Svatba

19.2.2009 - přípravy vrcholí Ráno vstávám s nutkavým pocitem upéct aspoň trošku svatebních koláčků pro hosty. Živě jsem si vybavila, jak jsem jako malá pomáhala s babičkou a mamkou balit svatební koláčky pro svatebčany v Kněžíně. Tak já tu na pomoc nikoho neměla...tedy měla bych, ale nebyl dostatek času. Jitusíka jsem nechtěla hnát, protože byl hodně unavený z cestování. Volala mi kamarádka Dani, že má volno, zda nechci pomoct. Ale to jsem odmítla z obav, že se mi nepovede těsto a co potom... Obavy jsem měla založené na zkušenosti z toho samého týdne. Asi v úterý jsem se pokoušela udělat těsto na svatební koláčky. Jelikož jsem striktně následovala recept, tak se nepovedly a místo nich byly sušenky, které mimojiné Mattovi moc chutnali (pozn.: ještě se nenašlo nic, co by mu ode mě nechutnalo). Přes moje očekávání se mi těsto povedlo. Jenomže nebyl čas na nějaké piplání se s koláčky. Takže jsem udělala jen půlku dávky, která vyšla na skoro dva plechy. Měla jsem v úmyslu udělat ořechové a tvarohové koláčky. Čím bych se ale chlubit neměla bylo vytvoření tvarohové náplně. Koupila jsem cottage cheese, což je tu jakože tvaroh. Opravdu se v tom tady nevyznám...Zkrátka na radu kamarádek ze školy jsem koupila v domění tvaroh. Postupovala jsem tak, jak zněl recept. Dala jsem tu naplň do koláčků a upekla to. Náplň zvrdla, že to nemělo s tvarohem nic společného. Přemýšlela jsem, v čem se stala chyba. Kolem 11té hodiny Matt přivezl Jitusínka mně na pomoc. Jitusík kouknul na krabičku a říká mi "vždyť je to sýr". Buchtičky však s touto náplní sýrově nechutnaly. Zkrátka nejlepší byly buchtičky ořechové :-) a tvarohového se neodvážím jen tak snadno něco péct. Po zdárném pečení jsem si sbalila věci do hotelu Stamfort Plaza, kde se měla konat svatba. Lyn s Mattem doporučovali, abychom s Jitusíkem v hotelu spali přes noc na den svatby, abychom nemuseli hned ráno stresovat. Tož jsem to tak udělali. Matt nás s Jitusíkem zavezl do hotelu, kde jsme dostali pokojík 1501 úplně na konci chodby v 15tém patře. Pokoj byl opravdu nádherný. Než jsem si udělaly pohodlí, udělaly jsme krátké video, jak pokojík vypadal. Udělaly jsme si s Jitusíkem kafíčka a odstěhovaly se do koupelny, kde se Jitusík proměnil v mou osobní kadeřnici, manikérku a pedikérku. V koupelně byla malá televizka, která nám dělala kulisu při našem povídání si. Naprosto netuším, jak dlouho jsme v té koupelně strávily, ale nedivila bych se kdyby to byly 4 hodiny. Byla to naprosto úžasná chvíle, kdy jsme byly s Jitíkem konečně samy a mohly si povídat přesně tak, jak jsme to dělávaly do září minulého roku. A pak se šlo spát. Dobře řečeno...šlo se spát, ale neusnulo se. Já totiž nebyla schopna usnout. Pořád jsem do Jitusíka něco klevetila. Až někdy po půlnoci jsme dala za pravdu Jitusíkovi, že je třeba jít spát, protože se ráno brzy vstávalo. 20.2.2009 - nádherný sen se stal skutečností Vstávalo se hbitě po 6té hodině. Hodily jsme s Jitíkem na sobě civilní oblečení a sešli dolů do restaurace. U vchodu se nás ujal číšník, který nás posadil skoro u okna. Pak jsme vyrazily na lov. Bylo tam spousta dobrot od čerstvého pečiva (sladkého, slaného), přes obilné vločky a musli, různé sladké topingy na musli, čerstvé ovoce, ořechy a teplá jídla (jako míchaná vajíčka, párky...). Takové snídaně bych nemohla pořád, protože to bych se z té restaurace nevykoulela nikdy. Na 8ou hodinu přišla naše kadeřnice s make-up lady. Než si rozprostřeli svoje fidlátka, už tu byla moje druhá mamka Lyn se svou vnučkou Caithlin. Kadeřnice i make-up lady nás všechny zkrášlily a kolem 1. hodiny odjely. Po nějaké době dorazila fotografka, která se pustila do focení nás tří v hotelovém pokoji. Potom jsme vyšli na hlavní schodiště z přízemí do prvního patra hotelu, kde jsem se fotila s Jitusínkem a Caithlin. Pak jsme se vrátili do pokoje, kde jsme už víceméně čekali. Do té doby Lyn přes poledne objednala pár toustů a nějaké pamlsky z hotelové kuchyně, takže jsme hlady netrpěly. Po poledni se rozhodlo, že svatební obřad bude v hotelu, protože venku bylo kolem 32 stupňů a hrozně dusno. Kdokoliv přišel zvenku, byl splavenej jako myš. Počasí se mělo tak, že přes den bylo hodně slunečno do 14. hodiny. Pak se z čista jasna začalo trochu zatahovat a těsně před obřadem kolem 16té hodiny pršelo. Takže ještěže tu byl plán B. Ve 4 hodiny jsme s Jitíkem zavolaly mamce do ČR, že se právě chystáme na pochod k obřadu. Všechny nás moc mrzelo, že mamka nemohla být s námi až se nám koulely slzy z očích. Po té, co jsme položily hovor, přiřítila se Lyn a už už nám bědovala, že si rozmočíme make-up :-D ...asi ve 4:25 pro nás přišel manažer Andy a vedl nás k obřadní místnosti. Tam jsme se poskládaly do zástupu - Caithlin s košíčkem lístků z růží, Jitusík coby družička a já. Procházeli jsme se jednotlivě po červeném koberečku na song od Morissona "Someone like you", kterou vybral Matt. Za chvíli jsem stála naproti Mattymu... Konečně jsem ho po dni viděla...v naprosto novém obleku. Usmíval se na mě jako sluníčko. Hrozně mi bylo fajn, ale zároveň jsem si připadala jako prkno. Stála jsem naproti Mattovi po celou dobu jako opařená koncentrovaná na každé anglické slovo, co paní oddávající říkala. Občas jsem ji však přestávala vnímat, protože mi z těch slov lezly otravné slzy do očí. Matt se po celou dobu na mě usmíval, střídavě mi tisknul ruce, mrkal na mě, protože moc dobře na mně viděl, jak jsem byla napnutá jako kšandy. Dokonce se během obřadu asi dvakrát udělala nějaká sranda, což navodilo takovou příjemnou atmosféru a od té doby jsem se cítila mnohem lépe. Po výměně prstýnků z bílého zlata a políbení jsme zasedli za stůl a podepsali certificate of marriage. Po té podpisy svědků a společná cesta po červeném koberci na song od Davida Graye "Sail away". Po východu z obřadní místnosti jsme si s Mattem padli konečně do náruče. To byl můj nejšťastnější okamžik, kdy jsem plakala radostí. Pevně doufám, že takových s Mattem ještě hodně zažiju...každopádně tehdy byl naprosto unikátní. Jen co jsem se Mattovi vymanila z náruče už nás obklopili hosté s gratulacemi. Většinu jsem znala, ale ne všechny. Je trošku zvláštní poslouchat gratulace od lidí, které člověk vlastně nezná. Ale všichni byli Mattovi známí a moc blízcí lidi, jak pak řekl ve své řeči.
Po té přišla řada na společné focení. Fotografka nás společně vyfotila na schodišti a pak jsme s rodinkou a opravdu těmi nejbližšími napochodovali na balkon hotelu, ze kterého se fotili rodinné fotky. Bylo právě po dešti, tak jsem musela být opatrná na šaty, abych je neměla jako čuně. Po nekončícím focení jsme se shromáždili před salonkem, kde jsme měli mít párty. Postávali jsme a kecali. Mezi námi proplouvali číšníci, co nám podávali sklenice s různými nápoji a jednohubky. V 6 hodin jsme se seřadili s Mattem u hlavních dveří do salonku, kde se chystala jedna z manažerů hotelu rozbít talíř. Damon - Jituščin společník po dobu svatby - všem předem oznámil, že se jedná o český zvyk a co symbolizuje. Talíř byl rozbit a my se dali s Mattem do uklízení. Nebylo to zase tak jednoduché zametat na koberci, ale zvládli jsme to.
Jen co se otevřeli dveře do salonku, všichni hosté postupně vcházeli. Květinová holčička, družička Jitusík s družbou Liamem a nakonec já s Mattem jsme vešli jako poslední. Všichni stáli a tleskali nám. Matt, já, družička a její partner, družba a jeho partnerka jsme usedli společně k našemu stolu. Po té se zase o slovo přihlásil Damon (hlavní bavící večera a "průvodce" svatbou), který řekl pár slov a pak vysvětlil další tradiční český zvyk - společné jezení polévky. Pan číšník nás symbolicky ovázal zelenkavou stužkou. První lžička polévky s kukuřicí a kuřecím masem patřila mně. Druhá stejně peprná byla pro Matta jenže tomu trvalo, než si ji ode mě vzal, protože ho chlapi rozesmívali. Polévka byla dobrá, ale už celkem chladná. Mezitím číšníci nosili na hlavní velký stůl různé dobrůtky. Byl objednán něco jako švédský stůl, kde si každý mohl najít, co by rád. Já šla jako první a za mnou zástup hladových hostů. Měli jsme výběr od zdravých jídel a salátů po různé pečínky, ryby na různý způsob, krevety...Nandala jsem si na talíř, na který když jsem vyjedla, jsem si přidala další rybu. Mezitím ale Damon začal uvádět jednotlivé řeči, které měl v pořadí Mattův taťka Mike, Mattův družba Liam a poslední Matt. Oni měli své řeči připravené. Pak ale následovaly nepřipravené řeči dobrovolníků jako Mattovy sestry Karen, neteře Caithlin, kamarádky Dani...a nakonec jsem se odhodlala i já. Měla jsem potřebu něco říct, i když to tradičně nevěsty nedělají. Z jednotlivých řečí jsem byla totálně naměkko, že jsem měla strach mít svůj vlastní proslov. Nešlo o to, že jsem to neměla připravené dopředu. Věděla jsem přesně, co jsem chtěla říct...jen jsem se bála, že se u toho stolku rozbrečím. Každopádně jsem se odhodlala a poděkovala hlavně Lyn za nádherný den. Chtěla jsem toho říct mnohem víc, ale ukončila jsem to dřív než abych se opravdu rozplakala. Vrátím se zpět ke stolu, kde obejmu Mattyho...a koukám...můj talíř s rybou v čudu. Číšníci odnesly všechno jídlo, co na švédském stolu bylo. To, že se v Austrálii plýtvá jídlem, jsem věděla už dávno, ale aby odnesli asi po hodině všechno jídlo, co jsme si zaplatili, to jsem ještě nikde neviděla. Mno nic...tak přinesli dezerty. Nandala jsem si jich pár na talířek a začala uzobávat, zatímco jsem se bavila s hosty, co mi přišli ještě osobně říct pár slov.
Ačkoliv jsem se s Mattem chtěla vyhnout společnému tanci, kdy by na nás všichni jen zírali, ta jsme řekli, že první tanec nevěsty a ženicha není tradiční český zvyk... Počítala jsem tedy s tím, že se to konat zkrátka nebude. Bohužel konalo. Tak jsem na taneční parket nastoupila s Mattem a tancovali na song od Queenů "Las Palabras"...naprosto úžasný song, který jsem si před svatbou kolikrát pouštěla a četla si text. Asi po minutě, která mi připadala věčná, přišli tancovat i ostatní...Jitusínek s Liamem, Damon a Kate...
Po tanci jsem si na chvilku šla sednout ke stolu, kde zjistím, že moje zákusky byly pryč. Zkrátka oprsklí číšnici odnesli všechno jídlo, než jsem si stačila pořádně něčeho zobnout. To mi fakt celkem vadilo a je mi jasné, že toto by se v Česku nestalo. Co je potřeba udržovat teplé by bylo průběžně ohříváno a jinak by si hosté mohli průběžně brát jídlo, kdy by chtěli. Ne tady...sakra fix!!! Tak jsem šla s Jitíkem tancovat...tancovalo se hlavně na oldies, což zvedlo ze židlí i osoby staršího věku. Hrozně se mi ta párty líbila...trsali jsme všichni a dost jsme se u toho nasmáli. Jen se mi v těch svatebních šatech nelehko tančilo. Jakmile jsem zaregistrovala, že pár holčin shodilo botky, tak jsem šla taky do toho...pak jsem odložila i závoj. Ten večer šíleně rychle utekl. Neměla jsem hodinky, takže ani pojem o čase. Každopádně najednou mi kdosi ohlásil, že se musíme s hosty rozloučit. Muselo být něco kolem půlnoci, protože hotel hlásil jako konečnou hodinu půlnoc. Škoda! Rozloučili jsme se s těmi, co vydrželi nejdéle s námi, rozebrali jsme si slunečnicovou výzdobu a rozpustili jsme to. S Mattem jsem šli na svůj hotelový pokoj, kde jsme oba snědli každý svůj svatební bochánek ze svatebního dortu a odpadli jsme...rozvalili se do sedaček a hledali kapku energie na to, abychom si dali sprchu a dokouleli do postele. Můj svatební den byl ten nejkrásnější den v mém životě...od rána do večera. Je fakt, že mi má rodina chyběla, ale človíček mi nejbližší byl u mě. Ten taky zastupoval celou mou rodinu. Když Jitusík plánoval cestu do Austrálie mně na svatbu, netušila jsem, jak hrozně moc to pak zpětně ocením. Svatbu si užila se mnou a celkově jsme měly i čas samy pro sebe...po půl roce. Byli jsme spolu od rána až do půlnoci, takže má svatba nebyla jen o mně, ale o tom, že jsem měla u sebe Jitusínka...a pak i svého novomanžela. Díky Lyn jsem si prožila svatbu jako svůj sen, ve kterém jsem byla princeznou! Všechno bylo naprosto perfektní, plné emocí...všechna pozornost byla směřována ke mně. Nikomu nedokážu popsat, jak jsem se cítila...nedokážu to v češtině, natož pak v angličtině. Zkrátka jeden z dnů, na který nikdy nezapomenu!!! A tímto děkuji své sestřičce, že byla u toho se mnou!

4 komentáře:

Dr. Ibrahim M řekl(a)...

i wish the lucky couple a life time full of happiness, love, harmony and many kids :):)

Ivana Kotoučková řekl(a)...

Thank you a lot, Hima!

Paula řekl(a)...

No ja se na to vybodnu, chvili to "nechekuju" a z Ivanky je Mrs Vooshee Hand.
Congratulation!!!!
We wish you and Matt all the best on the long journey of the life together.
Form Paula,Vlada, Barus & Mary.
Naposledy jsme se videli v lete u vasi babicky a dedy v 2003.
Pamatujes si nas?

Ivana Kotoučková řekl(a)...

Jasně, že si vás pamatuju :-D Děkuji. Jistě vám dala moje mamka odkaz na můj blog...