Další klubovou akcí bylo setkání v butiku Blacklilly organizována na první dubnovou noc. Roztomilý dvoupatrový obchůdek s unikátními kousky oblečení, botami a módními doplňky nám – členkám klubu TWC – byl majitelkou zpřístupněn po otevírací hodině. Oficiální zahájení večera bylo hlášeno na 19. hodinu, avšak účastnice se začaly shromažďovat již půl hodiny předem. Já přijela s Mariellou jako jedna z prvních, kde nás netrpělivě čekala postavou prťavá pořadatelka (majitelka butiku) se skupinkou svých přátel. Jedním z nich byl stylista, bez pochyby gay. Každá z nás dostala po příjezdu do ruky skleničku se šampanským a měla možnost během večera uzobávat nabízené sushi jednohubky. Než jsme se všechny sešly, v počtu asi 24 dam a slečen, měly jsme možnost si projít vystavěné zboží.
Paní pořadatelka nás příjemně uvítala a pronesla svou řeč o prodeji zboží pro různou výškovou kategorii, i pro nás. Ačkoliv prý objednala zásilku nové módy ze Anglie, zásilka se opozdila…stejně tak zmínka o Boutique night na Facebooku přivedla před akcí do obchůdku zákaznice, které většinu oblečení pro vysoké vykoupily. Já, ani Mariella jsme však se zklamáním v očích neodešly. Jedny z mála jsme se odebraly s vybranými kousky do zkoušecích kabinek a na konci večera si odnášely po dvou kusech oblečení. Pan stylista byl velmi prďácký mladík, který se mezi námi procházel a radil, co za styl účesu a oblečení by nám doporučil a čemu se naopak vyvarovat. Na mně se mu nelíbily tmavé barvy, do kterých jsem ten večer byla zahalena, ale jinak si troufnu tvrdit, že jsem jeho testem prošla. Dva velmi originální hadříky, které mě velmi zaujaly a do kterých jsem se později navlékla, mi ohodnotil jako „musíš mít“…a tak jsem ke konci večera s nimi směřovala k pokladně. Za normálních okolností bych celodenní výplatu za ně nedala, ale proč si neudělat radost a trochu se nerozmazlit(?)
Ten večer jsem měla možnost poznat členky klubu blízké své věkové skupině, což já osobně si náramně užívala. Bohužel většina z nich bydlí různě rozprostřené či vzdálené od Brisbane, což by bylo časově a organizačně náročné pro možnost setkání mimo aktivity klubu :-( Navíc mnohé z nich mají malé či větší děti, a tak mnohé mají problém se setkání klubu účastnit. Pravdou je, že dámy s rodinami se soustředí spíše na své děti a partnery, než samy na sebe, své zájmy a aktivity mimo rodinu. Jsem velmi vděčná za ty, co si čas najdou a zorganizují své povinnosti tak, aby mohly existenci klubu svou účastí podpořit…jedině díky tomu se kolo TWC stále točí a my „tallies“ jedeme společně dál.
Fotodokumentace z akce viz Moje fotogalerie.
Žádné komentáře:
Okomentovat