Když se zeptáte místních cizinců (obzvláště Jihoameričanů nebo Asiatů), zda jim chutná australská kuchyně, většinou Vám řeknou, že ne....že je odporná. Osobně ani nevím, co je místní typická kuchyně. Nepodařilo se mi to zatím zjistit.
Vím jen, že Australani mají děsně rádi vegemite. Je to tmavá pomazánka, co smrdí (někomu voní) a i chutí to připomíná sojovou omáčku. Je však v tuhém stavu. Australané si ji mažou na toast s máslem. Mně to tedy moc nechutnalo. Každopádně je to hodně zdravé.
Tradiční - už ne tak zdravé - je fish&chips. Jedná se o smaženou místní mořskou rybu a hranolky. Já osobně jsem tu rybku ochutnala v jiném jídle...je moc dobrá, jemná. Ani nevím, jaké rybě bych ji přirovnala...možná k masu pangasiuse.
Na barbeque se občas objeví i klokaní maso. Překvapivě ne moc Australanů jej ochutnalo. Maso má sytě červenou barvu. Obsahuje nejméně cholesterolu ze všech mas (je i zdravější než kuřecí maso). Aby klokaní maso chutnalo dobře, mělo by být několik dní naložené, protože samo o sobě je hodně tuhé. Osobně bych řekla čím více, tím lépe. Já jsem jej ochutnala zatím dvakrát a to díky kamarádovi, který mě dvakrát pozval na BBQ a on klokaní maso opravdu může.
Jinak jsem viděla své australské kamarády jíst k snídani:
1) toasty se sýrem, zeleninou a tekutým vajíčkem
2) hranolky s kečupem uvnitř dvou toastů
Mnozí mí australští přátelé mají rádi seafood (smažený nebo v omáčce s těstovinami).
Jakmile ještě něco zjistím, dám Vám vědět...
Mé nové bydlení
Po měsíci jsem se musela - nemusela, ale že jsem potřebovala pracovat, tak jsem musela - stěhovat. Hledání ubytování v centru bylo o pevných nervech, musím přiznat. Hledala jsem ubytování intenzivně až poslední týden před stěhováním. Dříve to opravdu nemá cenu. Za tu dobu jsem viděla pár hrůzných ubytování za poměrně hříšné peníze. V centru se dá sehnat ubytování za 100 - 200 $ za týden. Hodně záleží na tom, jaké máte požadavky. Když chcete luxus, vlastní pokoj a vše jako v pohádce, dáte 200 $. Pokud se uskromníte s tím, že budete sdílet mnohé prostory s jinými lidmi, volíte levnější variantu. Nevyplatí se ale moc levnou. Určitě to chce nabízené místo vidět...to každopádně. Takže obvoláváte lidi jako vzteklí a domlouváte se na schůzkách.
Bydlím v přízemí velkého domu, který vlastní japonská rodina žijící zde už 14 let. V přízemí domu mám vlastní pokoj ve tvaru čtverce, v němž je vestavěná skříň přes celou jednu stěnu se zrcadlovými dveřmi, stolek se dvěmi židlemi, malý kontejnér, malý sušák a mně délkou vyhovující postel (o krapet delší než moje "psí lehátko" doma). Kuchyň, obývák, koupelnu a místnost s pračkou sdílím s Japončíkem, kterého by mi asi nikdo moc nezáviděl.
Moje nynější ubytování vyjde mnohem levněji než mé minulé. Platím 120 $ za týden + 15 $ za internet na měsíc. Internet je tu mnohem, mnohem, mnohem rychlejší než v bývalých končinách, nemám tu omezení (jen nemůžu stahovat žádné velké soubory...to já ale nedělávám normálně, takže jsem na výsost spokojena). Za dopravu jsem se rozhodla neplatit, tak si to spočítejte. Přitom mám vlastní celkem velký pokojík a ostatní místnosti sdílím jen s jedním Japončíkem. Mno, skoro jej nevídám a když už ano, tak spolu prohodíme jen pár slov. On nerad mluví anglicky, takže si moc nepokecáme...a když už mluví, tak mu jde blbě rozumět, protože má ten svůj úžasný japonský akcent. Chlapec je o rok starší než já. Mám mu celkem za zlé, že neuklízí a neumí se moc chovat. Navrhla jsem jasně, že každý víkend budeme uklízet společné místnosti a budeme se v tom střídat. Co jsem se přistěhovala, uklidila jsemten týden společné místnosti. To samé jsem očekávala od svého spolubydlícího následující víkend. Nic. V neděli jsem mu připomněla, že by měl uklidit. Jj, prý zítra (v pondělí). Mno, milostpán se ale k ničemu nemá už skoro 3 týdny. Vzdala jsem to a kašlu na to. Do uklízení ho nutit nebudu a hrát si na jeho matku taky ne. Uklízím tedy to, co mi vadí a po sobě. Mám ale takový pocit, že jednou vypěním a něco mu řeknu, protože on si neuklízí ani po sobě (sporák, mikrovlnku...o WC nemluvě). Japončík je navíc celkem nechutnej...srká při jídle (a to fakt dost nahlas), každý den chrchle v koupelně... Zmínila jsem se o tom domácí a ta mi řekla, že ví o jeho chování. Že je víc věcí, co dělá špatně a že ho na to upozorní. Pokud se nenapraví, vyrazí ho. Nebyla bych proti, protože by tu se mnou rád bydlel můj dobrý kamarád ze školy.
Jak se v Austrálii bydlí
V centru města jsou většinou výškové budovy, kde se nachází kanceláře a rezidence. Od transportní zóny 1/2 již můžete vidět rodinné domy. Díky svým velikostem dělají z Brisbane jedno z nejrozlehlejších cities v Austrálii.
Rodinnné domy vypadají hodně podobně jako v amerických filmech. U starších domů bývá základem dřevená konstrukce postavená na betonovém podkladu. Jelikož tu mnoho lidí mělo problémy s kůrovcem, přešlo se na železnou konstrukci domu. Tato konstrukce je vyplněna sádrokartonem s nějakou povrchovou úpravou. Fasády domů jsou většinou světlé. Novější domy mívají fasádu místy doplněnou imitací kamene, cihly či nějakým vzorem patrným z bližší vzdálenosti. Bylo mi i řečeno, že lidé téměř každý rok své světlé domy znovu natírají, aby je udrželi poříd pěkně světlé. Osobně si to nemyslím...možná jak kdo.
Domy jsou většinou hodně prostorné, lidé v nich nemívají moc nábytku, takže vypadají velmi vzdušně. Podlahy i nábytek mívají většinou dřevěné. Mnohé rodiny mají nábytek z IKEI a někteří si zakládají na kvalitě nábytku (ostatně jako u nás). Moc se tu nenosí koberce.
Zajímavou věcí je, že v obrazy v interiéru bývají většinou na stěnu přichyceny za suchý zip. Já osobně mám ve zdech pokojíku pár dírek, které tu ale udělali předchozí studenti. Paní domácí mi říkala, že jednou zaslechla rány a ona to nějaká studentka přibíjela kříž s Ježíšem na stěnu. Prý se z toho málem zbláznila, když to viděla.
Nezbytností tu je klimatizase instalovaná přímo v domě nebo fény (v prostorách, které lidé pronajímají zahraničním lidem jako jsou studenti, turisti...). Někteří mají i vlastní swimming pool, protože tu bez něj v létě je k nevydržení. Za zvýšenou spotřebu klimatizace v létě se tu platí samozřejmě více peněz...ale nijak zásadně to člověka nepostihne.
Mě má bývalá domácí radila, ať si hledám ubytování ve městě s klimatizací a bazénem. Ono to však není vůbec snadné najít cenově přijatelné bydlení s těmito věcmi. Pokaždé se musíte v něčem omezit. Já jsem našla bydlení, za které jsem hrozně ráda. Mám jej z centra vzdálený 40 minut pěšky v pracovní den a 30 minut o víkendu. Bydlím v přízemí velkého domu, který vlastní japonská rodina žijící zde už 14 let. V přízemí domu mám vlastní pokoj ve tvaru čtverce, v němž je vestavěná skříň přes celou jednu stěnu se zrcadlovými dveřmi, stolek se dvěmi židlemi, malý kontejnér, sušáček a mně délkou vyhovující postel (o krapet delší než moje "psí lehátko" doma). Kuchyň, obývák, koupelnu a místnost s pračkou sdílím s Japončíkem, kterého by mi asi nikdo moc nezáviděl.
Chlapec je o rok starší než já. Nechce se mu uklízet...začalo to tím, že jsem pořídila čistící prostředky s tím, že se budeme v úklidu střídat každý víkend. Po přistěhování jsem tu uklidila a pak byl na řadě chlapec. V neděli jsem mu připomněla, že by měl uklidit a on že to udělá v pondělí. Neudělal nic a já stagnovala... Domácí si taky všimli, že tu moc nedodržuje pravidla. Pevně doufám, že jej časem vykopnou, protože by tu chtěl bydlet jeden můj kamarád. Navíc je celkem nechutnej...srká při jídle (a to fakt dost nahlas), každý den chrchle v koupelně (nj, kuřák)...a nechce se mu mluvit anglicky, tak se spolu ani moc nebavíme...takže jako kdybych tu byla sama.
Můj nejhorší sen
Právě jsem se probudila z nejhoršího snu, co jsem tu kdy měla. Tak mě to rozhodilo, že o tom musím napsat...zdálo se mi, že jsem jela najednou domů do ČR. Vůbec nevím, kdo mě poslal zpět domů. Letěla jsem sama letadýlkem s českou průvodkyní, která mi ještě vyčetla "To si ani nevyfotíte Dubai?" Naprosto nechápu, jak jsme to letěli, protože let do Austrálie s Korean Air byl přes Rusko :-D Cestu letadlem jsem si celkem užívala, ale jen co jsem překročila práh, protože jsme letěli i poměrně nízko k zemi. Jen co jsem se však překročila práh našeho bytu v Brně, uvědomila jsem si, že se někde stala chyba. Byla zrovna sobota po poledni...Takže představa, něco někde řešit v souvislosti, proč jsem se vlastně ocitla v ČR, byla nemyslitelná. Lítala jsem po bytě a nadávala jako špaček, jak se mohlo stát, že jsem odletěla....že jsem chtěla v Austrálii zůstat déle a víza mám "až" do konce dubna.
Pak jsem se naštěstí probudila a uvědomila si, že to byl JEN sen. Ufff...spadl mi taaakový šutrák ze srdce.
Pak jsem se naštěstí probudila a uvědomila si, že to byl JEN sen. Ufff...spadl mi taaakový šutrák ze srdce.
Pár zajímavostí
- jezdí se tu jako v UK po levé straně...dezorientace jako sviňa, takže jsem zprvu koukala všemi možnými směry. Když jdete po chodníku, taky tu změnu vnímáte, protože lidi v Austrálii jsou naučeni chodívat po levé straně také.
- mašiny na nákup jízdenek MHD jsou nejen na mince, ale i na bankovky. Nezáleží na tom, jakou stranou bankovku do automatu vložíte. Jen neberou hodnoty vyšší jak 50 dolarů.
- 100 dolarovou bankovku když Australan vidí, vnímá ji jako Češi 5000 českou bankovku.
- ve všech obchodech vám pokladní zboží namarkují a ještě samy od sebe skládají do tašek podle druhu zboží (drogerie, mražené výrobky, pečivo...). Zřídka kde se lze setkat i s přístroji, kde si namarkujete sami své zboží. Tyto pokladny jsou sledované kamerami a ještě jste pod dohledem jedné zaměstnankyně supermarketu.
- lidi tu na sobě nosí všechno možné. Není to tu sice jako v Anglii, ale lidí bez vkusu a stylu oblékání je tu poměrně dost.
- když si tu dáváte s Australanem jídlo (v restauraci, fast foodu, kavárně, na soukromém BBQ), nikdy neuslyšíte, že by si přáli dobrou chuť. To mi tu docela hodně chybí...začíst jíst bez nějakého slova.
- pokud jde žena na scuka s mužem, měla by být připravena na vysokou pravděpodobnost, že za sebe bude sama platit. Lepší je, když s tím počítá, než aby se později setkala s trapasem, že nemá ve své peněžence dostatek peněz na svou útratu v restauraci (jídlo v restauracích je tu opravdu drahé). Pouze když má muž o ženu opravdový zájem nebo je mu s ní dobře, zaplatí útratu za oba. Ale to by předtím měla být žena i přesto iniciativní a mít se k placení...muž ji pak může zarazit a zaplatit sám.
- čtvrtek v každém týdnu je velký den, kdy jsou až do 21 hodin otevřeny všechny obchody (i sebemenší). Jinak se na většině míst ve městě zavírá už v 17:30 nebo místy i v 17:00.
- když hodně svítí sluníčko, lidi tu nosí deštníky. Nechci vidět léto...to bude deštníková mánie.
- ulice v centru jsou pojmenovány po slavných mužích a ženách. Jedním směrem jsou ulice pojmenované ženskými jmény (Adelaide st, Queen st, Roma st...) a kolmo na ně jsou vedou ulice nazvané mužskými jmény (King st, George st...).
- obsluha za pokladnou v obchodech Vám nákup rovnají samy do igelitových sáčků podle druhu (zvlášť věci do lednice, drogerii, pečivo...)
- v Brisbane (jako v jiných městech Queenslandu) je vládou sledována spotřeba vody. Doporučuje se sprchovat max. 4-5 minut. Jakmile má domácnost příliš vysokou spotřebu, platí penále. Většinou však v místech, kde se platí vysoké nájemné, speciálně v centru Brisbane, Vám není sledována spotřeba vody.
- veřejné toalety jsou po celém Brisbane zdarmo a hlavně jsou v udržovaném stavu a většinou i vybavené nezbytnými toaletními potřebami.
- budu doplňovat podle toho, na co si vzpomenu...
- mašiny na nákup jízdenek MHD jsou nejen na mince, ale i na bankovky. Nezáleží na tom, jakou stranou bankovku do automatu vložíte. Jen neberou hodnoty vyšší jak 50 dolarů.
- 100 dolarovou bankovku když Australan vidí, vnímá ji jako Češi 5000 českou bankovku.
- ve všech obchodech vám pokladní zboží namarkují a ještě samy od sebe skládají do tašek podle druhu zboží (drogerie, mražené výrobky, pečivo...). Zřídka kde se lze setkat i s přístroji, kde si namarkujete sami své zboží. Tyto pokladny jsou sledované kamerami a ještě jste pod dohledem jedné zaměstnankyně supermarketu.
- lidi tu na sobě nosí všechno možné. Není to tu sice jako v Anglii, ale lidí bez vkusu a stylu oblékání je tu poměrně dost.
- když si tu dáváte s Australanem jídlo (v restauraci, fast foodu, kavárně, na soukromém BBQ), nikdy neuslyšíte, že by si přáli dobrou chuť. To mi tu docela hodně chybí...začíst jíst bez nějakého slova.
- pokud jde žena na scuka s mužem, měla by být připravena na vysokou pravděpodobnost, že za sebe bude sama platit. Lepší je, když s tím počítá, než aby se později setkala s trapasem, že nemá ve své peněžence dostatek peněz na svou útratu v restauraci (jídlo v restauracích je tu opravdu drahé). Pouze když má muž o ženu opravdový zájem nebo je mu s ní dobře, zaplatí útratu za oba. Ale to by předtím měla být žena i přesto iniciativní a mít se k placení...muž ji pak může zarazit a zaplatit sám.
- čtvrtek v každém týdnu je velký den, kdy jsou až do 21 hodin otevřeny všechny obchody (i sebemenší). Jinak se na většině míst ve městě zavírá už v 17:30 nebo místy i v 17:00.
- když hodně svítí sluníčko, lidi tu nosí deštníky. Nechci vidět léto...to bude deštníková mánie.
- ulice v centru jsou pojmenovány po slavných mužích a ženách. Jedním směrem jsou ulice pojmenované ženskými jmény (Adelaide st, Queen st, Roma st...) a kolmo na ně jsou vedou ulice nazvané mužskými jmény (King st, George st...).
- obsluha za pokladnou v obchodech Vám nákup rovnají samy do igelitových sáčků podle druhu (zvlášť věci do lednice, drogerii, pečivo...)
- v Brisbane (jako v jiných městech Queenslandu) je vládou sledována spotřeba vody. Doporučuje se sprchovat max. 4-5 minut. Jakmile má domácnost příliš vysokou spotřebu, platí penále. Většinou však v místech, kde se platí vysoké nájemné, speciálně v centru Brisbane, Vám není sledována spotřeba vody.
- veřejné toalety jsou po celém Brisbane zdarmo a hlavně jsou v udržovaném stavu a většinou i vybavené nezbytnými toaletními potřebami.
- budu doplňovat podle toho, na co si vzpomenu...
Buď in...
...měj kam složit hlavu.
Na doporučení agentury jsem si domluvila ubytování u dvou ženských v Collingwood Parku. Jedna byla Australanka a druhá Češka, co se do Austrálie odstěhovala před 10ti lety. Doporučeno mi to bylo pro to, že je to ověřené, spolehlivé a krásné ubytování za přijatelnou cenu. Mno, tak o tom bych trošku polemizovala.
Doporučené ubytování bylo opravdu krásné, nové, ALE...dost daleko od centra Brisbane. Nájemné dělalo 125 $ za týden. Jenomže si k tomu člověk musí připočítat lístek MHD, tj. 40 $ na týden + skutečnost, že cesta do města mu zabere při nejlepším jen hodinu jízdy vlakem a busem. Co musíte ještě připočítat k nákladům na bydlení, ať v domě zůstanete pouze pár dní nebo celý týden, jsou náklady na nákup některých věcí, které požadují paní domácí. Musíte koupit jar na nádobí, kapesníky, toaletní papíry, mýdlo na ruce a tablety na filtrování vody na pití. Všechny věci, co nakoupíte musí být podle požadavků domácích (přesně od nějaké značky). Nemáte šanci ani jednu z věcí spotřebovat za měsíc, natož za pár dní. Jenže než vstoupíte do domu, musíte to všechno domácím odevzdat. Řekla bych to takto...pěkná vychcanost! Dále se nebyla možnost si najít práci, protože poslední bus domů jel v 6:50 pm. Když máte školu do 2:45 pm a musíte stihnout vlak v 6 pm, abyste stihli poslední bus, kolik vlastně máte času na práci? Jestli 3 hodiny, tak to je moc. Kdo Vás zaměstná na necelé 3 hodiny denně? Tak asi tak...
Paní domácí měly některá omezení...logicky. Pár z nich však byla proti zdravému rozumu jako například nebýt na verandě či v bazenu po 9 pm, i když jste byli potichu. Dále jsme měli vyhrazené určité hodiny na internet. Prostory jsem sdílela po čase s pěti dalšími studenty (z Brna, Moravských Budějovic, Bratislavy). Mějte dohromady 4 hodiny na internet s tolika lidmi, když rychlost připojení byla naprosto šííílená. Co šílená? K zbláznění! ...na stole si trůnilo staré PC s připojením na internet přes modem. Spojení bylo pomalé, PC bylo pomalé...dvojnásobná šílenost. Po čase jsem přišli na to, že sousedi mají nezaheslované wireless připojení. Ač signál byl slabý a dosažitelný jen na určitých místech (zvláště na verandě, kde jsme nemohli bývat po 9 pm), byl lepší volbou než staré PC a jeho připojení přes modem. Jméno Mc´hardy jsme všichni skloňovali ve všech pádech, protože to byla naše záchrana. Ke konci mého pobytu v domě však náš soused asi odjížděl na delší cesty pryč, protože jsme nemohli jeho signál chytit. A to jsme ho nejvíc potřebovali kvůli hledání ubytování. Nakonec jsme se obešli i bez něj a teď všichni už bydlíme jinde.
Jinak paní domácí byly zprvu velmi příjemné, zajímaly se, jak se máme, jaký jsme měli den apod. Čím víc se však blížil termín našeho stěhování, tím více byli nepříjemné. Opravdu jsem byla ráda, když jsem od nich odjížděla, i přestože se tak rozbila parta naprosto úžasných čecho-slovenských přátel.
Pokud se budete chystat do Brisbane, doporučuji zaplatit si v centru ubytování v backpackers hostelu na týden či dva. Není to sice nic moc luxus, ale máte možnost bydlet hned v centru a o to více možností můžete mít...brzkým hledáním lepšího a levnějšího ubytování počínaje a prací konče. Když si totiž sečtu a podtrhnu, co jsem platila nepříjemným paním domácím v Collingwood Parku, tak to vyjde stejně, jako kdybych bydlela přímo v centru centrovatým...jen bych nezabila minimálně 2 hodiny denně cestováním (o víkendu to zabralo klidně i 3 hodiny) a mohla bych dříve začít s hledáním práce. Co už, stalo se. Každopádně nikomu nedoporučuji bydlení u těch dvou ženských, které mají dvě tváře...
Na doporučení agentury jsem si domluvila ubytování u dvou ženských v Collingwood Parku. Jedna byla Australanka a druhá Češka, co se do Austrálie odstěhovala před 10ti lety. Doporučeno mi to bylo pro to, že je to ověřené, spolehlivé a krásné ubytování za přijatelnou cenu. Mno, tak o tom bych trošku polemizovala.
Doporučené ubytování bylo opravdu krásné, nové, ALE...dost daleko od centra Brisbane. Nájemné dělalo 125 $ za týden. Jenomže si k tomu člověk musí připočítat lístek MHD, tj. 40 $ na týden + skutečnost, že cesta do města mu zabere při nejlepším jen hodinu jízdy vlakem a busem. Co musíte ještě připočítat k nákladům na bydlení, ať v domě zůstanete pouze pár dní nebo celý týden, jsou náklady na nákup některých věcí, které požadují paní domácí. Musíte koupit jar na nádobí, kapesníky, toaletní papíry, mýdlo na ruce a tablety na filtrování vody na pití. Všechny věci, co nakoupíte musí být podle požadavků domácích (přesně od nějaké značky). Nemáte šanci ani jednu z věcí spotřebovat za měsíc, natož za pár dní. Jenže než vstoupíte do domu, musíte to všechno domácím odevzdat. Řekla bych to takto...pěkná vychcanost! Dále se nebyla možnost si najít práci, protože poslední bus domů jel v 6:50 pm. Když máte školu do 2:45 pm a musíte stihnout vlak v 6 pm, abyste stihli poslední bus, kolik vlastně máte času na práci? Jestli 3 hodiny, tak to je moc. Kdo Vás zaměstná na necelé 3 hodiny denně? Tak asi tak...
Paní domácí měly některá omezení...logicky. Pár z nich však byla proti zdravému rozumu jako například nebýt na verandě či v bazenu po 9 pm, i když jste byli potichu. Dále jsme měli vyhrazené určité hodiny na internet. Prostory jsem sdílela po čase s pěti dalšími studenty (z Brna, Moravských Budějovic, Bratislavy). Mějte dohromady 4 hodiny na internet s tolika lidmi, když rychlost připojení byla naprosto šííílená. Co šílená? K zbláznění! ...na stole si trůnilo staré PC s připojením na internet přes modem. Spojení bylo pomalé, PC bylo pomalé...dvojnásobná šílenost. Po čase jsem přišli na to, že sousedi mají nezaheslované wireless připojení. Ač signál byl slabý a dosažitelný jen na určitých místech (zvláště na verandě, kde jsme nemohli bývat po 9 pm), byl lepší volbou než staré PC a jeho připojení přes modem. Jméno Mc´hardy jsme všichni skloňovali ve všech pádech, protože to byla naše záchrana. Ke konci mého pobytu v domě však náš soused asi odjížděl na delší cesty pryč, protože jsme nemohli jeho signál chytit. A to jsme ho nejvíc potřebovali kvůli hledání ubytování. Nakonec jsme se obešli i bez něj a teď všichni už bydlíme jinde.
Jinak paní domácí byly zprvu velmi příjemné, zajímaly se, jak se máme, jaký jsme měli den apod. Čím víc se však blížil termín našeho stěhování, tím více byli nepříjemné. Opravdu jsem byla ráda, když jsem od nich odjížděla, i přestože se tak rozbila parta naprosto úžasných čecho-slovenských přátel.
Pokud se budete chystat do Brisbane, doporučuji zaplatit si v centru ubytování v backpackers hostelu na týden či dva. Není to sice nic moc luxus, ale máte možnost bydlet hned v centru a o to více možností můžete mít...brzkým hledáním lepšího a levnějšího ubytování počínaje a prací konče. Když si totiž sečtu a podtrhnu, co jsem platila nepříjemným paním domácím v Collingwood Parku, tak to vyjde stejně, jako kdybych bydlela přímo v centru centrovatým...jen bych nezabila minimálně 2 hodiny denně cestováním (o víkendu to zabralo klidně i 3 hodiny) a mohla bych dříve začít s hledáním práce. Co už, stalo se. Každopádně nikomu nedoporučuji bydlení u těch dvou ženských, které mají dvě tváře...
Viva International College
Podle mého názoru studium angličtiny v jazykové škole v zahraničí má efektivnější dopad na studenta. To, co se naučí ve škole, může ihned používat v praxi, což je to nejlepší, v čem je výhoda jazykovky v zahraničí. Ovšem když se řekne zahraniční jazyková škola, neznamená to automaticky, že je kvalitní.
Já si vybrala Viva College, protože tato škola měla velmi zajímavou cenovou nabídku "zaplať 7 týdnů a dostaneš 2 týdny zdarma". Jelikož jsem si celý pobyt i studium v Austrálii platila sama a nemohla jsem si dovolit moc utrácet, byla jsem za tuto nabídku vděčná. Nevím, zda bych to udělala znovu po zkušenostech, které nyní se školou mám.
Studium je víceméně v pohodě až na komunikaci s vedoucími pracovníky. Moje agentura mě však neinformovala dostatečně o průběhu výuky na dané škole. Nejspíš nedostala dostatečné informace od školy nebo se sama neinformovala. Zkrátka a dobře jsem si předplatila 8 týdnů Intensive general english course a FCE kurz proloženo prázdninami na práci. To, že člověk musí odstudovat 12 týdnů general english, aby mohl postoupit do vyššího levelu snáze (mít modul test nad 75 %), to už mi nikdo neřekl...stejně tak, pokud chce jít někdo o level výše, musí napsat test na min. 90 %. Pro mě připadá v úvahu druhá možnost...těžce studovat a doufat, že udělám test nad 90 %, včetně.
Proč potřebuji o level výše? Jelikož na FCE kurz může jen student, který se nachází v levelu upper-intermediate a já jsem jen intermediate, musím o stupeň výš. Jenže kdo kdy měl 90 % úspěšnosti z AJ testu. Já ne. Moje poslední score bylo 81 %. Můj učitel mi řekl, jak je to úžasný výsledek po čtyřech týdnech angličtiny. Mno, to sice může být, ale není to dostatek k tomu, abych mohla jít na FCE. Takže musím na sobě těžce máknout, jinak nechci vidět, co bude následovat...
Docela dost mě překvapilo, že paní koordinátorka vinu svalila na naši agenturu, že udělala chybu v mém plánování studia. To, že ten plán škola schválila je však mnohem větší chyba. Tak se poperte o to, kdo je více vinen. Osobně si myslím, že škola...ale to ona jen tak nepřizná. Co už...stalo se.
Jinak se školou nejsem moc spokojená jako s celkem. Člověk si nemůže změnit učitele, pokud s ním není spokojený. Moje kamarádka měla hodně dlouho problémy s nekvalifikovaným učitelem. Kdybych jej měla já, tak koordinátorka Viva College má co dělat s tím, aby se něco dělo. Fakt že jo. Člověk neplatí pár desítek tisíc korun českých proto, aby měl učitele, který neví, co a jak probírat v hodině angličtiny. Já naštěstí dostala úžasného učitele, který je jen o 2 roky starší než já. Možná právě proto lépe rozumí studentům a snaží se je přátelsky motivovat. Na co si však stěžovat musím je pomalost internetu na škole. Na to, že je to v centru města, se občas stává, že člověk čeká na načtení stránky 30 minut a po té stále zírá na bílou obrazovku. Není to tak pokaždé, ale už se mi to stalo asi 3krat.
Takže pokud máte přecejen více peněz na studium angličtiny, volte ACE.
Já si vybrala Viva College, protože tato škola měla velmi zajímavou cenovou nabídku "zaplať 7 týdnů a dostaneš 2 týdny zdarma". Jelikož jsem si celý pobyt i studium v Austrálii platila sama a nemohla jsem si dovolit moc utrácet, byla jsem za tuto nabídku vděčná. Nevím, zda bych to udělala znovu po zkušenostech, které nyní se školou mám.
Studium je víceméně v pohodě až na komunikaci s vedoucími pracovníky. Moje agentura mě však neinformovala dostatečně o průběhu výuky na dané škole. Nejspíš nedostala dostatečné informace od školy nebo se sama neinformovala. Zkrátka a dobře jsem si předplatila 8 týdnů Intensive general english course a FCE kurz proloženo prázdninami na práci. To, že člověk musí odstudovat 12 týdnů general english, aby mohl postoupit do vyššího levelu snáze (mít modul test nad 75 %), to už mi nikdo neřekl...stejně tak, pokud chce jít někdo o level výše, musí napsat test na min. 90 %. Pro mě připadá v úvahu druhá možnost...těžce studovat a doufat, že udělám test nad 90 %, včetně.
Proč potřebuji o level výše? Jelikož na FCE kurz může jen student, který se nachází v levelu upper-intermediate a já jsem jen intermediate, musím o stupeň výš. Jenže kdo kdy měl 90 % úspěšnosti z AJ testu. Já ne. Moje poslední score bylo 81 %. Můj učitel mi řekl, jak je to úžasný výsledek po čtyřech týdnech angličtiny. Mno, to sice může být, ale není to dostatek k tomu, abych mohla jít na FCE. Takže musím na sobě těžce máknout, jinak nechci vidět, co bude následovat...
Docela dost mě překvapilo, že paní koordinátorka vinu svalila na naši agenturu, že udělala chybu v mém plánování studia. To, že ten plán škola schválila je však mnohem větší chyba. Tak se poperte o to, kdo je více vinen. Osobně si myslím, že škola...ale to ona jen tak nepřizná. Co už...stalo se.
Jinak se školou nejsem moc spokojená jako s celkem. Člověk si nemůže změnit učitele, pokud s ním není spokojený. Moje kamarádka měla hodně dlouho problémy s nekvalifikovaným učitelem. Kdybych jej měla já, tak koordinátorka Viva College má co dělat s tím, aby se něco dělo. Fakt že jo. Člověk neplatí pár desítek tisíc korun českých proto, aby měl učitele, který neví, co a jak probírat v hodině angličtiny. Já naštěstí dostala úžasného učitele, který je jen o 2 roky starší než já. Možná právě proto lépe rozumí studentům a snaží se je přátelsky motivovat. Na co si však stěžovat musím je pomalost internetu na škole. Na to, že je to v centru města, se občas stává, že člověk čeká na načtení stránky 30 minut a po té stále zírá na bílou obrazovku. Není to tak pokaždé, ale už se mi to stalo asi 3krat.
Takže pokud máte přecejen více peněz na studium angličtiny, volte ACE.
Brisbane na první pohled
Máte-li v kapse pár desítek tisíc, jeďte do Austrálie. Osobně můžu doporučit Brisbane. Proč?
Brisbane je hlavní město Queenslandu a má téměř 1,9 mil. obyvatel na 5900 km2 (pozn.: Praha má 1,2 mil. obyvatel na téměř 500 km2). Tato čísla vypovídají o mnohém. Brisbane je téměř 12krát větší než Praha, za to obyvatel tolikanásobně nemá. Všimnete si toho hned, jakmile projedete pár čtvrtí a centrem města. Jak už tak bývá, v centru města je v pracovní dny poměrně hodně rušno, naopak v ostatních čtvrtích to tolik nežije. Naopak o víkendu je centrum vylidněné jako o víkendu Brno. Brisbane je rozlohou tak velké město, protože většina obyvatel vlastní rodinný domek. Od centra, jehož fotografie ukazují hlavně vysoké budovy (apartmany, nebytové prostory), se rozprostírají všemi směry rodinné domy.
V centru města je poměrně hodně zeleně. Najdete tu jak rozsáhlou Botanic Garden přímo na břehu řeky, tak i menší parky, kde si můžete vychutnat svůj oběd. Roste tu nepřeberné množství voňavých keřů a stromů s velmi zajímavými květy. Já osobně mám Brisbane za "voňavé město".
Pokud Vás přepadne hlad, nemáte problém si vybrat místo, kde se najíte. Narazíte jak na fast foody různých typů (od naprosto nezdravých až ke zdravějším variantám) - Mc´Donalds, KFC, Subway, Hungry Jack, tak i na restaurace různých cenových relací. Fast foody jsou nejlevnější, ale víte jak to je u nás... V restauraci se pro změnu nenajíte pod 10 $. Další, avšak ne zrovna populární variantou, je koupit si něco v obchodě - Coles, Woolworths, IGA Supa... První dva jsou nejlevnější na hodně druhů potravin. IGA je drahá podle toho, kde se nachází (ve městě je až dvakrát dražší než ostatní).
Určitě tu máte kde utratit peníze: v obchodech s oblečením, se suvenýry, za služby (kadeřnictví, masáže, nehtové salony,...). Pokud jedete do Brisbane jen na prázdniny a chcete si město prohlídnout, je dobré koupit si týdenní nebo měsíční jízdenku. Kolik peněz za ni vypláznete záleží na zónách, ve kterých se chcete pohybovat. V rámci Brisbane je asi 8 zón, ze kterých je první zóna (centrum) nejdražší. Nemusíte tu řešit jízdné pro vlaky, busy nebo ferry, protože je jednotné jízdné pro včechny tři druhy MHD.
LIDÉ
Typického Australana tu poznáte okamžitě...světlý typ muže (světlá až lehce narůžovělá pleť, světlé vlasy, obočí, řasy...), většinou štíhlá postava. Australské ženy jsou drobnější postavy, mnohé dokonce macatější. Kromě Australanů tu na každém kroku narazíte na Asiaty. Jsou všude...úplně všude...Korejci, Japonci, Číňani, Tajwanci. Většinou jedou do Austrálie na pár měsíců za studiem a pak za prací. Mají jiný systém víz, který jim umožňuje jet do Austrálie, aniž by tu měli zaplacený nějakou školu či kurz. Mohou si tu pracovat až rok naprosto neomezeně. Co vím, tak Australani nemají Asiaty většinou moc v lásce. Naprosto ale nepochopím, proč jim dovolují mít taková víza. Mimo jiné tu uvidíte mnoho lidí z Jižní Ameriky - z Brazílie, Kolumbie...Mexica, Chile, Ekvadoru... Značná většina tu je ale Australanů a Asiatů.
Co mě hodně šokovalo, je móda Australanek. Mnohdy je to šílenost největší...prý ale Anglii nemohou konkurovat. Mno, mě stačí, co tu kolikrát vidím. Některé mladé ženy se oblékají jako staré panny. Některé -náctileté holčiny se oblékají, jako by jim bylo 10 let. Některé businessmanky si k obleku vezmou bílé tenisky (rozumím, že se v práci přezují, ALE kdo je nutí nosit k černému obleku bílé tenisky?!). Mnohé Asiatky se zkrátka oblékají znatelně lépe než místní Australanky.
Brisbane je hlavní město Queenslandu a má téměř 1,9 mil. obyvatel na 5900 km2 (pozn.: Praha má 1,2 mil. obyvatel na téměř 500 km2). Tato čísla vypovídají o mnohém. Brisbane je téměř 12krát větší než Praha, za to obyvatel tolikanásobně nemá. Všimnete si toho hned, jakmile projedete pár čtvrtí a centrem města. Jak už tak bývá, v centru města je v pracovní dny poměrně hodně rušno, naopak v ostatních čtvrtích to tolik nežije. Naopak o víkendu je centrum vylidněné jako o víkendu Brno. Brisbane je rozlohou tak velké město, protože většina obyvatel vlastní rodinný domek. Od centra, jehož fotografie ukazují hlavně vysoké budovy (apartmany, nebytové prostory), se rozprostírají všemi směry rodinné domy.
V centru města je poměrně hodně zeleně. Najdete tu jak rozsáhlou Botanic Garden přímo na břehu řeky, tak i menší parky, kde si můžete vychutnat svůj oběd. Roste tu nepřeberné množství voňavých keřů a stromů s velmi zajímavými květy. Já osobně mám Brisbane za "voňavé město".
Pokud Vás přepadne hlad, nemáte problém si vybrat místo, kde se najíte. Narazíte jak na fast foody různých typů (od naprosto nezdravých až ke zdravějším variantám) - Mc´Donalds, KFC, Subway, Hungry Jack, tak i na restaurace různých cenových relací. Fast foody jsou nejlevnější, ale víte jak to je u nás... V restauraci se pro změnu nenajíte pod 10 $. Další, avšak ne zrovna populární variantou, je koupit si něco v obchodě - Coles, Woolworths, IGA Supa... První dva jsou nejlevnější na hodně druhů potravin. IGA je drahá podle toho, kde se nachází (ve městě je až dvakrát dražší než ostatní).
Určitě tu máte kde utratit peníze: v obchodech s oblečením, se suvenýry, za služby (kadeřnictví, masáže, nehtové salony,...). Pokud jedete do Brisbane jen na prázdniny a chcete si město prohlídnout, je dobré koupit si týdenní nebo měsíční jízdenku. Kolik peněz za ni vypláznete záleží na zónách, ve kterých se chcete pohybovat. V rámci Brisbane je asi 8 zón, ze kterých je první zóna (centrum) nejdražší. Nemusíte tu řešit jízdné pro vlaky, busy nebo ferry, protože je jednotné jízdné pro včechny tři druhy MHD.
LIDÉ
Typického Australana tu poznáte okamžitě...světlý typ muže (světlá až lehce narůžovělá pleť, světlé vlasy, obočí, řasy...), většinou štíhlá postava. Australské ženy jsou drobnější postavy, mnohé dokonce macatější. Kromě Australanů tu na každém kroku narazíte na Asiaty. Jsou všude...úplně všude...Korejci, Japonci, Číňani, Tajwanci. Většinou jedou do Austrálie na pár měsíců za studiem a pak za prací. Mají jiný systém víz, který jim umožňuje jet do Austrálie, aniž by tu měli zaplacený nějakou školu či kurz. Mohou si tu pracovat až rok naprosto neomezeně. Co vím, tak Australani nemají Asiaty většinou moc v lásce. Naprosto ale nepochopím, proč jim dovolují mít taková víza. Mimo jiné tu uvidíte mnoho lidí z Jižní Ameriky - z Brazílie, Kolumbie...Mexica, Chile, Ekvadoru... Značná většina tu je ale Australanů a Asiatů.
Co mě hodně šokovalo, je móda Australanek. Mnohdy je to šílenost největší...prý ale Anglii nemohou konkurovat. Mno, mě stačí, co tu kolikrát vidím. Některé mladé ženy se oblékají jako staré panny. Některé -náctileté holčiny se oblékají, jako by jim bylo 10 let. Některé businessmanky si k obleku vezmou bílé tenisky (rozumím, že se v práci přezují, ALE kdo je nutí nosit k černému obleku bílé tenisky?!). Mnohé Asiatky se zkrátka oblékají znatelně lépe než místní Australanky.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)