Na pondělí 2.3.2009 jsme se s Mattem a Jitusíkem rozhodli uspořádat palačinkový večer s družbou Matta Liamem a Jituščiným partnerem na svatbě Damonem. Pro tento účel jsme si vypůjčili pánev od Lyn, protože ačkoliv máme dvě pánve, tak obě naprd :-D Obě totiž mají uprostřed boule...a s takovým vybavením se opravdu palačinky dělat nedají. Měli přijít na 7:30. Oba přinesli Jitusínkovi pár dobrůtek typické pro australskou kuchyni - vegemite, sušenky Tim Tam a peprnou omáčku na maso, se kterou začal Damon nový business.
Jitusík už měl tu čest ochutnat vegemite a souhlasil se mnou, že je to hnus. Damon nám však ukázal způsob servírování vegemite na chlebu tak, že nám to neuvěřitelně zachutnalo. "Tim Tam suck" je zvyk, který se dělává u čaje nebo kávy. (pozn.: sušenka Tim Tam má čokoládovou polevu a trochu i náplň. Uvaříte-li si horký nápoj, ukousnete dva protilehlé rohy sušenky Tim Tam a přes jeden ukousnutý roh nasáknete skrz sušenku horký nápoj, ve kterém je ponořený druhý chybějící roh. Tím pádem se vnitřek sušenky rozhřeje a pak ta sušenka chutná o 100% lépe. Je to trošku špinavé potěšení, protože vám dík čokoládě na povrchu zůstanou po sušence čokoládové prsty. To je však lehko vyřešitelný detail :-D)
Těsně před tím, než chlapci dorazili, začaly jsme s Jitusíkem dělat palačinky. Matt nám pomohl s prostíráním stolu. Jen co však přišli, usedli ke stolu, začali se velmi dobře bavit, zatímco my potily krev u plotny. Neznaly jsme mamčin způsob kuchtění palačinek, tak jsme trochu experimentovaly. Ale vypadalo to hodně dobře.
Podávaly jsme pánské společnosti samotné palačinky s miskama různého ovoce (jablka, banány, jahody, broskve...), skořici, cukr, sirup na palačinky, jahodový toping, zmrzlinu, šlehačku, citróny...zkrátka vše, na co si mlsný jazyk vzpomene. Každý si na vlastním talíři dal palačinku na různý způsob. Všichni tři se u palačinek rozplývali a chválili nám naše kuchařské umění několikrát za večer.
Jakmile jsme udělaly poslední palačinu, usedly jsme i my ke stolu a teprve začala zábava. Ačkoliv chlapci hodně mluvili slangově, pochytila jsem moc dobře, o čem zrovna byla řeč. Bavili jsme se hodně dobře, takže jsme se ani nenadáli a už bylo k 11té hodině. Matt s Liamem nám pomohli uklidit nádobí a kuchyň, zatímco já s Damonem hráli hru na hádání hmotnosti jednotlivého ovoce a pak je kontrolovali na kuchyňské váze.
Večer se nám moc povedl...byl to také velmi dobrý způsob, jakým se Liam s Damonem rozloučili s odjíždějícím Jitusínkem.
Den Jitusínkového odjezdu - 4.3.2009. Všichni tři jsme vstávali velmi brzy. Jitusík vstával téměř o dvě hodiny dříve než já s Mattem. Měli jsme v plánu vyjet z domu před 6tou hodinou, protože Jitusíkovo letadlo vzlétalo v 8 hodin.
Hodinu jsme čekali ve frontě na odbavení a pak jsme měli už jen nějakých 15-20 minut, než nás Jitusík opustil. Sedli jsme si tedy na moc pěkné sedačky, kde se vedle nás po zemi plazilo malé asijské caparťátko. My se však museli už smát, protože to bylo druhé dítě, co jsme na letišti viděli lézt po zemi. Evidentně cestující věří, že podlahu v letištní čekárně čistí mistrem Proprem nebo dezinfekcí...
Naposledy jsem si s Jitusínkem padla do náruče kolem 7mé hodiny ranní. Prošla branou a jela eskalátorem do spodního patra na pasovou kontrolu.
Cestou zpět k našemu autu mě Matt uklidňoval, že Jitusíka brzy znovu uvidíme...i on přiznal, že mu bude jeho "nová sestra" chybět. Bylo moc pěkné tu mít mou sestřičku a ukázat jí alespoň nejfrekventovanější část města, ve kterém momentálně žiju, a seznámit ji s novou částí své rodiny. Věřím tomu, že se Jitusíkovi v Austrálii s námi líbilo, i když jsme během pracovního týdne na ni neměli tolik času, kolik jsme chtěli mít. Bohužel to z mé strany školou, kterou jsem musel navštěvovat vzhledem k blížející se zkoušce.
Osobně se seznámila také s mou novou rodinou a člověkem, který se mi stal jeden z mně nejbližších. Všichni - Mattem počínaje a jeho rodiči konče - po Jitusínkovi mé rodině vzkázali, že o mně nikdo nemusí mít strach. Lyn a Mike jí také dali pár dárečků pro mé rodiče, kterými jim chtěli ukázat, že je berou jako část své rodiny.
Ač už s Jitusínkem nesdílím pokojík a nevídáme se tak často jako dřív, ona moc dobře ví, co všechno pro mě znamená...a vždycky bude.
Žádné komentáře:
Okomentovat