Za necelé dva měsíce, co tu jsem, jsem si našla poměrně hodně přátel. Nevím, kteří z nich mi vydrží i po té, co se rozprchneme zpět do svých rodných zemí. Osobně si přeji, abych mi mnozí zůstali, protože jsou to skvělí lidé.
Prvním člověkem, kterého jsem poznala, byla Zuzka z Moravských Budějovic. Je jí 20 let a byla má spolubydlící v mém pokoji v bývalém bydlení v Collingwood Parku. I přes náš věkový rozdíl si celkem dobře rozumíme. Byl to první člověk, se kterým jsem se tu bavila, se kterým jsem projela pár míst v době, než nám začala škola, se kterou jsme společně se v Brisbane začaly zorientovávat. Zuzka přiletěla do Austrálie jeden den přede mnou. Po mně přiletěly do domu v Collingwood Parku a staly se mými spolubydlícími dvě Slovenky - Majka a Betty. Věkové jsou podobně stejně staré jako já. Obě jsou to energické holčiny...dokážeme si ze sebe navzájem dělat srandu a skvěle se bavit. Po Majce a Bettce přiletěli kamarádi - Dan a Romča. Oba jsou jsou z Brna. Musím přiznat, že zábavu a srandu, co jsem zažila s Majkou, Betty, Danem a Zuzkou celkem dost postrádám ve svém novém bydlení...za to nepostrádám bavení se česky, protože raději používám angličtinu, i když mi to dělá problémy.
Ve škole jsem poznala pár opravdu skvělých přátel - ve své odpolední skupině - a to velmi temperamentní Izabelu a pěkného sympaťáka Dannyho z Brazílie. Jsou to lidé v mé věkové kategorii. Dále Felipeho z Kolumbie. Je pravda, že první, co si ke Kolumbii vybavím, je produkce a překupnictví drog. Já však měla možnost seznámit se s naprosto skvělými lidmi z této podivné země. Ze školy znám mnohem, mnohem více lidí, ale tyto považuji za opravdové přátelé. Je tu sice hodně Asiatů, se kterými se zdravím a bavím, ale nejsou to vyloženě lidé, se kterými bych se musela vídat.
Mimo školu mám tu pár místních přátel, se kterými jsem si psala online ještě před tím, než jsem přijela do Austrálie. Bylo jich v té době asi dvojnásobně víc, ale po osobním setkání se to trošku protřídilo. Zůstali mi australští přátelé Scott, Peter, Matt a Julien.
Chtěla bych zmínit specielně Matta. Je to chlapík, kterému je něco přes 30 let, ze kterého srší energie a dobrá nálada. Na něm jde vyloženě vidět, že si život užívá plnými doušky. Je velmi chytrý, protože se věnuje výzkumu, je doktorem se zaměřením na psychickou stránku člověka a dělá nějaké projekty pro univerzitu. Nikdy před tím jsem nepotkala podobného člověka. Je s ním vážně sranda...zajímá se o některá česká slovíčka a ochotně mi pomáhá s angličtinou. Skvělý člověk.
Znám jich přes internet trošku víc, ale už mě nebaví se touto cestou seznamovat. Preferuji seznamování face to face, které je tu mnohem snažší než v ČR, protože jsou lidé přátelštější. Nemají pocit, že když se s Vámi chce někdo bavit, že otravuje nebo se vtírá. Je to tu naprosto přirozené a příjemné. Tímto způsobem se dal se mnou do řeči jeden policeman (Paul) a cestující ve vlaku Laurence. Přitom jsem nedala nejmenší podnět k tomu, že bych se chtěla bavit...protože se chtěli bavit oni. Mimo to jsem tu poznala Kanaďanku Adrienne, která mi nabídla svou pomoc při mém stěhovaní do nového domu. Bydlí kousek od mého nového bydlení. Měla to štěstí, že jí tu její zaměstnavatel chce, tak za ni požádal o prodloužení víz.
V práci jsem poznala holčinu, o které jsem se domnívala, že je z Austrálie a ona je to mezitím Brazilka Emanuela. Po roce v Austrálii mluví opravdu hodně dobře anglicky a má hodně dobrý přízvuk. Má tu zaplacené studium v hospitality na dva roky a odjela do Austrálie taky sama jako já. Je cca stejně stará jako já.
Není problém se tu zkrátka dát do řeči s kýmkoliv a kdykoliv. I když něco hledáte nebo potřebujete pomoc, je velmi vysoká pravděpodobnost, že Vám někdo pomůže nebo poradí bez toho, abyste se dožadovali někde pomoci. Musím říct (ťuk ťuk), že jsem tu zatím poznala jen samé dobré lidi a doufám, že tomu ani jinak nebude. Snažím se být opatrná, protože nepochybuji o tom, že i tady se najdou zlí lidé.
Žádné komentáře:
Okomentovat