Lyn si vyčlenila na organizování svatby moc pěkný deník, do kterého si od začátku sepisovala, co bychom s Mattem chtěli a jak si svou svatbu představujeme. Přestože jsem nepochybovala o Lynině smyslu pro organizování, předčila mé očekávání. Pomohla mi se všim, s čím se dalo a to podle mých představ. Do ničeho mi nepovídala, ale řekla svůj názor, když jsem jej chtěla znát...a to já chtěla, protože tu nebyl kromě Matta nikdo jiný, kdo by můj názor potvrdil či vyvrátil. Dostala jsem po zasnoubení návrhy na pomoc od kamarádek, které jsem poznala přes Matta, ale nevyužila jsem toho. Bylo by to trošku náročnější sejít se s více lidmi. Takto jsme se s Mattem domlouvali jen s Lyn a bylo to v pohodě. Lyn mi celou dobu říkala, jak to bude fajn...jak mi chce připravit svatbu, na kterou budu pořád vzpomínat. Povedlo se jí to na jedničku s hvězdičkou.
Zprvu se mě jakoby přípravy na svatbu netýkaly...nepociťovala jsem sebemenší rozdíl. Jen, že jsme začali víkendy trávit v obchodech a po různých "známých neznámých". První, co se řešilo, byly prostory v hotelu, ve kterých by se naše svatba měla konat. Vše, co se týkalo hotelu a organizace všeho k
olem obřadu a večeře, jsme diskutovali a plánovali s manažerem hot
elu, který měl tyto věci na starosti. Byl to mladý střízlík Andy z Číny, který měl svůj styl vystupování :-) Každopádně byl hrozně fajn a vyhověl nám ve všem, co jsme jak chtěli zařídit. Původně se plánoval obřad na zahradě za hotelem přímo na břehu Brisbane River. Moc pěkné místo.Plánem B - kdyby počasí nepřálo - byla nějaká místnost v hotelu. Co se týkalo hostiny, tak ta měla být původně v jednom kamrlíčku, ze kterého byl pohled na hotelový bazén...ale vesměs byl hodně tmavý. Po druhém sezením s Andym jsme nám byla přidělena místnost s výhledem přímo na řeku. Byli jsme šťastni jako želvy, protože ten pokoj vypadal vzdušně, měl hodně oken a byl celkově hodně prostorný s pláckem na tancování.
Druhou věcí byly moje šaty. Vyrazili jsme jednoho sobotního dne do salónu značky Ferrari (podotýkám, že se jednalo o svatební salón). Nikdy jsem takové množství svatebních a družičkových šatů neviděla. Začala jsem si je prohlížet s tím, abych měla představu, jaké bych chtěla. Nakonec jsem byla poslaná před zrcadlo a čekala jsem s Lyn na paní prodavačku, která nám asistentovala s výběrem. Jelikož má tělesné proporce jsou v Austrálii ještě méně časté než v ČR, potřebovaly jsme asistentku, která sama sáhla po šatech ve větších velikostech. Zkusila jsem asi čtyři svatební šaty, které mi evidentně nepadly. Pak přišla paní s šaty, které mi padly jak ulité...délka sukně v pohodě, i ten střich mi seděl. Byla jsem šťastná jako blecha, protože svatební šaty byly hodně těžké a já jsem navíc v té době měla poměrně velké bolesti zad. K šatům jsem si sama vybrala kouzelný závoj s korálkama po lemu. Lyn chtěla mít ten den vše kompletní, tak mi řekla, ať si vyberu nějaké šperky, pokud se
mi něco bude líbit. Tož, kdo by neposlechl? Jen co na mě navěsila paní asistentka ty cinkrlátka, podívala jsem se do zrcadla a chtělo se mi plakat. Přesně od toho okamžiku jsem se cítila jako nevěsta. Šaty jsme nechaly v obchodě na vyčištění s tím, že se pro ně na Valentýna stavíme s květinovou holčičkou (Mattovou neteří) na výběr šatů pro ni.Po šatech se začaly řešit mé boty. Přivezla jsem si z ČR boty uzavřené zlatavo-měďové barvy uzavřené. Jelikož jsem si k šatům představovala něco jiného, začaly jsme s Lyn řešit obchod, kde bychom nazouváky pro mě sehnali. V jednom obchodě pro větší velikosti nic pro mě...tak začala Lyn po známých vyzvídat, zda neví o nějakém obchodě. Další víkend jsme zavítali do poměrně značkového obchodu, kde nám manažer slíbil, že pro nás v Melbourne boty vyrobí na míru. Změřila jsem si nohu a bylo to...za dva týdny boty došly. Prodavačka nás ale ujistila, že jsou z naprosto neznámého důvodu o 2 cm kratší. Co?!?! Zjistili jsme to právě týden před sva
tbou. Opět se to řešilo s manažerem obchodu, jak je toto možné a zda udělají do svatby boty opravdu na míru. Pan manažer byl loajální, páč mu šlo o celkem velký kšeftík a zároveň nechtěl ztratit reputaci. Lyn byla naprosto v klidu, i když při vycházení z obchodu si neodpustila "oh, shit!". Začal se řešit plán B - přebarvit mé zlatavo-měďové boty na bílo. To však technicky nebylo možné kvůli typu barvy. Já se už viděla v obchodě hledající bílé žabky na svatbu - plán C. Nakonec to dopadlo dobře. Ve čtvrtek - den před svatbou - jsme s Mattem vyzvedly boty vyrobené v Melbourne, které už konečně padly.Jednou z prvořadých věcí byla také náívštěva kadeřnice a make-up lady. Pro ten večer to byla jedna a ta samá osoba. Udělala mi ledabyle návrhy asi na pět účesů, z kterých se mi líbil až pátý. Pak se vrhla na líčení. Byla to první osoba, která mě líčila. Rovnou jsem jí řekla, jaký styl líčení já nosívám. Navrhla mi jeden, který naprosto seděl mému vkusu. Jen lesk na rty nezvolila nejvhodněji...a tak jsem se ozvala :-) Až na to, že si za tu "zkoušku" trvající pár hodin naúčtovala nekřesťanský prachy, tak to bylo v pohodě. Lyn se pak k ní objednala na ostříhání. Co jsem ji po zákroku viděla, tak bych netušila, že si za to kadeřnice naúčtuje v přepočtu cca 2800 kč. Lyn tedy začala přemýšlet o jiné kadeřnici na svatbu. Bohužel zjistila, že všechny kadeřnické služby na svatbu jsou nehorázně drahé a že si změnou kadeřnice nepomůžeme...co už.
Navštily jsme s Lyn paní květinářku. Byla to velmi milá paní, kterou Lyn už od někud znala. Měla svou květinářskou službu přímo ve svém domě v přízemí. Usedly jsme s Lyn a Caithlin (Mattovou neteří) na židle a já začala podívat, co si představuji. Neměla jsem nějaký určitý plán, jen tak trošku o typu květin. Nakonec z toho vylezla kytice s frangipani a pár zelených háďátek s kvítkama zvaná dancing lady. Takže to byla kytice pro mě, pro mou družičku, pro Caithlin košíček s lupeny z růží a
kytičky na klopy ženicha a jeho družby.
Dále schůzka z květinářkou, co se postará o květinovou výzdobu obřadu a místnosti určené pro párty. Neměla jsm moc představu, ale věděla jsem, že chci slunečnice - mé nejoblíbenější květiny. To se také stalo...slunečnicové obrovské květiny stály na dvou sloupech v obřadní místnosti. Židle pro obecenstvo byly v bílém povlaku se slunečnicově žlutými mašlemi kolem operadel. Kromě těchto slunečnicových barev a červeného koberce bylo všechno v obřadní místnosti bílé.
Také v místnosti, kde jsme měli večeři a párty, byly na každém stolu kytice se slunečnicemi. Stoly a židle byly povlečené v bílé se zelenkavě žlutými stuhami kolem operadel. Opravdu kouzelné!!!
S manažerem hotelu jsme vyřešili na další schůzce detaily kolem uspořádání stolů v obědové místnosti, sedací pořádek, druh jídel, pana DJ, hudbu na obřad (měli jsme vlastní), konkrétní a naprosto detailní plán chodu svatby, nějaké extra věci jako byly české zvyky (rozbití talíře, jezení polévky z jednoho talíře)....prostě všechno možné i nemožné, co si člověk může vymyslet.
Jednou z posledních věcí byly šaty pro květinovou holčičku a pro mou družičku - Jitusíka. Pro Caithlin to nebyl až takový problém. Vybraly jsme v salónu Ferrari jedny moc pěkné, které ji padly. Pro Jitusíka bylo těžké něco vybírat, když ještě nebyla v Brisbane a měla dojet právě dva dny před svatbou. Lyn se nakonec po šatech pro ní podívala sama někdy během týdne či jak. Pak mi zvěstovala, jak dopadla...měla s tím velký problém, protože ze boha nemohla najít šaty s dlouhou sukní. Našla jedny, u kterých se modlila, aby se nám líbily. Mně se líbily, ač by někdo mohl namítat, že byly hodně jednoduché. Střihem byly jednoduché, ale na Jitusíkovi pak vypadaly kouzelně. Délka sukně se řešila, až Jíťa dojela a paní švadlena je byla ochotna spravit do jednoho dne...takže družička nebyla nahá. Naopak jí to moooc slušelo.
Jedna z drobností, kterou jsme zabily s Lyn jeden celý den byly dárečky pro svatební hosty. V Austrálii je zvykem na každém místě hosta nechat na stole dáreček. Pro tento účel jsme navštívily s Lyn obchod, který je na to specializovaný. Tam jsme vybraly pro ženy průhledné jehla
nové krabičky, které jsme jednoho dne naplnily koupenými cukrlátky (zlaté a stříbrné srdíčkové lentilky a mandle v cukru). Jeden den jsme plnily společně krabičky cukrlátky, dělaly na ně mašličky a zdobily krabičky pro jednotlivé cupcakes pro naše hosty. Cupcakes byly jednotlivé buchtičky, ze kterých se skládal svatební dort. Ten vyráběla celý sama Elise - kamarádka Matta. Pro muže jsme obědnaly s Lyn jako dárek portské víno s tištěnou etiket
ou s informací o naší svatbě.Co se týkalo Matta jako oblek a boty, tak to si řešil sám se svým družbou. Naběhli jednoho víkendového odpoledne do obchodního centra a bylo. Oblek si objednal a boty si koupil taky kdesi...Vzájemně jsme nevěděli, co si kdo vezme na sebe. Já nevěděla o jeho obleku a on nevěděl naprosto nic o mých šatech. Tajily jsme s Lyn, co se dalo. Taky Lyn a Mike si koupili nové oblečení přímo na naši svatbu. Lyn si na krk dala přívěšek z českého granátu, který má mamka Lyn darovala. Lyn byla šťastná jako blecha, protože nevěděla, co si koupit ke své robě za doblňky a ten přívěsek od mé mamky se jí nádherně barevně hodil.
Celé připravy se zvládly za 5-6 týdnů s tím, že se dělaly hlavně o víkendech. Lyn byla naprosto úžasná...po celou dobu byla v klidu s tím, že všechno dopadne skvěle. Nestresovala se a nebála se, že by se cokoliv pokazilo. Snažila se mi přichystat nádhernou svatbu, což se jí opravdu povedlo. Ona si narozdíl ode mě uvědomovala, jak se svatba stane důležitým momentem v mém životě. Proto vynaložila maximální úsilí. Po všech těch příprav těsně před svatbou jsme měli já a Matt s Lyn a Mikem večeři, po které nám řekli, co rodiče mívají na srdci. Mike měl velmi pěknou řeč o tom, jak to vypadá pod manželským nebem a dal nám pár otcovských rad. Lyn něco málo dodala...a pak byla řada na mně. Dala jsem Lyn dárek - byla to knížka, kterou si Lyn prohlížela u paní květinářky, co s námi řešila květinovou výzdobu obřadu apod. Knížka nebyla bohatá slovy, ale myšlenkami, které v ní byly psané. Kniha se jmenovala "She is...". Na každé straně byla psaná jedna věta, která měla velkou myšlenku. Většina vět, které v knize byly vystihovaly Lyn přesně tak, jak ji vidím svýma očima. Jednoho deštivého dne jsem se pro tu knihu stavila u paní květinářky. Na poslední stranu jsem dodala k "she is..." "Lyn Hand" s věnováním a poděkováním. Moc se jí ten dárek ode mě líbil. Od toho dne považuji Lyn za svou druhou mamku.
Žádné komentáře:
Okomentovat