...opět na večeři v "Československu"

2. 7. 2010 - Na dnešní večeři jsme se domluvili s přáteli zajít do čs. klubu, a to z několika důvodů. Jedním je fakt, že Matty správně odhadl, že by jim česká kuchyně zachutnala a zadruhé jsme s nimi už téměř pět měsíců nikde nebyli. Matty s Liamem zorganizovali den a čas, zatímco já se postarala o rezervaci stolu.

Přiznám se, že se mi (a jak se mi Matty později přiznal, nebyla jsem sama) nikam v pátek nechtělo. Ač teploměr ukazoval venku jen 17 stupňů, hádala jsme to spíš na 10, a tak jsem vyrazila ven s krkem omotaným šálou, pod džínama natažené silonky a o tílku pod dalšími třemi vrstvami bych snad i měla pomlčet. Přiznám se bez mučení, australské počasí mě rozmazlilo během téměř dvou let na tolik, že jsem si odvykla na opravdovou zimu.

Kate s Liamem dorazili kvůli šílené dopravě o krapet později, a tak jsme na ně před vchodem počkali. Do klubu jsme vešli společně. Hned jsem se vydala za známou tváří příjemného staříčka, který se staral o prodávání pití a objednávání druhých jídel. Pamatoval si mě od minule, a tak rovnou na mě spustil česky. Pánové si zakoupili po lahvi Zubra a později pokračovali Zlatopramenem.

Ačkoliv jsem zarezervovala stůl pro čtyři osoby, paní, se kterou jsem mluvila, asi zapomněla na stůl dát rezervaci, a tak až jsme dorazili, hledali pro nás stůl. Místa ale bylo na výběr, i když se klub začal pomalu ale jistě plnit návštěvníky...a to snad dvakrát tolik, co minule.

Polévka se podávala ve stylu mé babičky, která ji vařívá téměř na každonedělní oběd. Slepičí vývar s nudlemi a mrkví chutnal úplně jako od ní...mňamka. Druhým chodem pro Mattyho a Liama byla svíčková. Matty už svíčkovou měl v české restauraci v Sydney. Na požádání jsem dostala malé ochutnání na vidličce. Oba jsme se shodli na tom, že se podomácku povedla v klubu více než v restauraci. Opravdu chutnala přesně tak, jak chutnat měla. Matty si s Liamem opravdu pochutnali a vychvalovali jídlo do nebes. Kate si dala kuřecí řízek velký téměř přes celý talíř s bramborovým salátem. Ačkoliv by dle očekávání měla jíst za dva, jí méně než za jednoho, a tak jsem dostala kousek řízku na ochutnání taky. Já si na svůj talíř objednala smažený květák i přesto, že smažená jídla nejím. Nechtěla jsem si dávat jediné nesmažené jídlo v nabídce - svíčkovou -, protože ji měli už dva z nás a chtěla jsem, aby ostatní aspoň trochu ochutnali všechna nabízená jídla v nabídce, přemohla jsem se. Přiznám se, že jsem si užila společnost více než jídlo. Jelikož jsme si s Kate a Liamem dlouho nesedli a nepokecali o životě, ani jsem se na jídlo pořádně nesoustředila. Ale jak řízek, tak i smažený květák byl chutný. Všichni ostatní na smažený květák koukali s údivem a na nabízených kouscích si pochutnali. Mattymu jej přirovnal k smažené rybě. To mě přesvědčilo o tom, že jednou za čas Mattymu něco jednoduchého českého zase musím uvařit.
Po večeři jsme si dali každý servírovaný šáteček s jablečnou náplní.

V klubu jsme se zdrželi dvě hodiny. Byli jsme tam v době, kdy se místnost návštěvníky úplně zaplnila, až do doby, kdy jsme se skupinkou o asi osmi lidí zůstali sami. Zaměstnanci se nám postarali o velmi příjemné prostředí zapálením ohně v krbu. Po povečeření většiny lidí se staříček zasloužil o narozeninové gratulaci paní kuchařky. Dostala velkou kytici a všichni přítomní včetně nás jí zapěli "Happy Birthday". Ač jsem se chystala pořídit nějaké fotečky, má mysl byla tak zaměstnaná, že jsem na to úplně zapomněla.

Než jsme se odebrali k odchodu, Matty s Liamem ze stolu stojícího u stěny s krabicí plnou české literatury k půjčení vytáhli knihu "Vládce mořských hlubin" a chtěli po mně, abych jim přeložila první větu. Byla jsem tak hodná a přeložila jim celý první odstavec. Liam byl velmi překvapený, že překládání nefunguje ve stylu překládání jednoho slova po slově, jak věta leží a běží. Řekněme si rovnou...kolik takových lidí na světě nechápe, jak je celá záležitost učení se cizích jazyků a překládání komplexní. A že jsou miliony Australanů, co neměli ani nejmenší snahu naučit se jiný jazyk, na to vemte jed...a přesně to je pro nás Čechy naprosto nepředstavitelné. (Nu, ještě dospěji k tomu, že jsem vlastně ráda za to, že pocházím z malé zemičky, a tak jsem "nucena" a "motivována" učit se cizí jazyk.) Jinak mi ten úryvek z knížky připomněl, jak ráda bych si přečetla po letech českou knížku. Snad příště, až navštívíme klub, si nezapomenu nějakou knihu zapůjčit...třeba přesně tu dobrodružnou fantastickou, která mě svým začátkem zaujala.

Perfektní večer byl zakončen krátkým deštíkem a velmi potěšující textovkou od Liama a Kate po cestě domů. Oba byli velmi příjemně překvapeni lidmi, místem a jídlem. Zajímavé je, že ač lidi v klubu neznám, připadá mi společnost velmi pohodová a atmosféra tak přátelská až téměř domácí...na tom má samozřejmě velký podíl výborné jídlo. Velmi mě těší, že lidé, co mě tu znají mají snahu poznat můj původ a kulturu, která je mi vlastní.

Žádné komentáře: