Camping na Double Island Point

Ze dne 1.1. na 2.1. jsme se s Mattym a jeho rodinou vyrazili směrem na sever za jeho sestrou Karen s rodinou. Jeli jsme s Brisbane do Noosa Heads, kde jsme si chvilku počkali na ferry, které nás s autkem převezlo na druhý břeh řeky za 6 dolarů. Na druhém břehu na nás čekala Karen, která nás vzala od Teewah po pláži truckem od Mitsubishi po pláži až k místu, kde její rodinka campovala. Jízda po pláži nebyla žádný luxus...ač je Karen dobrá řidička auta s pohonem na všechny kola a v jízdě po písku, houpalo to s námi na všechny strany. Písek na pláži byl hodně zvoraný od jiných aut a nezpevněný vodou (jako např. po dešti). Ač jsme byli připásáni, museli jsme se držet madly nad okny, protože jsme lítali ze strany na stranu. Matt na zadních sedadlech s rodiči šťouchali jako kuličky a já se držela dál od okna a stropu auta, abych z jízdy neotupěla z ran do hlavy. Trošku to odnesla má kolena, kterými jsem se taky zapírala o palubní desku. Každopádně to byl bezva zážitek. Jen nevím, zda by tu jízdu má sestřička přežila bez újmy. Už i já jsem měla co dělat, abych se udržela v pohodě...takže jsem se kolem sebe moc nerozhlížela, nemluvila a koncentrovala se na rozhovor ostatních a cestu před námi. Jakmile jsme dojeli na místo určené - plácek na pláži s dvěma karavany, dvěma stany a jedním rozsáhlím přístřeškem nad posezením - bylo už dobře. Místo ke campování mělo ještě jeden stan se sprchou a toaletou...perfektně vybavené. Konečně pevná půda pod nohama. Kolem plácku lítaly čtyři Karenina dítka, pod přístřeškem si vegetil její manžel a přátelé (manželský pár), se kterými společně campovali. Tož jsme si vybalili věci z auta, převlékli se do plavek a šli do oceánu zvlažit těla. Voda byla HODNĚ slaná. Teplota vzduchu byla kolem 37 stupňů...hrozné teplo, které se poměrně dosti lišilo od stejné teploty vzduchu v Brisbane. Slunce bylo hodně ostré, vzduch se téměř nehnul a teplo bylo tak nesnesitelné, že nás unavovalo. V oceánu jsme zvlažili těla jen po kolena a nechali se ošplouchávat vlnami, protože pláž není sítěmi chráněna před žraloky. Ti se podél pláže proháněli celkem často, ač já jsem nezahlédla ani jednu ploutev. Karen ale ano...několikrát. Tož jsme si netroufli jít dále do oceánu. Z břehu jsme však zahlédli delfíny. A kde jsou delfíni, tam nejsou v daném okamžiku žraloci... :-) Po malém snacku (já - jablko, banán a zmrzlinu; ostatní - párek a toast) jsme si dali chvilku odpočinku pod přístřeškem a pak vyrazili ve dvou autech přes bush na nejklidnější místečko, které jsem zatím viděla. Nejklidnější a naprosto úžasné místečko, o kterém mnozí lidé jen sní navštívit. Byla to laguna...na mapě se nachází pod Rainbow Beach. Je to místečko, kde je mělká voda, nádherně prohřátá. Toto místečko pláž oblopuje z větší části. Dno oceánu je jen písčité, tvořené různými odstíny písku. Bylo zde jen pár drobných rybiček, protože je místo chráněno sítěmi, které drží velké ryby - obzlášť žraloky daleko od laguny). Amazing!!! Ve vodě jsme si lebedili skoro 2 hodiny. Já jsem jednu chvíli z vody pár metrů od pláže sledovala místo obsypané hejnem ptáků než mě napadlo je vyplašit...kdy celé hejno vyletělo do vzduchu. Pak jsem si půjčila lehátko známých Karen a zavěsila se do řetězu plavidel, které řidil Matt. Řetěz se skládal z nafukovacího člunu, kde trůnila Mattova mamča. Za člun byly zavěšena prkna dětí, která se jich držela na druhém konci jako klíšťata. Přivěsila jsem se tedy ze strany ke člunu. Celý tento řetězec o šesti lidech táhl Matt na projížďku po launě. Kdybych vlastnila profesionální foťák a měla čas si to místo tam projít, získala bych z toho místa opravdu nádherné snímky. Bohužel jsme neměli foťák v laguně s sebou, takže žádnou fotku nemám...ale určitě bude, protože se tam s Mattem určitě minimálně ještě jednou někdy pojedeme zrelaxovat. Po plavání nám Karen dopřála projížďku po místní buši, ktera mi pripomínala par zaberu z filmu Krokodýl Dundee, i když ten film byl natáčen na severu Austrálie. V buši to opravdu žilo...cvrlikako, co bylo živé. Neviděla jsem tam živého nic, ale věřím tomu, že vylézt z auta a udělat pár kroků z cesty, nestačila bych se divit, co se v buši všechno skrývá. Musím přiznat, že z lesů v Austrálii mám hodně velký respekt. Tož jsme to všechno pozorovali hlavně z povzdálí...z auta. Z laguny jsme projeli pár chvostů, klasickou buš až jsme narazili dokonce na deštové les (či prales...ani už nevím, jak to v češtině přesně je nazýváno) a navštívili malé letovisko kousek od pláže. Cesta byla písčitá stejně jako pláž. Většinu cesty jsme se drkotali za dvěma trucky, kteří měli asi bobky z jízdy po písku či co. Asi po hodině jsme dojeli na místo, kde jsme campovali. Dali jsme si malý snack a čekali na večeři, která byla mňamkoidní...vařené brambory, mrkev, žampiony s cibulí a jehněčí maso. Poprvé jsem ochutnala červené sladké brambory :-) Pak jsem dostala od Matta opečené marshmallow. Před ulehnutím ke spánku jsem si vyfotila malého krabíka (byl velký něco málo přes půl dlaně). Karen mi jej chtěla dát na dlaň, ale já si netroufla...byl sice malý, ale hrozně živý...Trošku jsme pokecali s ostatními a šli spát. Přes noc pršelo, což šlo ráno trochu znát. Od rána bylo zamračeno. Teplota vzduchu se pohybovala kolem 26-27 stupňů, což byla celkem příjemná změna, ale...bylo hrozné dusno, ve kterém se člověk okamžitě spotil. Navíc většinou nepříjemně poprchávalo. Plánované koupání v laguně jsme kvůli počasí museli zrušit. Navíc ač jsme spali poměrně hodně hodin, tak jsme byli nevyspaní...já se během noci budila, protože nafukovací matrace je nafukovací matrace. Přes den jsme tedy nic moc nedělali. Sledovali hladinu oceánu, zda zahlédneme nějakou tu ploutev, koukali na auta jedoucí po pláži, zkušené a nezkušené motorkáře...Ještěže jsem měla s sebou učebku angličtiny... Kolem 2. hodiny odpolední jsme se s Mattem sbalili a Karen s manželem nás vzali zpět do Teewah, kde měli u jednoho střediska pro turisty klec s australskou korelou. Tělo tohoto hlučného stvoření byla asi 3krát větší než klasické korely, kterou můžete koupit ve zverimexu v Brně. Přendali jsme věci do našeho autka a jeli směr Brisbane. Cestou domů jsme s Mattem zjistili, že jsme za 3 týdny společných prázdnin najeli Mattovým vozítkem 3 000 kilometrů :-) Campování bylo moc fajn. Dokážu si to představit jako náplň dnů z pátku do neděle, ale NE na déle. Když to okolí neznáte, bojíte se do buše jen tak projít. Dá se tam kvalitně odpočívat - číst si, plést, háčkovat či vyšívat, hrát různé hry na pláži, plavat (na jiné pláži, než jsme campovali), procházet se po pláži a fotit zajímavá místa...ale to je tak v celku všechno. Relax na víkend bezvadný, ale na déle je to o ničem. V buši se člověk může snadno ztratit. Kousek od pláže sice stojí v buši pár domků, ve kterých lidi klasicky bydlí, ale i tak se tam dá snadno zabloudit (což se nám s autem na chvilku stalo). Když však má člověk někoho s sebou, kdo to místo zná - jako Karen a její přátelé - člověk si dovolenou tam může parádně užít.