Tak jsme řekli ještě našemu spolubydlícímu, zda nechce vyrazit na výlet s námi. Neprotestoval, tak jsme ho v 9 hodin ráno šoupli k Jitusíkovi na zadní sedadlo půjčeného prostorného Mitsubishi a jeli severně asi 80 km. Cesta byla dlouhá, ale my se zabavili...Zatímco si Evan s Mattem povídali anglicky, křížila se jim konverzace mou a Jituščinou češtinou. Jitusík se těšil, až budeme v zoo, protože Evan se s ní pokoušel bavit, ale ona o to zrovna moc nestála :-)
Na místo určené jsme dojeli kolem 10:30. Hned po té, co jsme zanechali autko s pár dalšími na obrovském parkovišti určené jen pro hosty zoo, šli jsem si koupit lístky. Už tam jsme zaregistrovali, že se nás čeká hodně náročný den. Dostali jsme plánek zoo, který nebyl zrovna malý. Zprvu jsme si šli shl
édnout krokodýlí show, protože začínala zrovna v době, co jsme přijeli. Konala se v tzv. Crocoseum. Posedali jsme si na tribunu a hleděli dolů před sebe, kde bylo udělané jezírko pro zvířata s trávou pro pořadatele. Celé to "jeviště" bylo dvojtě oplocené. Tribuny byly po třech stranách. Na čtvrté straně byla budova s občerstvením stejné výšky jak tribuny. Na té byla také zavěšena velká obrazovka, aby všichni návštěvníci mohli vidět všechno, co se zrovna předvádělo.Jen co jsme usedli, přišli se na nás podívat asi tři sloni. Zatímco pořadatelé povídali zajímavosti o nich, sloníci si pochutnávali na jablíčkách, které jim podávali jejich pečovatelé. Jen co skončili s podplácením, sloni nám ukázali zadky a odešli. Po nich se po tribunách střídavě rozlétli různí papoušci. Objevil se tam jak papoušek kakadu (pozn.: který nám tu mimojiné poletuje a kráká občas po ránu před balkonem :-)) a x malých pestrých ptáčátek. Nejvíc nás zaujali papoušci Ara, kteří byli opravdu nádherní. Všichni ptáci byli moc dobře vycvičeni, takže přiletěli a odletěli společně stejným směrem. Objevily se tam i volavky či co to bylo za opeřence... Po ptáccích procházeli pečo
vatelé po tribunách s hadama v rukách. Po dobu ukazování hadů lidem, bylo opět řečeno něco více o nich. Pak přišlo na řadu předvedení krokodýla. Na obrazovce byla ukázana cesta krokodýla z jeho klece do jezírka před námi. Během této chvíle se z reproduktorů linula dramatická hudba, která je známá z hororových filmů, když se blíží vrah nebo nějaká příšera. Jezírko bylo naprosto čisté, aby pořadatelé mohli dobře vidět krokodýla. Bylo třikrát ukázáno, jak krokodýl lape svou kořist na břehu, zatímco on je ve vodě. Jakmile se krokodýl jednou dostal z vody, pořadatel před ním mával 
kořistí, aby se krokodýl hnul kupředu. Ačkoliv byla řeč o tom, že krokodýl je na souši hrozně pomalý, pořadatel si dal velký pozor, aby se k němu krokodýl nepřiblížil víc, než bylo bezpečné. Jen v tomto případě totiž pořadatel nebyl chráněn klecí. Mimo to nám ještě ukázal, jakmile krokodýl zalezl do vody, jak krokodýl dobře slyší, že se někdo prochází po břehu. Jako poslední část show pořadatel vystoupal na stupínek nad vodu, kde vylákal krokodýla vyskočit trochu nad vodu.Po show jsme vyrazili do terénu...shlédli jsme želvu procházející se kolem plotu svého výběhu, nakrmili jsme kůzlátka a malá černá prasátka. Obzvlášt prasátka asi nebyla dlouho krmena, protože nám do dlaní šťouchali rypáčkama a měli se po sušené trávě jako diví.
Jakmile jsme je nakrmili, nakoupili jsme žrádlo pro klokany, vytáhli z kapsy mapku a vydali jsme se do terénu. Pro klokany byl vymezený celkem velký kus plochy pro výběh. Výběh byl oplocen vysokým a pevným plotem. Skrz výběh vedly dvě cesty, kudy se dalo jí
ta narazit tak na východ. U klokanů byl malý výběh pro ježuru. Klokany jsme se pokoušeli krmit, avšak že jsm
e nebyli sami, tak to šlo trošku stuha...mnozí byli už nakrmeni. Dávali jsme jim drcené kukuřice s nějakými granulemi. Jitusík se seznámil s jedním klokanem, kterému nechutnala kukuřice a velmi dobře vybíral granulky. Střídavě jsme různé klokánky krmily a hladily. Někteří měli drsnější srst než králík a někteří naopak jemnější. Mně 
osobně se nejvíc líbily jejich oči. Mají nádherné velké oči jako žirafa nebo velbloud. Pak jsme vešli do jiného výběhu, kde byli pro změnu červení klokani. Ti se už povalovali na zemi s tlamičkama u zbytků krmení, co jim lidi vysypali poslední trošky z pytlíků. Navíc začalo být pořádné vedro, takže si polehali do stínu. Po klokanech jsme zavítali mezi koaly. Ve výběhu, který jsme si prošli, byly stromy s cedulkama označující, že na daném stromě dřímá koala. Cestička vedla i k přístřešku, pod kterým byly tři pahýlky stromů a na každém chrněl koalí medvídek. K jednomu byly stupínky, že si jej lidi mohli pohladit na zadečku. Toho měla pod dozorem pečovatelka, aby návštěvníci hladili koalu správně a neobtěžovali jí. Jitusík a já jsme se jednotlivě s medvídkem vyfotily, když jsme jej hladily. Jeho kožíšek byl opravdu jemňounký. Pro mě překvapivě jemný, protože mi moje kamarádky říkaly, že není jemný...tak asi záleží na stáří koaly nebo nevím.
Na některých místech v areálu zoo byly spršky - jemné rozprašovače, které sloužili na osvěžení lidí. Úžasný vynález, protože od rána bylo horko a po poledni se teploty šplhaly drze ještě výš. Po koalách jsme se zašli podívat na slony. Chytili jsme zrovna správný okamžik, kdy pečovatelé jednoho slona umývaly a jiný pečovatel o slonovi povídal. Našeho foťáku se zmocnil Jitusínek, který to jak se patří zdokumentoval. Vedle slonního výběhu byl tzv. "tigří chrám". Moc pěkně udělaný tygří výběh byl oddělený od prostor pro návštěvníky sklem. Zpočátku se tygři sami od sebe handrkovali o velký pařez, který nejspíš pečovatelé potřely šťávou s masa. Mrkli jsme do plánku a zjistili, že se chystá show s tygrama. Pro show byl vymezen prostor, kde byla menší tribuna z kamení, na které si lidé poseděli a všichni moc dobře viděli na t
o, co se dělo za sklem. Za sklem byl výběh s jezírkem. Show začala představením jednotlivých tygrů. Obzvlášť dva popsali za velmi hravého, což nám záhy ukázali. Pečovatelka si přitáhla pár ručně udělaných hraček (pytlík zavěšený na tyčce, dvě svázané přepravky uvnitř nich byl balon). Musím podotknout, že tygři odmala vyrůstali v zoo a navíc nebyli úplně dospělí. Typla bych je na mláďata v pubertálním věku nebo maličko starší. My mohli vidět nejen hrátky tygrů a pečovatelky ve vodě nad vodou, ale i pod vodou díky skleněné přepážce, která byla až ke dnu jezírka. 
Jiný pečovatel povídal o tygrech. Nic moc si nepamatuju, i když jsem pánovi celkem dobře rozuměla...jen mi utkvělo v hlavě, že ve vodě jsou tygři hodně pomalí. Já osobně si myslela, že se vyhýbají vodě jako čert kříži...ale obzvlášť jeden tygr se do vody vyloženě těšil. Matt o celou show přišel kvůli jednomu klientovi, který mu volal snad hodinu. Já osobně si tuto show užila ze všech nejvíc...moc se mi líbila.Po návštěvě tygrů nám značně vyhládlo, tak jsme si zašli mrknout na nabídku místních fast foodů, protože jsme neměli vlastní smažené řízky :-D. Já si dala s Jitusínkem zdravý oběd v podobě čínských omáček s rýží a pánové si dali hamburgery. V jídelně bylo moc příjemně, protože na sloupech byly větráky s rozprašovači vody. Celkově to tam i moc pěkně vypadalo...všechno dřevěné. Vybrali jsme si stůl, z něhož jsme měli krásný výhled dolů na jezírka s krokodýli.
S plnými pupíky dobrého jídla jsme se vydali na procházku kolem jezer s krokodýli. Některá jezera, která jsme do té doby viděli, byla krásně čistá s čirou vodou. Snadno jsme tak mohl
i vidět, kde se zrovna krokodýl nachází. Avšak teď jsme vyrazili mezi jezera, která byla špinavá, jak je lidé znají z dokumentárních pořadů. Vypadalo to až strašidelně...jezera špinavá jako kaluže s popadaným pylem na hladinách. Nad jezery se skláněly větve starých stromů a všude poletoval všelijaký hmyz (což jsme zjistili hlavně po té, co nás pokousal). U každého jezera jsme se zastavili a hádali, kde se krokodýli nachází. Byly schovaní, jen občas šli vidět bublinky nebo jejich oči nad hladinou. Krokodýlích výběhů v celém areálu je kolem 9ti. Jsou poměrně velká, tak jsme se patřičně prošli, dokud jsme nenarazili na jiné zvířátko...tasmánský čert.Pobíhalo to ve výběhu jako splašené, až se mu kouličky otřásaly (pozn.: byl srandovní, protože mu kouličky vysely poměrně daleko od těla a připomínaly svým tvarem hlavičku česneku). Byl poměrně malý, ale já bych z něj měla opravdu strach. Vypadal hladově a tesáčky měl náramně
ostré už od pohledu. Vedle jeho výběhu měli domov psi dingo. Vypadali opravdu nevinně, a tak nám Matt pověděl jeden případ s matkou a dítětem. Je tu celkem známé, že když se v divočině zatoulá dítě, tak jej má na svědomí dingo. Ale musím říct, že pejsci jsou to pěkní...něco mezi liškou a psem typu Akita Inu (mj. můj nejoblíbenější rasa). Zatímco psům jsme věnovali s Jitusíkem značnou pozornost, casavari jsme jen očima přelítly, zatímco Matt s Evanem se u nich zastavili a vyfotili je. Velcí ptáci typu pstros s modročervenou hlavou a tmavým tělem nás celkem odrazoval svým zvědavým pohledem. Za to jsme se hnaly k přístřešku, kde chrupkalo na asi dvaceti pahýlkách stromů koaly. Kolem pahýlků měly dostatek větví eukalyptu, že si mohli dokonce vybírat, do kterého lístku se zakousnou. Byli tam jak malé, tak i dospělé koaly...nádherné, roztomilé. Nepříje
mné jen bylo, že nás tam žrali komáři, protože nedaleko od nich byla krokodýlí jezera. Pozorovali jsme medvídky poměrně dlouhou dobu, takže jsme zaregistrovali, kdy se který probouzel, který ožužlával lístek, který se drbal a který se odhodlal udělat pár kroků.Od koal přímo k liščímu výběhu, kde lišky měly dobrou noc. Nebyla venku ani jedna. Tak jsme zavítali k velbloudovi, který stál uprostřed svého písčitého pozemku a zíral na nás, dokud se neobjevila pečovatelka a začala se o něco s ním snažit. My ale na nic nečekaly a vydali se za wombatem...za zvířátkem, na které jsem se moc těšila. Wombat je australský podivín, který mi připomínal ochlupené prasátko. Čumák a uši má však podobné medvídkovi. Zaregistrovali jsme jednoho wombata kousíček od skleněné přepážky, tak jsme se k němu vydali. V tu chvíli se rozhodl hrabat díru. Wombat v divočině žije v norách. V zoo nemohou blouhat díry, protože je pod pískem hodně tvrdý podklad, aby se jim wombati nepodhrabali a nezdrhli. Tak si "prasátka" mohou vyhrabávat alespoň důlky, ve kterých si schladí tělo. Avšak tento wombat byl nějaký až moc svědomitý pracant. Začal s hloubáním díry, kde objevil hodně vlhké a chladné hlíny. Předpokládali jsme, že si do ní lehne jak to udělali jeho kolegové. Zatímco se velmi živě dal
do hloubání, tak postupem času začínal usínat...během jeho práce se mu zavírali očka. A když je za pár sekund zase otevřel, začal s kopáním. A tak se to opakovalo a opakovalo. On mezitím začal odhrabovat písek trošku hlouběji v zemi, takže na něj písek shora padal...až měl čumáček a hlavu celou od písku. Ani se neoklepal...a kopal, usínal, kopal, usínal. Asi když otevřel očka, tak měl pocit, že díra není dostatečně hluboká a tak kopal dál. Čekali jsme, že se do té díry svalí a usne, ale to jsme dříve vzdali pozorování jeho bláznivého chování ne tak učinil, protože nám to čekání začalo být dlouhé. Za nějakou chvíli jsme dokonce zbystřili pečovatelku s (pozn.: nejspíš s jiným značně čilým) wombatem
na vodítku. Procházela se po areálu s nadějí, že zaujme nějakého návštěvníka a nechá se s wombatem vyfotit.Po wombatovi jsme koukli ještě na australské hady, ještěrky, dragůnky a australskou kukabaru (neboli velkého šedobílého ledňáčka) a ptáka, který vypadal jako sova, ale dle cedule to sova nebyla. Byl nalezen někde poraněný, tak jej ani v kleci neměli, protože neuměl létat. Zahlédli jsme také dvě vydry, které se nám přišli společně ke sklu ukázat. Jenže to byl nejspíš samic se samicí, protože nám za chvilku zmizeli z dohledu někam do soukromí. A jako poslední aktivitu, kterou jsem ještě vyvinuli byla návštěva místního obchůdku se suvenýry. Jitusínek napsal pohledy a šoupl je omylem do špatné poštovní schránky, takže kdovíkdy ta psaníčka do ČR dojdou. Já si tam koupila pohled wombata a ještě jeden s mixem různých zvířat. Vycházeli jsme ze zoo někdy těsně před zavírací dobou - někdy kolem 4-5té hodiny.
Celý výlet jsme shodnotili za opravdu vydařený, počasí až moc pěkné...jen Jitusíkovi a mně se nelíbila idea vydělávání na zvířatech. Jenomže o tom jsou všechny zoo. Australia Zoo je opravdu nádherné místo, kde člověk toho hodně uvidí (hlavně krokodýly). Musím ale uznat, že se tam znovu nevydám dříve než po pěkné řádce let. Vytkli bychom té zoo jen to, že jsme tam nemohli vidět žirafku a typická australská stvoření jako ptakopysk, posuma nebo terarium s australskými pavoukami...na to si budeme muset zajít do jiné zoo. A druhá věc, která mi byla opravdu nepříjemná bylo, že z každého koutu zoo čpěl chtíč po extra výdělku. Kromě nemalého vstupného si všimnete i cen za fotku s koalou, posumem, wombatem, dingem, tigrem, ježurou, želvou, které jdou do desítek až stovek dolarů. Mimo to jsou všechny sebemenší propagační předměty s fotkami příbuzných krokodýlího lovce Irwinga...pohlednice, trička, plakáty, cedule v zoo...naprosto všechno. Propagace je dobrá věc pro business, ale čeho je moc, toho je příliš :-(
Žádné komentáře:
Okomentovat