Ve středu 13.5. - v první den našeho útěku z Brisbane - jsme vstávali něco málo po 5té hodině ranní. Za hodinu strávenou ranní hygienou, snídaní a chystáním posledních maličkostí, pro nás přijel Mike. Vzal nás autem k přístavu, kde jsme půl hodiny měli oficiálně čekat na loď odplouvající v 7:30. Teploměr hlásil nějakých 12 stupňů, ale mně byla kosa jako kdyby byl mráz. Loď, která patřila tangaloomskému resortu nás po 75 minutové plavbě dopravila na místo určené - největší
písečný ostrov na světě - Ostrov Moreton. Na ostrově jsme však byly téměř o 4 hodiny dříve, než jsme dostali naše zavazadla a měli připravený pokoj k zabydlení se :-( Než jsme něco vůbec podnikli, dali jsme si každý horký čaj a Matt sandvič, za což jsme tam s přehledem nechali v přepočtu 230 kč. Věděli jsme, že je na ostrově draho, ale až tak...mno, budiž. Pak jsme se šli projít po pláži, kde jsem poprvé viděla "oceánskou zeleninu" (zelená věc tvarem připomínající mozek zatímco na dotek to připomíná tvrdou želatinu) a žraločí bobek (průhledné cosi vypadající naprosto nevinně...a nesmrdí). Po hodině a půl jsme se 
vrátili na recepci, zda náhodou není náš pokoj připravený k zabydlení. Nebyl. Tak jsme se vydali na opačnou stranu pláže a do malého obchůdku (mno, žádný větší tam ani nebyl :-D) pro vodu a noviny, do kterých jsme se začetli. Před 12tou hodinou dorazila další várka lidí, co se chtěla rekreovat na stejném místě jako my. Na recepci jsme se odvážili jít až po nich, abychom nebyli zase odbyti s 
tím, že pokoj není ještě připraven. Po poledni však byl...ooo, jaká radost.Dostali jsme pokoj v podlouhlé budově, kde jistě všechny příbytky byly na stejné brďo. Pokoj byl moc krásný...se starší, ne zrovna skvostnou, koupelnou. Měli jsme k dispozici vlastní malou kuchyňku vybavenou nejzákladnějším nádobím, varnou konvicí, mikrovlnou troubou a toastovačem. Kuchyňka byla i jakousi pomyslnou chodbou mezi vchodem a pokojem. Jedna strana pokoje byla tvořena pouze okny, takže jsme byli po celou dobu obdařeni nádherným pohledem na oceán a pláž. Já si nemohla však nevšimnout špinavých oken, které jsme pro lepší výhled nechávali zcela otevřena. V pokoji byl jídelní stůl, pohovka, manželská postel a jedno extra lůžko.
Krátce po ubytování jsme "zachrápali" kvůli velmi brzkému vstávání, pak se podívali na film, který jsme si vzali s sebou na DVD a šli se podívat kolem 6té hodiny na krmení delfínů. Krmení se konalo u mola, které bylo tou dobou již obsypané turisty (hlavně asijskými...jaké překvapení). Paní instruktorka podala instrukce, jak delfíny krmit a hlavně upozornění (!)...nedotýkat se jich. Byli to delfíni neochočení, co mají jen vyvinutý instinkt připlouvat na 6tou hodinu k molu, kde bývají denně krmeni. Asi 7 dospělých a 2 malí delfíni vytrvale kroužili kolem pláže a čekali na rybičky. Lidé, co se během dne do 5té hodiny přihlásili na krmení, nastoupili v
e třech řadách na pláž, čekali...a mrzli. Mezitím se tam objevilo asi 7 dalších instruktorů a 3 fotografové. Každý instuktor se ujal jednoho nebo dvou lidí a asistoval jim s krmením. Fotografové se postavili před ně a fotili je v ten pravý okamžik, kdy turista podával delfínovi rybku. Každý turista dostal 2-3 ryby a byl vystřídán dalším, co byl na řadě. V tu dobu jsme začali pochybovat, zda má cenu mrznout a pak se máčet v ledovém oceánu, když bychom koordinováni podali delfínovi 3 rybky a tím by to skončilo. Na druhý den jsme měli možnost se jít přihlásit na krmení delfínů, ale vzdali jsme to...nemá to naprosto žádné kouzlo, když je to tak do puntíku organizované.Následující den 1
4. 5. jsme se po vydatné snídani, která byla v ceně pobytu (aspoň něco), vydali na procházku po pláži. Asi 3 km od našeho rezortu, byli k vidění vraky lodí trčící z oceánu. Vydali jsme se tedy tím směrem. Vzala jsem foťák, abych mohla vše pěkně zdokumentovat. Fotek bych udělala o krapet více, kdyby nás na pláži neotravovaly písečné mušky, které se nám dobývaly i mezi vlasy a štípaly. Procházku jsme tedy sladili spíše do rychlochůze než ležerního procházení. Minuli jsme vraky a pokračovali dále. Matt chtěl dojít až k majáku, který byl na pohlednicích ostrova. Po několika dalších kilometrech jsme zjistili, že maják je nejspíš někde hodně
daleko. Jelikož jsme se nenamazali slunečním krémem v domění krátké procházky, zpozorovala jsem svou levou ruku, kterou jsme měla vystavenou sluníčku, trochu více červenou než obvykle. Jen co jsme rychle prošli kolem hejna pelikánů, tak jsme se otočili a vraceli se zpět k letovisku. 13 statečných pelikánů bylo před více jak měsícem zachráněno, když došlo k nehodě tankeru kousek od ostrova. Z tankeru tehdy spadnul kontejnér, který v něm udělal díru a vyteklo do oceánu takové množství oleje, které zašpinilo několik kilometrů dlouhou pláž moretonského 
ostrova. Pelikáni byli odchyceni a převezeni do střediska, kde je očistili a starali se o ně po dobu, než byla pláž vyčištěna od olejové skvrny. V době, kdy jsme s Mattem na ostrově byli, pustili tyto pelikány zpět do jejich přirozeného prostředí...díky tomu jsme měli i možnost si je vyfotit.Ušli jsme kolem 12ti kilometrů, když jsme došli zpět do našeho pokoje. Dali jsme si sprchu, něco sezobli, prošli se letoviskem a šli se podívat zase na krmení delfínů. To bylo přecejen něčím zajímavější než to předešlé. Několik delfínů odplouvalo do dálky zrovna v době, kdy měli být krmeni. Instr
uktorka říkala, že se možná kolem potulují žraloci, a tak je delfíni odhání. Prý delfíni nesnesou, když jsou krmeni a někdo je při tom ruší. Ten večer měl i malý delfínní sameček moc dobrou náladu, protože se proháněl kolem dospělých až nám kolikrát v dálce zmizel z dohledu. Vyskakoval nad hladinu a ve vodě se otáčel i bříškem nahoru...opravdu zábavná podívaná. Během krmení se u mola objevil malý žralok (pískovitě sbarvený, co požírá drobnosti ze dna oceánu). Delfínům však nevadil, protože se živí naprosto něčím jiným než oni. Jakmile na nás šla zima, odebrali jsme se na pokoj, kde jsme si na další den sbalili už nějaké naše věci a relaxovali.V pátek 15.5. jsme vstávali někdy kolem 6-7 hodiny, dobalili věci a připravili se na odjezd. Dali jsme si snídani ze svých vlastních zásob a vyrazili na recepci se odhlásit. Půl hodiny před odjezdem v 8:30 jsme se museli hlásit na odjezd z ostrova. Nastoupili jsme tedy na molo a čekali. Mezitím přiletěl pelikán a x menších zvědavých ptáků, co se na nás koukali, dělali ranní rozcvičku a sušili si pírka na sluníčku. Jeden pelikán se vznesl do výše a postavil se na sloup. Já osobně jsem to měla za raritu, protože jsem netušila, že si tak velký pták troufne do výšky. Na 8:3o začalo krmení pelikánů. Nekoná se nejpíš denně, protože pelikáni nepřilétají pravidelně, ale ten den se konalo, i když se kolem potulovali pouze dva stateční. Během krmení nám mladý pán instruktor povídal o pelikánech i o těch měnších zvídavých ptácích. Krmil jen pelikány, protože ti malí by mu velmi brzy začali krást ryby z krabice a dělat na pláži nepořádek. Během krmení se objevil ještě třetí chlapík v bílém. Jeden pe
likán - stál nejblíže k instruktorovi - se cítil dominantní, protože dorážel na ostatní pelikány pokaždé, když dostali taky po rybičce. O rozdávání rybek se dozvěděli i dva dravci poletující nad námi. Jednomu byla do vzduchu vyhozena rybka a on ji chytil v letu. Druhý (samička) si přiletěla k natažené instruktorově ruce a vzala si v letu rybku přímo z ruky.Jakmile jsme zpozorovali loď u mola a lidi shromažďující se všude kolem, odebrali jsme se taky k lodi, nastoupili a zabrali dvě sedadla. Nepředpokládala jsem, že ještě ten den něco zajímavého uvidíme. Koukali jsme před sebe na obrazovku se záběry ostrovní krajiny, oceánu a nabídkou služeb, které ten resort, kde jsme zůstali dva dny, nabízí. Byla to však reklama jen se záběry,
nikoli se psanými informacemi o letovisku. Co nevidíme. V kajutě obsazenou z větší části asijskými turisty (nebojím se říct, že to byli převážně Korejci) se objevilo několik rukou ve vzduchu s foťákami a kamerami...ti blázni si fotili a natáčeli "reklamní spot" nám vysílaný. S Mattem jsme si z nich dělali tiše srandu, že takto Asijci cestují...natáčí si dokumentární pořady, reklamní spoty a pak doma ukazují, kde všude byli.Dvoudenní útěk z Brisbane byl moc pěkný, ale krátký. Po dvou dnech na člověka zase padnou starosti, kterých měl před pár dny plnou hlavu. Moreton Island je s jistotou jeden z nejklidnějších míst na světě s nejjemnějším pískem a nádherně čistou vodou. Oceán tam nevyplaví nic kromě pár mořských řas...žádný kámen, mušle...nic. Ostrov není celoročně obydlený (nepočítaje zaměstnance v delfínovém resortu). Mnozí zámožní cizinci tu vlastní vily a tráví většinu létních měsíců. Tento písčitý ostrov má x písčitých stesek skrze buší, ale lidé preferují jízdu po pláži. Ostrov je z větší částí pokryt lesy a křovinami a pár domů se objevuje jen na pláži. Lidé sem jezdívají na ryby a kempovat - nechají si lodí na těžký náklad převést auto se vším, co ke spokojenému pobytu na ostrově potřebují a jedou. Jezdívají sem i rybáři, kteří pak svůj čerstvý úlovek prodávají na trzích v Brisbane, Gold Coast... Při pohledu směrem k Brisbane, jsme mohli vidět v dáli šedý opar - vrstrvu smogu, který se drží nad Brisbane.
Pobyt v resortu, kde jsme byli s Mattem na dva dny, stál tolik, co by stál týdenní pobyt na Novém Zélandu. Resort nabízí aktivity jako potápění se, surfování, jízdu na jetsky, jízdu na šlapadlech, potápění se, masáže, kosmetické rozmazlování...ale cokoliv si člověk vybere, musí extra zaplatit (a ceny jsou v porovnání s ostatními letovisky u Brisbane i mnohem vyšší). Bylo moc pěkné se tam podívat...i Matt ten kout vzdálený od Brisbane 75 minut plavbou lodí nikdy neviděl. Pokud se tam v budoucnu ještě někdy náhodou octneme, vezmeme náš malý nákladák, zaplatíme si dopravu trajektem, projedeme si ostrov, pokusíme si něco ulovit z oceánu, možná tam přespíme pod stanem a pofrčíme zpět. Určitě nemá cenu tam utrácet peníze, které by člověk efektivněji utratil jinde.