Do Brisbane mi přijel překrásný svatební dárek

Píše se středa 18.2.2009 6:20 hodin ráno, kdy má sestřička vstoupila na australskou půdu v Brisbane. S Mattem jsme vstávali v 5 hodin, abychom jí přijeli vyzvednout z letiště. Jen co jsme dorazili, už letadlo Korean Air zrovna přistálo. Vyjeli jsme s Mattem patro do haly přijíždějících cestujících.
Musím říct, že když já před půl rokem přiletěla, vypadala ta hala naprosto jinak. Byla poměrně malá s modravými malovanými zdmi. Tato byla prostorná a celá bílá...moderní s obrovským zelenavě-modrým obrazem nad vchodem z vedlejší místnosti s kontrolory zavazadel.
Čekala jsem přímo naproti východu z vedlejší místnosti, aby si mě Jitusík hned všimnul. Čekám a čekám...vyleze pár Korejců (rodinek a studentíků) a pak vidím vyšší osůbku rozhlížející se trošku zmateně po místnosti. Našla mě pohledem a pak už si to kráčela "korydorkem" přímo ke mně. Nevím, proč je ze zábradlí udělaná taková promenáda...asi aby si cestující zatím v době procházení cestičkou našli očima své příbuzné či jiné vyčkávající na jejich přílet.
S Jitíkem jsme si po půl roce padly do náruče. Byl moc pěkný pocit ji obejmout, jak naposledy tomu bylo na Ruzyni. Přivítala se s Mattem, který se jí postaral o zavazadla, abychom si mohli mezitím povídat. I když byla moc unavená, museli jsme ji udržet po celý den vzhůru, aby neměla po příjezdu pak rozkolísané dny a noci. Měla jsem původně v plánu jít ten den do školy, ale nešla jsem...nešlo to. Beztak bych se nesoustředila a navíc jsem chtěla, aby Jitusík nebyl vyděšenej...že nikoho osobně neznala a ještě válčila s angličtinu po dlouhém cestování. Tak jsem se zkrátka regulérně ulila ze školy...přiznávám.

Mattovi rodiče nám půjčili jejich poněkud větší a konfortní Mazdu kvůli Jitčinému pohodlí. Sedla jsem k ní dozadu a už jsme povídaly...česky. Zkratkovitě jsem Mattymu překládala, o čem jsme si zrovna povídali. Vzali jsme ji k nám na exkurzi, kde nám Jitusínek rozdal dárky a gratulace od mé rodiny. Tímto všem ještě jednou za všechno děkuji. I sebemenší dárek jako utěrky, mi udělaly radost. Pro změnu jsme do Jituščiného zavazadla dali věci, které my měli pro mou rodinu. Po té jsme jeli k Lyn a Mikovi, kde jsme měli scuka kvůli Jitčiným šatům na svatbu. Lyn, Jíťa a já jsme společně jeli do obchodu se svatbeními šaty, kde na Jitusíka čekaly její družičkové zelenkavé šaty. Nějakou dobu kolem ní poletovala paní švadlenka s snažila se přijít ne nejlepší řešení, jak upravit šaty přímo na Jitusíkovu postavu.

Kolem 14té hodiny jsme měli scuka v hotelu, kde se měla svatba konat. Dořešili se poslední detaily. Po schůzce jsme vyzvedli u nás Jitusínkovi věci a jeli k Lyn a Mikovi, kde jsme si s nimi dali vynikající večeři. Lyn pro nás přichystala lososa na másle, dušenou a vařenou zeleninu a krevety. Pak následoval dezert v podobě zmrzliny. Všichni jsme se olizovali až za ušima a pro Jitusínka to bylo moc milé přivítání...stejně jak na ni čekala postel v "jejím" pokojíku s novým povlečením. Vypařili jsme se s Mattem poměrně brzy, aby šel Jitík spát.