První výlet v novém roce - Tumbulgum v NSW

Věřte nebo ne, sobota 2.1.2010 byl první slunečný den po Vánocích. Zadařilo se, že jsme měli mezi vánočními svátky a Novým rokem oba s Mattem volno. Co se však nezadařilo bylo počasí. Celý týden propršel. Pršelo denně několikrát a to buď hustě nebo krápalo, a tak se nedalo venku nic moc podnikat, což bylo opravdu hodně nemilé.

Sobota byla dnem, kdy jsme si to však společně i s Liamem a Kate vynahradili. Všechno se velmi sporadicky naplánovalo v pátek odpoledne. Ten den nás totiž Liam s Kate potěšili svou návštěvou a dobrovolně s námi strávili 5,5 hodiny (!) hraním "mé" nové Wii hry Super Mario Bros. A tak se přihodilo, že jsme si s Mattem v sobotu přivstali v 7 hodin ráno a v 8 vyrazili vyzvednou oba naše parťáky i s jejich havoškem Mosesem. Vydali jsme se na jih do New South Walesu oběmy off-roadovými auty, abychom se mohli s Mattem trhnout v případě, když bych se chtěla někde cestou zastavit a vyfotit si nějakou krajinku. To jsem ale ještě nevěděla, že jsem měla baterku ve zrcadlovce téměř vybitou (!).
Liam s Kate vezli většinu vybavení - za autem táhli na přívěsu jetski, na střeše surfařské prkno, v kufru nafukovací "pneumatiku" a věrného přítele Moseseho. (Pozn.: nevím, jak se to psí jméno počešťuje, když v prvním pádu je to Moses) My v našem náklaďáčku vezli pouze dva Liamovy rybářské pruty, kbelík s rybí návnadou a naše věci.

Cesta do překrásného místa u řeky zvané Tumbulgum je na území New South Walesu vzdálené od hranic s Queenslandem cca 7km vzdušnou čarou. Na území sousedního státu jsme se stavili na benzínové pumpě, kde jsme zakoupili třídenní (nejkratší možné) rybářské povolení a zásoby pitné vody. Cestou k řece jsme projeli nádhernou přírodou - mezi poli cukrové křtiny, polem zakrslých banánovníků a kolem čajovníkové farmy. Místo v Tumbulgum nám doporučil Liam s tím, že je to jedno z jeho nejoblíbenějších míst, co doposud v Austrálii navštívil.
Jen co jsme na místo dojeli, bylo nám s Mattem jasné proč. Vzhledem k fatu, že se sluníčko na všechny lidi usmálo až po 7 dlouhých dnech, místo našeho cíle nebylo prázdné...silnice byla obklopena zaparkovanými auty s přívozy a po řece se proháněla jak jetski, tak i menší a větší lodě. Na březích řeky postávalo pár trpělivců vyčkávající na cuknutí rybářského silonu a našli se i tací, co se většinou nedobrovolně (po pádu z vodních vozidel) ve vodě koupali.

Kluci po příjezdu na místo spustili jetski na vodu, zatímco my s Kate vytáhly z aut na trávník kousek od břehu vše, co jsme potřebovali. Netrvalo dlouho a Kate nasedla za Matta na jetski, kde dělala pozorovatele Liama. Ten si vyzkoušel zprvu sjíždět na pneumatice. Poté táhli za sebou Liama balancujícího na surfařském prkně v mírném pokleku. Vzhledem k tomu, že neměl obyčejnou tyčku, nahradil ji alespoň kusem tlustší větve, kterou našel na břehu. Chudák Moses vedle mě netrpělivě přešlapoval koukaje a pošťěkávajíce na své páníčky, kteří si užívali zábavy bez něj. Pokusila jsem se tu dobu našeho společného čekání alespoň vyplnit focením...do doby, než mi baterka zastávkovala, že foťák už nezapne. Bylo to zrovna po té, co jsem vyfotila menší zkázu na břehu, kde jsme složili naše věci. Díky přílivu vody se říční hladina mírně převalovala přes břeh, což se odehrávalo v dostatečné vzdálenosti od našich věcí. Avšak za nějakou hodinku jsem všechny naše věci přenášela dále od břehu, poněvadž se nám na trávníku vytvořilo díky trvajícímu přílivu jezírko. V tom jsem s foťákem ulovila pár snímků 3-4 centimetrových cvrčků (či jiným hmyzákům cvrčkům velmi podobným...i když v tomto případě spíše cvrkům vzhledem k jejich velikosti). Tito čtyři okřídlení pánové se snažili z vody vypotácet vyšplháním na stébla trávy. A v té době mi baterka ve foťáku vykázala službu. A tak nemám ani fotosnímek, kdy po pár hodinách došlo k odlivu vody a hladina řeky klesla o dobrých 25-30 cm.

Jakmile jsem odtáhla všechny naše věci dále od velké louže, co se čím dál více zvětšovala, kdosi se mě zeptal, zda tu nejsme s Liamem a Kate. Byl to pár - holka a kluk -, který se na ně (resp. na nás přišel podívat). Později mi Matt řekl, že je s Liamem znají ze školy. Ač jsem si myslela, že se jen za námi stavili říct ahoj, nakonec s námi strávili celou dobu skotačení na (někdy i výstižněji řečeno ve) vodě. I když nebyly oděni ideálně na vodní dovádění, nechali se ukecat na jízdu v pneumatice, jetski i na surfařském prkně...takže se namočili stejně jako my. Kompletně :-)
Po Liamovi se zprvu na nafukovací pneumatice projela i Kate, zatímco já seděla za Mattem a pozorovala Kate, kdyby náhodou vypadla, abych podala zprávu dopředu řidiči. Po celou dobu jízdy byla vychechtaná jako lečo s úsměvem od ucha k uchu. Z očí mi zmizela jen dvakrát, kdy chytla divokou vlnu a zahučela do vody. To ji však neodradilo a vyzkoušela i surfařské prkno, na kterém se jí podařilo velmi zručně za jízdy z polohy vleže vstát do kleku.
Matt si vyzkoušel pouze jízdu na pneumatice, zatímco Liam dělal řidiče a Kate pozorovatelku. I Mattovi se podařilo spadnou do vody a to dvakrát.

Zatímco všichni tři byli zmáčení, já se stále držela pěkně v suchu na břehu. Vodní zábavu jsem pozorovala s nadšením a měla jsem i nutkání vyzkoušet si jízdu na pneumatice a pokusit se alespoň kleknout za jízdy na surfařské prkno. Nemuseli mě ani moc přemlouvat a už jsem byla ve vodě snažící se si na prkno lehnou a UDRŽET na něm balanc. Neviděla jsem na tom nic složitého...lehnout si dokáže každý. Jenomže na vodě je to jiné. Jsem nějakou dobu s tím zápasila... Povrch prkna byl povoskovaný, což mi od sjíždění z prkna zprvu ani moc nepomohlo. Asi po 10ti minutách se mi podařilo se na něj vydrápat a udržet na něm balanc, dokud mi Matt s Kate nehodili tyč. Té jsem se chytla a jeli jsme. Mé lekce sjíždění na prkně beze snahy vstát skončily pokaždé dříve či později s hlavou pod vodou a vodotryskem z nosní dutiny. Jakmile jsem si začala být více sebejistá, pokusila jsem se na prkně za jízdy vstát do kleku. Postup, co mi radila Kate, mi byl jasný: Stáhnout tyč blíže k tělu, uchopit ji jednou rukou, druhou rukou si přidržet prkno, opřít se o prkno jedním kolenem, v zápětí druhým, chytit tyč oběma rukama a opřít se hluboko do zadu. Postup byl jasný, ale akce nepopsatelně nesnadná. Na obě kolena jsem se většinou dostala, ale nepodařilo se mi zvládnout tah jetski tak, abych se opřela dozadu. Pokaždé jsem balancovala na kolenech a jen čekala, kdy se prkno smekne a já zahučím do vody. Čekací doba nebyla dlouhá :-) Ač jsem měla vodou profouklé snad všechny dýchací cesty, chtěla jsem pokračovat. Bohužel se po vodě mihla vodní policie, která kontrolovala papíry vodáků. Matt svou licenci na řízení jetski neměl s sebou, tak jsme se pro jistotu stáhli na břeh. Matt se prohodil s Liamem, který mě vzal na vodu tentokrát s pneumatikou. Z ní jsem ke svému užasu nespadla ani jednou. Nejlepší byly zatáčky, kdy pneumatika se mnou letěla jak splašená a sjížděla po hladině vody jako po ledě. Jak jsem si na ostatních omrkla, zatáčky byly důvodem pádu do vody, a tak jsem se držela zuby nehty, aby mě nevyklopila. Přenesla jsem váhu těla na opačnou stranu a sedla si ještě hlouběji do díry.
Všichni, co jsme si vyzkoušeli jízdu na pneumatice i surfařském prkně jsme se shodli na tom, že na surfařským prkně je větší zábava. Zaprvé vám po celou dobu jízdy voda nešplíchá do obličeje a zadruhé můžete snáze ovlivnit, co se s vámi děje. Jakmile zahučíte do vody, víte, že jste na to šli špatně a zkusíte to znovu...je to výzva. Navíc ze sjíždění v pneumatice vám začne brnět pozadí, protože jím po dobu jízdy ryjete do vody.

Já byla posledním člobrdou, co se nechal táhnout po vodě jetskim. Někdy kolem čtvrté hodiny odpolední jsme všechny věci sbalili, naložili vše do našich náklaďáků a jetski kluci natáhli na přívěs. Rozloučili jsme se s Liamovými a Mattovými kamarády, kteří stejně jako my připomínali vodníky, a jeli o kousek dále...k mostu. Tam jsem vytáhli z našeho kufru Liamovy rybářské potřeby, Kate vypustila z kufru Moseho a přivázala jej ke stromu s dostatečnou vzdáleností od našich rybářů - Liama a Matta, kteří své místo našli na skalních kamenech u mostu. Rybařením jsme společně strávili asi další hodinu a půl. Liam měl návnadu na větší ryby v podobě ryb o velikosti větších sardinek. S Mattem je přelomili na polovinu, nabodli na hák (byl to nemalý háček), nahodili udice a čekali. Ač je Liam zkušenějším rybářem, Matt měl více záběrů. Záběry, kdy ryba šla velkoryse po návnadě, však skončili přetrženým silonem nebo prázdným háčkem. Podle toho, jak Matt dle Liamových rad s úlovky zápasil, pod mostem se proháněly opravdové kusance rybího masa. Když se Mattovi vrátil přetžený silon, bylo jasné že se úlovek stáhnul mezi skalní kameny, kde se silon ohobloval a přetrhnul. Někdy se i stalo, že se rybě povedlo návnadu spolknout a háček Mattovi vrátit po boji celý. Ač tak či onak, žádnou rybu jsme si domů nepřinesli...bohužel. Každopádně to byla zábava i pro mě. Kate by z rybaření byla více nadšená, kdyby jim psisko nezačalo zlobit...poštěkávalo na Liama, zavrtával se do rákosí se snahou se dostat k vodě a pořád sebou šil. Už byl po celém dni unavený a hladový. Někdy kolem páté hodiny queenslandského času jsme to zabalili a jeli směrem domů.

Cestou domů jsme se stavili k Liamovi a Kate, kde jsme jim pomohli umýt jetski a předali jim zpět rybářské pruty. Vzájemně jsme si poděkovali za báječně strávenou sobotu a slíbili si, že se na to místo někdy v letošním létě ještě jednou vydáme...a já se postarám o to, aby byl můj foťák na nové dobrodružství pořádně připravený.

Žádné komentáře: