Já, jedna z "tallies" Queenslandu

Vrátím-li se ve svých vzpomínkách k začátku roku 2011, vybaví se mi pár věcí. Jednou z nich je nezapomenutelná povodňová vlna valící se ze severozápadu směrem na Brisbane. V té době byla moje australská mamka v nemocnici s kolenem, kde čekala až se doktor bude schopen dostat do práce a poví jí, kdy bude moci jít na operaci. Ten den jsem ji také přišla do nemocnice navštívit během dne. Já osobně noviny nečtu, avšak k mému štěstí mamka ano…obzvláště pak po hodinách nudění se na nemocničním lůžku. Upozornila mě na článek, který jsem si jako jediný po prohlídnutí celých novin přečetla od začátku až do konce. Byl v něm rozhovor s dámou jménem Mariella o jejích stylu života v kůži vysoké dámy. Připadala jsem si jako kdybych ten rozhovor pro noviny udělala já osobně, jak snadno jsem se mezi řádky sama našla. Na konci článku však byla velmi důležitá informace – odkaz na webovou stránku Klubu vysokých dam. Než se ale rozpovídám o Klubu vysokých dam více, ráda bych se zmínila o době, kdy jsem se pokoušela najít obchody, kde si se svými tělesnými proporcemi mohu dovolit nakupovat. Je tomu asi dva a čtvrt roku zpátky, kdy jsem na Internetu hledala kontakty a typy na maloobchodníky či velkoprodejce s nadměrnou obuví, džíny, obleky…zkrátka jsem pásla po čemkoliv. Bohužel bez úspěchu. Pamatuji si jen, že jsem nalezla webovou stránku majitelky online obchodu Sue Robertson sídlící v Perth, co prodávala dlouhé džíny pro vysoké dámy. Jistě mi rozumíte, když Vám povím, že nejsem fanouškem nakupování oblečení po internetu bez možnosti vyzkoušení. Ani mě nelákala představa letět do Perth kvůli jednom či dvěma párům džín…nejsem blázen, ani milionář. A tak jsem tu možnost rovnou sabotovala a smířila se s faktem, že si nové kalhoty a džíny nechám buď ušít někde v Brisbane nebo až pojedu domů do ČR. …teď ale zpět k mému příběhu…Po vyhledání webové stránky Klubu vysokých dam (TWC), jsem zjistila, že klub byl založen před dvěmi a půl roky majitelkou obchodu s dlouhými džín z Perth – přesně tou, na jejíž webové stránky jsem natrefila před lety. Klub má své členky ve všech australských státech včetně Queenslandu. Když už je Brisbane hlavním městem „slunečného státu“, kde myslíte, že se asi většina klubového setkání koná? Mé srdce zaplesalo podruhé, a hned Sue kontaktovala, abych zjistila, jak se stát členkou. Bylo to jednodušší, než jsem si myslela. Poslala jsem jí základní informace o sobě, včetně kontaktu, výšky a velikosti bot a druhý den mi došel od ní email potvrzující mé členství. V té době, koncem ledna, se v Klubu spekulovalo o brzkém setkání členek v Brisbane. Po dlouhých domluvách a odkládání se podařil zamluvit stůl pro Vysoké dámy v pohodové restauraci (steak house) na sobotu 19. května 2011. Organizace se uchopila Mariella, dáma z novinového článku, která se po tomto prvním setkání stala mou spřízněnou dušičkou a nejlepší kamarádkou. ¨ Nesmírně moc jsem se na setkání těšila, a tak jsem si i řekla, že si jej užiju naplno. Ačkoliv vlastním několik párů dámských bot na podpatku, moc je nenosívám. Ne, že bych nechtěla, ba naopak, ale z davu trčím už i bez bot  Tentokrát jsem si ale řekla dost schovávání pěkných dámských bot ve skříni a vyšla si na jedněch z nejvyšších podpatcích, které vlastním. Vzpřímená a hrdá na svou výšku jsem vstoupila do steak house, kde byla rezervace pro dvanáct vysokých dam a kam jsem byla okamžitě usazena. Sešlo se nás nakonec místo dvanácti deset, což i tak bohatě stačilo pro společnou konverzaci. Já, bez žádného překvapení, byla tou nejvyšší účastnicí a to i bez počítání podpatků. Při počtu deseti jsem neměla možnost se dát ani do řeči s účastnicemi, které mě zaujaly hned od pohledu. Jednou z nich byla právě Mariella sedící na opačném konci stolu. I ona po mně pokukovala a občas jsme spolu přes ostatní prohodily pár slov. I přesto to bylo velmi příjemné posezení, u kterého jsme se bavily snad o všem…i problémech nám všem vlastních – frustrací při shánění oblečení a srážkám našeho sebevědomí – se kterými se denně potýkáme. Po obědě a kávě jsme si s Mariellou vyměnily kontakty a všechny se rozešly s tím, že bychom mohly brzy zase něco uspořádat.