V sobotu 28.11. jsme si s Mattem přivstali. Měli jsme v plánu vyrazit na sobotní výlet v pěti s tím, že vytáhneme Mattovo jetski a od mého šéfa si vypůjčíme další dvě. Nakonec to dopadlo tak, že jsme se dohodli čtyři. A tak jsme Mattovo jetski nechali v garáži a vypůjčili si dvě rychlejší a mnohem úspornější ve spotřebě benzínu. Kolem 8:15 jsme nasedli do auta a jeli vyzvednout "vodní motorky" a Liama s Kate.
Předpověď počasí hlásila na odpoledne bouřky, což nás nezastavilo. Bylo pod mrakem, avšak teplota vzduchu přála vodním radovánkám. Ač se na nás sluníčko neusmívalo, natřeli jsme se od hlavy až k patě opalovacím krémem.
Pozn.: Na mapě je zvýrazněna trasa naší cesty- červeně cesta, kterou jsme se vydali k oceánu a hnědě cesta zpět k autu.
Jeli jsme do místa Jacob Well, kde jsme nasedli na jetski a vyrazili. Vodní vozidla byla snad jen rok stará, takže jízda s nimi byla suprová...plynulá a super rychlá (až 120 km/h). Zprvu jsme jeli trochu na sever a pak na jih ke Gold Coastu. kde jsme projeli úžinu, která nám otevřela cestu na oceán. V oceánu jsme chvíli pozorovali dva borce, co vyskakovali s jetski na oceánských vlnách. Jelikož oceánské vlny byly mnohem dravější, moc jsme se nezdrželi a jeli zpět úžinou do bezpečnějších vod.
Zastavili jsme se na čtyřech místech ostrova South Stradbroke. Při první zastávce jsme se zakousli každý do jablka, která jsme si s sebou vezla. Zatímco Matt s Liamem a Kate plánovali, kam se pojedeme podívat, vydala jsem se na průzkum pláže s foťákem v ruce. Našla jsem pár dír v písku vyhloubané malými a většími kraby, žraločí výtrus a plno mořských řas. Když jsem se blížila vyfotit jeden velmi krásný pohled na pláž, zaslechla jsem intenzivnější pískot ptáka pluver. Už už jsem mačkala spoušť foťáku, když tu se nade mnou velmi nízko vznášel ta děsivě hvízdající poletucha. Hned jsem si uvědomila, že jsem mu asi vkročila do jeho teroteria nebo má poblíž hnízdo s malými. Rychlostí blesku jsem vstala a vrátila se k Mattovi. Ten mi s Liamem řekl, že jsou ptáci, co si hodně chrání území, ale že neublíží...jen děsí nálety. Jelikož Kate prošla tím samým místem, kde jsem se já snažila ukořistit pěkný snímek, a pták na ni nedorážel, nedalo mi to a zkusila jsem to znovu. Čím blíže jsem se však dostávála, tím důrazněji pták hvízdal. Nevzdala jsem to, dokud se zase nevznesl...to jsem se zase rozběhla k Mattovi do bezpečí. Zkusila jsem to ještě potřetí, kdy mi Liam ukázal, že musím jít proti němu a dát mu tak najevo, že se jej nebojím. Počtvrté jsem to už nezkusila...za to mi ta fotka opravdu nestála. Než jsme zase vyjeli na moře, nakrmili jsme místního racka, co kolem nás mlsně chodil a doufal, že ukořistí nějakých pár drobků krekrů. Ještě se kolem projeli dva borci na závodních člunech, u kterých bylo velmi zřejmé, že byly závodní, protože se jejich čumáky zvedli do maximálního úhlu 50 stupňů.
Předala jsem Liamovi foťák, ať nás při jízdě vyfotí. Když jsme zastavovali, abychom si foťák předali a pro změnu vyfotili Liama a Kate, naklonila jsem se opačným směrem než Matt a jetski nás oba shodilo do vody :-D Voda bylo krásně teplá, a tak mi pád samotný ani nevadil. Jakmile jsem se vynořila nad hladinu, uvědomila jsem si, že ve vodě je pánem žralok, a hned jsem se drásala zpět na jetski. Matt si po pádu více uvědomoval, že mu spadly do vody sluneční brýle, a tak moc nechvátal z vody ven. Brýle se bohužel ponořily dříve, než je Matt stačil najít. Liam foťákem zachytil okamžik, kdy už jsme byli ve vodě...
Další zastávka byla téměř u Gold Coastu, abychom se znovu namazali opalovacím krémem. Podívám se ke svým nohám a co nevidím...kousek ode mně se vznášela medúza. Trošku podezřele se převracela ve vodě. Dle více znalých byla nejspíš mrtvá.
Kolem 14. hodiny jsme zastavili v jednom resortu Tipplers na oběd. Byla to malý bar, kde jsme se posilnili "párečkovo-salátovým menu" a jeli zase dál. Chvíli jsme projížděli místa, která bylo velmi mělká. Projeli jsme kolem jedné lodě, která stála na písku. Chlapík "námořník" se nejspíš zastavil k rybaření a ve chvíli odlivu mu došlo, že bude muset na místě čekat hodiny, než dojde k přílivu a on se bude moci vrátit z rybaření domů...i to se stává :-) Co se ale obyčejně nestává je, že potkáte jetski zaseknuté celé na písku. Dva chlapíci s klučinou se zadrhli s jetski na maličkém "ostrůvku", a tak vytáhli lopaty a kopali cestičku k vodě. Snažili jsme se přijít na to, jak se jim to mohlo stát, protože udice s sebou neměli, abychom mohli odhadovat stejnou situaci jako u pána s lodí. My sami jsme se dostali do vod, kde nám na moment s jetski tryskala zkalená voda...a tak jsme byli hodně opatrní, abychom se někde nezasekli.
Poslední zastávka byla na místěvzdáleném asi jen 15 minut jízdy zpět k autu. Byla to kus pláže, která bývá obyčejně pod vodou...písek byl tmavší s velkým množství děr vyhloubaných malými krabi. Vyhrabaný písek v podobě kuliček tvořil na pláži povrch, po kterém když jsme se procházeli, měli jsme pocit, že jdeme po koberci....moc příjemný...do doby, než jsem se za sebou ohledla a řekla si, jak se krabíci nadřou prací na tvoření kuliček a my jim je sešlápneme zpět do děr :-D Kromě krabích domečků jsme se procházeli i po místě plném menších a větších dolíků. Ani jsem se nestačila sama zamyslet nad jejich původem, než mi Liam prozradil, že jsou od rejnoků, kteří polehávají na dnech vod. Úžasné! Ta možská potvůrka by vás při své malé či větší velikosti usmrtila jako slavného krokodýlího muže Steva Irwina a vy se jim teď samou drzostí dovolujete procházet v postelích. Delším putováním jsme se dostali k písečné duně, na kterou když jsme vylezli, nám dovolila nádherný pohled na oceán na druhé straně ostrova. Písek byl tak jemný, že při lehkém větru jste na nohách cítili převalující se písek. Bylo to místo, které si jistě ještě dlouho budu pamatovat. Člověk by byl schopen uchýlit se do stínu slunečníku, roztáhnout si deku a strávit celý den relaxováním s knihou v ruce nebo koukáním na místní scenérii jako na obrázek.
Tím náš výlet končil. Bylo téměř 16h, když jsme se vrátili k autu...naložili jetski na vozíka zajeli na benzínovou pumpu domplnit palivo. Motor je u jetski 70ti litrový. Za celý náš výlet, který dohromady udělal přibližně 100 km, jsme spotřebovali u každého jen čtvrtinu. Dotankovali jsme nádrže dohromady za pouhých 40 dolarů a vezli je zpět k majiteli. Ač slunce se na nás za celou dobu výletu ani nepodívalo, trochu jsme si s Kate spálili stehna...člověk se nestačí divit, jak je australské slunce zákeřné. Pokud u mě doma platí "mazat se", tady v AU ne nezbytné "mazat se, mazat se, mazat se".
Ač jsme byli všichni unavení, slaní a ulepkaní, výlet jsme si perfektně užili!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat