali. Sledovali hladinu oceánu, zda zahlédneme nějakou tu ploutev, koukali na auta jedoucí po pláži, zkušené a nezkušené motorkáře...Ještěže jsem měla s sebou učebku angličtiny... Kolem 2. hodiny odpolední jsme se s Mattem sbalili a Karen s manželem nás vzali zpět do Teewah, kde měli u jednoho střediska pro turisty klec s australskou korelou. Tělo tohoto hlučného stvoření byla asi 3krát větší než klasické korely, kterou můžete koupit ve zverimexu v Brně. Přendali jsme věci do našeho autka a jeli směr Brisbane. Cestou domů jsme s Mattem zjistili, že jsme za 3 týdny společných prázdnin najeli Mattovým vozítkem 3 000 kilometrů :-) Campování bylo moc fajn. Dokážu si to představit jako náplň dnů z pátku do neděle, ale NE na déle. Když to okolí neznáte, bojíte se do buše jen tak projít. Dá se tam kvalitně odpočívat - číst si, plést, háčkovat či vyšívat, hrát různé hry na pláži, plavat (na jiné pláži, než jsme campovali), procházet se po pláži a fotit zajímavá místa...ale to je tak v celku všechno. Relax na víkend bezvadný, ale na déle je to o ničem. V buši se člověk může snadno ztratit. Kousek od pláže sice stojí v buši pár domků, ve kterých lidi klasicky bydlí, ale i tak se tam dá snadno zabloudit (což se nám s autem na chvilku stalo). Když však má člověk někoho s sebou, kdo to místo zná - jako Karen a její přátelé - člověk si dovolenou tam může parádně užít.

New Years Eve

Na českého Silvestra jsem ráno po rozcvičce v bazéně dvě hodiny pracovala (zvelebovala jsem dům jedné své klientky). Po té, co si mě Matt vyzvedl, stavili jsme se domů pro pár věcí a vyrazili na Gold Coast na novoroční beach party. Ten den bylo nesnesitelné horko. V Brisbane stoupaly teploty z ranních 32 stupňů až na odpolední 40tku. V tu dobu jsme se právě s Mattem ubírali autem směrem Gold Coast. Jelikož Gold Coast je na jihu a na pobřeží, bývá tam chladnější počasí než v Brisbane. Když jsme tam po hodině dojeli, bylo tam 34,5 stupňů.
Hodili jsme na sebe plavky a šli se osvěžit do bazénu, který patří k apartmánu Mattova kamaráda. Zprvu jsme šli do oceánu, ale rychle jsme to vzdali, protože voda byla hodně slaná a poměrně chladná. Naopak v bazénu byla jako kafíčko...jako voda ve spa poolu. Hráli jsme s Mattovým kámošem Mikem a jeho dětmi (Sam a India) v poolu házenou s tenisovým míčkem. Pak si Mike a Matt hráli chvíli s dětmi Wii :-) Poprvé jsem to viděla na Mobitexu v roce 2008, ale ještě nikdy v reálném životě.

Kolem 3tí hodiny byl čas na nákup něčeho na zub na oslavu Nového roku. Vyjeli jsme Mikovým BMW M6 v černém kabátě s krémovým interiérem v kůži do pár obchodů. V bottle shopu Mike nechal přes 200 dolarů, což se na něm později podepsalo. Navštívili jsme ještě fruit shop a pak tradá domů, kde mezitím děti měli nakázáno uklidit. Mno...po příjezdu jsem jejich práci pro jistotu dokončila. Chlapíci se postarali o přípravu beach party na pláži.
Kolem 6té hodiny se začali objevovat Mikovi příbuzní. Dali jsme si s nimi dvakrát mangové daiquiri. Protože Mike zásadně nevaří a na to, abychom šli někam na jídlo, nebyl čas, vyřešili jsme svůj hlad nezdravou večeří. Mikova sestra všem přinesla velký balík chipsů (hranolek) a scollops (smažené na plátky krájené brambory), o které jsme se podělili. Po večeři jsme si s Mattem na skoro dvě hodiny schrupli na balkoně. Probudili jsme se hodinu a půl před půlnocí. Sešli jsme na pláž, kde bylo snad 30 lidí, které jsem nikdy neviděla.

Půl noc byla provázena ohňostrojem ve městě, který jsme sledovali z pláže, hrála nám hudba z magneťáku. Přiťukli jsme si ne zrovna vynikajícím šampusem, poseděli chvilku na pláži, vyslechla jsem si od Matta pár moc pěkných slov...- to byla půlnoc. Začátek roku 2OO9. Kolem 1.-2. hodiny ranní se za námi stavila kamarádka Danijela ze Srbska, se kterou jsme prohodili řeč a vyrazili zpět do Brisbane.

Po příjezdu domů ve 3 hodiny ráno jsem si zavolala s mými rodiči a Jitusínkem...tož hovor na dvě hodiny by asi nikdo z nás nechtěl platit. Ještěže ten skype existuje. Měli jsme v plánu vyjet v 6:30 campovat s Mattovou rodinou. Tož pro mě nemělo cenu na hodinu a půl usnout, tak jsem napsala Wittískovi email, nachystala si věci na campování a bylo. Matt se vzbudil a vyrazili jsme... (viz další příspěvek).